Slovo svátek bylo původně odvozeno od slova svěcení, tedy vyčlenění někoho nebo něčeho. A nejspíš právě proto člověk na takové vyčleněné dny, v nichž je i sám vyčleněn, rád vzpomíná. Ačkoliv od mých posledních narozenin uplynul skoro měsíc, hlava mi je stále připomíná, protože jsem je slavil v Provenci se synem a jeho rodinou. Ráno mi nedovolili opustit hostinský pokoj, dokud nebylo všechno nachystáno, zavázali mi oči a za zpěvu happy birthday mě odvedli ke slavnostně vyzdobenému stolu, kde mi šátek sundali a otevřeli šampaňské. Na stole byl kromě čerstvých krevet, marinovaného lososa, levandulového medu a chřupavé bagety, dort se 74 zapálenými svíčkami, které se mi nepodařilo najednou sfouknout. Vnuk Nuriel, který bude slavit první narozeniny 23. září, to bude mít snazší.

Oxid uhličitý ze šampaňského mi připomněl, že význam svátků a slavností není jen v tom, že nemusíme ráno brzy vstávat a večer jít brzy spát, že máme volno a nemusíme pracovat, ale hlavně v tom, že běžné věci děláme jinak, že narušujeme stereotypy, že i každodenní úkony celebrujeme.

Znamená to, že o svátcích nejíme jen proto, abychom se nasytili, neoblékáme se jen proto, aby nám bylo teplo, a když někomu něco dáváme, není to proto, abychom za to něco dostali, ale především proto, aby z toho obdarovaný měl radost a my měli zase radost z toho, že on má radost. A podobně se radujeme ze svátečních dobrot či z toho, jak jiným i nám sluší sváteční oblečení. Slavnosti jsou obřady, kterými vyjadřujeme dík životu za to, že nám byl darován a zároveň jimi předáváme dětem schopnost se taky radovat. Dříve se takhle slavily nejen osobní svátky, ale Židé slavili každou sobotu a křesťané každou neděli.

Jako dnes se pamatuji i na jednu oslavu dědečkova svátku někdy na počátku padesátých let minulého století. Všichni byli po válce i po znárodnění chudí, ale příležitost k oslavě si nenechali ujít. Na zahradě jsme mezi stromy rozvěsili staré čínské lampiony, které byly pro tyto příležitosti uschované na půdě, a protože už byl podzim, na pár stromů jsme drátky přivázali jablka, která jinak už byla uskladněná ve sklepě. Babička přinesla ze sklepa jednu z posledních láhví koňaku a dědeček pronesl k hostům pár slov: „Přátelé, v Písmu stojí jehi or, já bych to dnes ale přeložil nejen jako budiž světlo, ale trochu nepřesně: budiž zase světlo.“

Bohužel se světla už nedožil, jeho vnitřní nebe zůstalo až do smrti zatažené, i když všechny svátky, pokud byli oba živí, si s babičkou uměli vždycky vyčlenit, a to přitom nebyl moc věřící, spíš se s Bohem přel jako Job, ale zřejmě ho nikdy neopustil.