V té kovbojce hrála Dana Andrews. … Brigitte Nielsenová, první žena Sly Stallonea.

Laskavý čtenář již jistě postřehl, že mi nejde ani tak o jazykový purismus, ale o přesné vyjadřování, snadné dorozumívání.

Takže co tu s jakýmisi herečkami?

Nakladatelský redaktor je placený za to, aby věděl, a neví-li, musí ho napadnout, že možná neví, a fakt, nad nímž ho to napadlo, si musí ověřit. Aby ho to napadlo, musí mít jakýsi systém myšlení, systém pojetí věcí a velkou sumu znalostí. Proto dobří redaktoři kupují a čtou hromady knih a časopisů. A mívají obrovskou paměť. Samozřejmě pomáhá, jsou-li specializovaní v nějakém oboru – u literatury faktu je to nezbytné.

To je důvod, proč se dobrý redaktor zamyslí nad těmi jmény, vyhledá si je, pokud to už neví, a opraví to: V té kovbojce hrál Dana Andrews – byl to muž. První žena Sly Stallonea je Dánka a tomu odpovídá i její jméno: Birgit.

Přibližnost myšlení vede k přirovnávání: jmenuje-li se Bardotová Brigitte, budou určitě všechny ostatní B…gity taky Brigitte. Kdo by se jmenoval Birgit, že? Vyslovuje-li se v angličtině gi jako dži, bude se jistě francouzské jméno Brigitte vyslovovat Bridžit, že?

Podobné myšlení vedlo svého času k obecné domněnce, že Nokia je japonská firma. Znělo to slovo tak japonsky…

Jsme ovlivňováni svým základním laděním. Slyšela jsem kdysi jednoho nadějného a v oboru sečtělého mladého kulturního antropologa tvrdit, že SAAB je odkaz na královnu ze Sáby. (Ve skutečnosti je to zkratka: Svenska Aeroplan Aktiebolaget.) Upozorněn na svůj omyl odmítl to uznat. Zamyslela jsem se nad tím, co by bylo, kdyby se stal politikem či respektovanou autoritou, nad jejímž slovem jiné pravdy není. Kam by nás dovedlo zkoumání švédského automobilového průmyslu a třeba celé švédské ekonomiky, kdybychom vycházeli z představy o jakési hermetické svázanosti Švédska s královnou ze Sáby. Narazili bychom na Šalomouna – a tady pozor, narážíme na Ústav pro jazyk český. Biblisté a zeměpisci trvají na tom, že ten král byl Šalomoun (zatímco chytrý člověk je šalamoun), i ty ostrovy jsou Šalomounovy, kdežto ÚJČ je toho názoru, že i král je Šalamoun, a píseň je všeobecně Šalamounova. Prostě zmatek. Tedy Šalomoun, proslulý svou moudrostí i mazaností, by nás poučil, že ne všechno podobné k sobě patří a ne každý zvyk je zárukou přesnosti.

Ale to odbočuji. Zčásti.

Nakladatelští redaktoři jsou placeni za to, aby knihy byly jazykově, věcně a esteticky – v rámci autorem zvoleného stylu – v pořádku, srozumitelné a přesné. Tou srozumitelností, prosím, nemíním zjednodušování. Ani potlačování mnohoznačnosti. K podpoření věcné správnosti (literatura faktu, odborné knihy) má odborné lektory, kteří nejsou pracovníky nakladatelství, živí se právě v tom oboru, o který v daném případě jde.

Nakladatelský redaktor myslí na čtenáře, ale za autora – "kope na jeho straně".

Nakladatelský redaktor je tu mimo jiné od toho, aby rozpoznal autorův styl a záměr a pomohl mu obé dodržet. Někdy dávají doporučení i co do kompozice díla. Doporučení, prosím, nikoli příkazy. Nejsme ničí velitelé. Je na autorovi, jak se rozhodne. Právo veta má redaktor jen v případě hrubých chyb.

Jde mi teď o jazyk a jeho přesnost.

Se vším se musí umět zacházet.

Pokud Ústav pro jazyk český již delší dobu zamlžuje a rozvolňuje pravidla, mohou češtináři jen vzdychat. Každý jazyk má svůj řád. Čeština ho už delší dobu nemá. Ve všem jsou možné dublety (dva tvary téhož slova), přičemž není zřejmé ani to, že by se měly užívat stejnorodě: rozhodnu-li se pro "progresivní" tvar, měly by být "progresivní" tvary i jiných slov v daném textu. Otázka je, kdo umí rozeznat, co je starší a co nové, co k čemu stylově patří.

Uvedu mezní případ: "Zcizilo se to, za pouhé tři tisíce." "Vono se to zcizilo, jenom tří litry, takže jen pořádková pokuta." Tím prvním výrokem právník sděluje, že se cosi prodalo. Tím druhým jeden říká druhému, že kdosi cosi ukradl a moc potrestán nebyl.

Ve slovníku spisovného jazyka českého´ÚJČ uvádí význam slova zcizit dvojí: "1. odcizit; 2. převést, zpravidla za úplatu, (nějakou věc) z jednoho právního subjektu na druhý (právnický termín)". Již řazením významu slova připouští, že slovo zcizit, jež vždy znamenalo, a právníci to potvrdí, legální změnu vlastnictví (prodej, odkaz, dar atd.), může převážně znamenat i krádež, jak se teď takový skutek vcelku běžně, bohužel, označuje.

Jazyk, kromě jiného, potvrzuje stav věcí a spoluutváří jej. Spoluutváří i stav společnosti.

K čemu to může vést: pokud slovo zcizit znamená současně legální změnu vlastnictví, jež má za následek oprávněné užívání druhdy cizího, nyní vlastního majetku (s dobrovolným souhlasem bývalého majitele), a rovněž tak zlodějnu, vyplývá tu logický dohad, že výsledky zlodějny, totiž užívání cizího majetku ke svému prospěchu bez souhlasu původního vlastníka, jsou vlastně legální, a zlodějna tedy má být beztrestná.

Nadsazuji, jistě. Ale jen málo.

Neustálé ustupování jazykové ledabylosti může mít velmi vážné následky. Je, bohužel, v souladu s tím, v čem žijeme: anomie, společnost bez pravidel, bez úcty k zákonům, se zmatenými zákony, ledabyle zamýšlenými i formulovanými.

Je to myšlení jen na půl cesty. Podobně jako ekologové, kteří nedomysleli důsledky pěstování řepky do biopaliv a budování větrníků pro výrobu elektřiny, i mnozí z nás svého času usilovali o to, aby bylo zrušeno to věčné rozlišování i-y. Neuvážili systém jazyka. Něco by se zjednodušilo, mnohé zkomplikovalo. Jak bychom bez vysvětlujícího komentáře poznali rozdíl mezi bytím a bitím?

Znát systém je dobré. Abychom ho znali, musíme znát fakta. Vzpomínám na vcelku nedávné dohady o našem školství. Nejsem pedagog, ale výroky, že netřeba biflovat fakta, stačí a je důležité znát souvislosti, mě zarazily. Prosím, souvislosti čeho? Souvislosti jsou mezi fakty. SAAB nemá nic společného s královnou ze Sáby, královna ze Sáby nemá nic společného se švédskou ekonomikou, Nokia je z Finska a nepatří do japonské ekonomiky a vulgarismy a obecná čeština jsou (v systému autorovy estetiky a nazírání věcí) na svém místě ve Švejkovi, nikoli v pojednání o dějinách.