Dříve ssuť, nyní suť. Známe asi nejvíc stavební suť. To, co zbude, když se něco rozdrtí.

Zasuté. Není to totéž, co zasunuté. To zasunuté je prostě někam zastrčené, asi dozadu, a není-li to zásuvka (šuple) nebo elektrická zástrčka, pak je to zcela určitě věc, o které víme, ale moc často ji nepotřebujeme.

Zasuté je to, co je pod sutí. Někdy, kdysi jsme o tom věděli, ale jaksi snad už ani nevíme. Zasuté vědomosti. Zasuté vzpomínky. Vynoří se nenadále, obvykle pod tlakem, v horečce, ve snu.

Visuté. Když jsem byla malá, myslela jsem, že vysuté, neboť to lešení trčelo z domu ven. Jako že vysunuté. Ó ne. Visí to.

Běhutá voda.

Klenutý strop známe.

Někdy ve třetí nebo ve čtvrté třídě, nevím už přesně, jsem měla velké potíže s počty, přesněji s násobilkou. Malou. Ne a ne a nešlo to. Pak jsem dostala chřipku, asi tři neděle jsem ležela v horečkách, pak už bez horeček, ale schváceně a blaženě si užívala, že nemusím do školy. Jenže ten den se blížil a já ustaraně pomýšlela na násobilku. Že bych se v té rekonvalescenci učila, to ne.

Hned první den ve škole jsem se vyděsila. Oni už probírali velkou násobilku. Paní učitelka si pak stoupla k mé lavici se záměrem vyzkoumat, co jsem zapomněla z toho mála, jež jsem uměla. Zkusmo nahodila dvouciferné číslo krát dvouciferné číslo, a já, ke svému úžasu, to věděla. Všechno jsem věděla z té matematiky. Od té doby jsem s ní neměla jedinou potíž, naopak, a dokonce mě bavila (zatímco nyní už zase nevím nic, holt se tím neživím).

Nějak nejsem schopna pochopit, jak se při všech těch pedagogicko-psychologických znalostech zachází s dětským mozkem. Děti, které ještě nejsou doléčeny, jsou nuceny dohánět látku a dopisovat zameškané úkoly. Příroda ví, co dělá. Nemoci, a zejména chřipka či nastuzení, jsou přechodové záležitosti, během nichž si tělo i mysl dělají pořádek, odklízejí pomyslná lešení, již zbytečná, a nadbytečné nesmysly, aby uvolnily kapacitu pro to opravdu důležité. Ta moje příhoda s náhlým pochopením násobilky nebyla nic výjimečného. Mozek sledoval, co se nám ve škole vykládá, jen jaksi neměl, kam to dát. Takže mě sklátil do postele a, ničím nerušen, uklidil si.

Nějak podobně si počíná i mozek dospělého. Známe to všichni, ale ne všichni si to umožňujeme. Včas vypnout je to nejmoudřejší, co můžeme udělat. Stačí sledovat vyjadřování unaveného člověka nebo člověka ve stresu: Příval slov stejného významu nebo naopak vyštěkávaných útržků, nedořečených vět, nenalezených výrazů…, zploštělé slovní zásoby. Pokud máte to štěstí, nebo spíš tu smůlu, že vy nebo vaši blízcí nevnímáte svůj fyzický stav, sledujte svou mluvu. Prozradí vám, jak na tom jste.

Blahovolně a velkomyslně – jistěže ta slova všichni znají. Ale když jsem je dnes užila, obrátily se ke mně udivené obličeje. "To jsem dlouho neslyšel…"

Blahovolný – shovívavý (blahá vůle) . Blahosklonný – příznivě nakloněný, ale s pocitem nadřazenosti (sklánět se). Velkomyslný – šlechetný, velkorysý.

Blahý – požehnaný (blahé dny).

Blahoslavení – předstupeň svatořečení. Takže napřed je nutno, aby byl někdo blahoslaven, prohlášen za blahoslaveného, pak teprve může být svatořečen, prohlášen za svatého.

Blahoslavený – kdo je spasen, hodný velebení.

Blažený – šťastný.

Už jsem to někde vysvětlovala: potažmo – respektive.

Příkladmo – například.

Přiléhavý – třeba kabát, ale taky přiléhavá přezdívka nebo přiléhavé přirovnání.

Popřípadě – eventuálně.

Případně – věci přiměřeně. (Případný zásah je spíš zásah, který odpovídá potřebám, nežli eventuální zásah. Hlavu vám za tu záměnu nikdo neutrhne, ale je dobré to umět rozlišit.) A pozor, častá chyba: nežli se píše dohromady. Podobně zdali, jestli.

Korunní svědek – správněji svědek Koruny. Institut anglosaského práva, velice odlišného od systému římského práva, z nějž – tedy římského práva - vychází většina právních systémů kontinentální Evropy. Zjednodušeně řečeno, spolupachatel závažného trestného činu mohl dosáhnut beztrestnosti, pokud souhlasil s tím, že bude hlavním svědkem proti hlavnímu obžalovanému; často byl také svědkem jediným. Korunní proto, že svědčil v zájmu Koruny (král jako představitel a záruka zákonnosti) a byl pod ochranou Koruny. Beztrestnost a ochrana byly důležité: všichni věděli, že práskač by vězení nepřežil (takže – s tímto vědomím - by neměl důvod vypovídat). Korunním svědkem tedy není ten, kdo vystoupí jako svědek poslední nebo senzační, jak se nám snaží tvrdit novináři. Tohoto pojmu se užívá v přeneseném slova smyslu, ale pokud neznáme jeho přesný obsah, těžko pochopíme například podstatu zápletky filmu a knihy Bullittův případ.

Všechno to určitě nějak víte, ale je to zanešeno sutí každodenních dějů...