15.11.2019 | Svátek má Leopold


SVĚT: Gretina rozzuřená sestra v akci

12.10.2019

Sesazovat vlády, měnit demokracii. A mohou přitom umírat i lidé, říká lídr globálního klimatického hnutí

Věděli jste, že Greta má sestru? A ta je prý ještě naštvanější a radikálnější než copatá celebrita, jakkoliv se to po výstupu v OSN zdá nepředstavitelné.

Tu sestru ale nemá u rodičů ve Stockholmu. „Gretina radikální sestra“ nazývají někteří hnutí Rebelie proti vyhynutí. Právě tu skupinu, která se v pátek rozhodla demonstrovat v centru Prahy. Její naštvanost se projevuje především tím, že boj za klima posouvá otevřeně mimo rámec právního státu.

Historie tohoto sesterského hnutí se dá nazvat jako „krátká, ale úderná“. Psát se začala ve chvíli, kdy se biozemědělec z Wallesu jménem Roger Hallam rozhodl pomstít světu za krach svého podnikání, o které jej podle jeho tvrzení připravily klimatické změny.

Po padesátce se proto zapsal na londýnskou Kings College ke studiu oboru s fascinujícím názvem „občanská neposlušnost“ (civil disobedience). Coby student se v Londýně zaskvěl především několika vandalskými incidenty kalibru sprejování burcujících hesel po zdech. Vandalství se opakovalo, takže byl zadržen policií a obviněn. Když se ale případ dostal v květnu 2019 k soudu, byl Hallam (v té době už světově známá celebrita klimatického boje) osvobozen na základě obhajoby, že jeho kroky jsou přiměřenou reakcí na klimatickou krizi.

Po propuštění pokračoval v rebelii, držel například hladovku, aby univerzita zcela přestala používat fosilní paliva. Po pěti týdnech jeho protestů univerzita kapitulovala, slíbila investovat 14 milionů liber do obnovitelné energie a slavnostně vyhlásila, že se do roku 2025 stane uhlíkově neutrální.

Když se biozemědělec z Wallesu trochu porozhlédl po Londýně, začal v druhé polovině roku 2017 organizovat protesty i mimo univerzitní campus. Rozjel třeba akci Stop killing Londoners, přičemž veřejně deklaroval, že si přeje být zatčen.

V roce 2018 se seznámil s Gail Bradbrookovou, veteránkou britského neziskového sektoru, a jejím bývalým životním partnerem Simonem Bramwellem. Společně založili hnutí Rebelie proti vyhynutí. Infrastrukturu převzali od protikapitalistického hnutí Povstaňme! (Rising Up!), které deklarovalo snahu o „fundamentální změnu politického a ekonomického systému“ pod heslem „Všechny nás zavřít nemohou“. Nyní uvádí, že všechny své aktivity přesměrovalo na Rebelii, což jen potvrzuje, jak jsou protikapitalistické a klimatické protesty propojené.

XR

Screen webových stránek Rising up!

Základem hnutí se stalo prohlášení, které v roce 2018 podepsala necelá stovka osobností britského veřejného života, převážně z okolí britských Zelených. Jako nejvýraznější úlovek je uváděna Molly Scott Cato, představovaná jako „akademička“, ovšem ve skutečnosti celoživotní politička, která se po mnoha marných pokusech o průnik do britského parlamentu v roce 2014 dostala jako jednička kandidátky Zelených do europarlamentu.

Základní požadavky hnutí Rebelie proti vyhynutí jsou celosvětově tři:

- Vlády musí vyhlásit „Stav klimatické nouze“

- Vlády musí do roku 2025 dosáhnout tzv. „uhlíkové neutrality“

- Vlády musí ustavit „občanské shromáždění k otázkám klimatu“ a řídit se jeho rozhodnutími

Veřejnou premiéru mělo hnutí v Londýně 31. října loňského roku, když demonstranti obsadili prostranství před parlamentem a vyhlásili zde „Deklaraci rebelie“. Ke shromáždění promluvila i „sestra“ Greta Thunbergová.

Na 17.11.2018 vyhlásili tzv. „Den rebelie“ při kterém 6000 demonstrantů zablokovalo celkem pět mostů přes Temži v centru Londýna. „Společenská smlouva byla vypovězena,“ vyhlásil při té příležitosti za organizátory Simon Bramwell. Tentokrát policie zatkla celkem 85 aktivistů, kteří se odmítali hnout.

O týden později uspořádali „pohřební průvod“ z Downing street k Buckinghamskému paláci. Pak podle všeho aktivity hnutí usnuly.

Znovu je však nakopla série studentských „stávek za klima“ letos v březnu. Nový start Rebelie proti vyhynutí se datuje k 15. dubnu, kdy opět zablokovali londýnské mosty. Na konci dne spokojeně odhadovali, že jejich řáděním bylo postiženo až půl milionu Londýňanů. V následujícím týdnu se hnutí podařilo protesty s blokádami veřejných prostranství, nebo zaléhávání na vozovky ochromit rovněž provoz v několika městech v USA a Austrálii.

Lidi, teď to roztrhneme...

V dubnu se také vlna rebelie přelila z anglosaského světa na kontinent. Asi příliš nepřekvapí, že v čele bylo Německo, kde měla velký ohlas už vlna středoškolských stávek.

Poprvé se v dubnu aktivisté Extinction Rebellion předvedli Berlínu. Velký úspěch si připsali v červnu v Kolíně, kde zablokováním klíčového mostu přes Rýn způsobili městu dopravní kolaps.
V polovině srpna o hnutí jako o žhavé novince na poli boje za ochranu klimatu psal týdeník Spiegel.

Ačkoliv toto periodikum sympatizuje se zeleným hnutím i na německé poměry nadstandardně, bylo znát, že redaktor, který pronikl přímo do útrob organizace, je z poměrů mezi rebely lehce v šoku. Sice diplomaticky napsal, že „tento přístup stojí za vyzkoušení“, ale na druhou stranu celkem otevřeně uznal, že na workshopu hnutí „sledoval seanci v podstatě náboženského charakteru“.

Podstatou víkendového workshopu byly podle Spiegelu „rituály, kterými by se lidé vypořádali s psychologickými krizemi vycházejícími z neustálé konfrontace s obávanou destrukcí planety“. V konferenčním centru v Hamburku se po celý víkend pohybovali potetovaní hipíci, do toho štěkali jejich psi, v bufetu bylo k mání výhradně veganské jídlo. A v článku nechyběl ani konkrétní popis prováděných rituálů, který je občas pro silné povahy.

Jak popisuje přímo Spiegel, na tabuli místnosti, kde se aktivisté shromáždili, jsou napsané motivační fráze jako „Je to pro mě těžké, protože...“ nebo „Teď, když jsem sdílel svůj zármutek, budu schopen...“. Asi třicítka lidí vyplňuje prohlášení a pak vůdce skupiny vyzývá, ať přemýšlejí o tom, jak své utrpení sdílet. Vystupuje jedna z účastnic, matka před čtyřicítkou. Před ostatními podle mustru na tabuli rozervaně spustí: „Je to pro mě těžké, protože jako matka musím dát svým dětem sebevědomí a naději, ale sama nic takového necítím.“ Tři účastníci seance jdou k ní a položí jí ruku na rameno. Žena se ze svého zoufalství vyzpovídává dál, vypráví o tom, jakým štěstím pro ni vždy bylo koukat na strom, ale teď při tom má pocity žalu a loučení. Pak propuká v pláč a i ostatní účastníci seance jdou k ní a utěšují ji.

Dva dny poté jí redaktor telefonuje. Žena prý cítí úlevu, protože se dostala z osamělosti a ujistila se, že i ostatní mají o planetu stejný strach jako ona, což byla úžasná „psychohygiena“.

Další, s kým redaktor v Hamburku mluví, je čtyřiapadesátiletý Michael Timmermann. Profesí je překladatel na volné noze, od konce roku 2018 prý ale více času tráví aktivistickým bojem za klima.„Je to to nejlepší – kromě sexu –, co jsem v životě udělal,“ vyznal své nadšení z hnutí. Michael věří, že přichází ekologická apokalypsa. V Hnutí cítí podporu, jak do apokalypsy vstoupit beze strachu.

Pseudonáboženské rituály vychovávající fanatické ovečky jsou ale jen jednou částí činnosti rozzuřené sestry. Tou druhou je demonstrace rozzuřenosti navenek - snaha o zastrašení společnosti a rozbití systému.

Základní mantrou hnutí je v tomto směru osmdesátistránkový manuál sepsaný zakladatelem hnutí Rogerem Hallamem při studiu občanských neposlušností. Aktivista v něm analyzuje úspěšná protispolečenská hnutí z minulosti a na jejich základě sepisuje návod, jak „zvítězit nad systémem“. I redaktor Spiegelu si povšiml, že pro aktivisty hnutí je Hallamova studie nekriticky přijímanou Biblí.

Aktivní prvek hnutí představuje v článku Spiegelu slečna Carina Lierschová. Je jí dvacet tři, zrovna dodělala bakaláře z politologie a v rámci prázdnin se chtěla nechat „rekrutovat“ (přesná citace Der Spiegel) do Rebelie proti vyhynutí.

„Jsem aktivisticky nervózní, rychle se vždycky vzruším,“ vyznává se redaktorovi. Ve svém aktivistickém životopise má prozatím protesty proti AfD a akce podporující záchranu běženců ve Středozemním moři. Teď ji láká klimatický boj. „Vždycky si říkám: Kurva, teď jde o body. Lidi, teď to roztrhneme,“ burcuje bakalářka politologie.

Během podzimu se začaly jejich aktivity šířit i do dalších měst a zemí.

Ano, mohou být i mrtví

V Česku o sobě poprvé dali vědět letos v září. Ve středu 18. září v devět hodin ráno několik aktivistů s transparentem nastoupilo na přechod přes frekventovanou ulici na Praze 4. Přes silnici roztáhli desetimetrový transparent „Klimatické změně neujedeš“ a zcela zablokovali dopravu. Jejich kolegové se pak vrhli mezi řidiče a rozdávali jim letáčky. Jak referovaly Lidovky.cz, dozvěděli se od nich spoustu nepěkného, což ale aktivistům bylo jedno.

Ignorance pravidel je spojena i s tím, že demonstranti pro své aktivity vymýšlejí nová slova narušující tradiční pojmosloví. Třeba pro zmíněnou činnost, při které zablokují silnici a řidičům v utvořené koloně pak vysvětlují, že ježděním v autě ničí planetu, vymysleli speciální název „rojení“ (v angličtině „swarming“). Blokády jsou důsledně nazývány „nenásilné přímé akce“.

Jejich mluvčí Jan Burian celkem otevřeně přiznal, že neví, jestli jejich „rojení“ porušuje zákon, ale že je mu to vlastně jedno. Od londýnských kolegů ví, že tam je povoleno beztrestně blokovat dopravu sedm minut, jak je to v ČR, neřeší. Porušování zákonů je prý totiž součástí filozofie hnutí. „Vědomě porušujeme zákon, omlouváme se za komplikace, které to způsobuje, ale bohužel právě o ty komplikace nám jde. Když jsou lidé vyrušeni z běžného chodu života, začínají teprve něco řešit,“ citovaly k tomu Lidovky.cz André Spingoruma, jednoho ze zakladatelů hnutí.

Máme tak poprvé co do činění s protesty, které otevřeně ignorují společenská pravidla a nemají zájem se pohybovat v jejich rámci. Jako ospravedlnění uvádějí, že se při svých akcích chovají slušně a nikomu nenadávají.

A jejich sebevědomí očividně stoupá. Nedávno jsem na Facebooku zaznamenal diskusi, ve které jeden z aktivistů varoval komentátora Petra Honzejka (kterého rozhodně nelze považovat za odpůrce klimatického hnutí, sám jsem tu s ním nedávno polemizoval), že jestli na ně bude ošklivý, tak přijdou „jiní sekáči“, a výhrůžně se ho vyptával, zda se s takovými názory skutečně považuje za „liberálního novináře“.

Od rozzuřené sestry nejspíš můžeme očekávat další zostření klimatického boje. Roger Hallam totiž v poslední době mluví o tom, že „vězení je taktika“. A sám jde příkladem. V průběhu září byl několikrát zadržen policií v souvislosti s pokusy narušit letecký provoz na londýnských letištích. Poslední pokus, při kterém porušil podmínky podmínečného propuštění, mu vynesl delší zadržení.

Po jeho vzoru pro následující akce v Praze už o plánu nechat se zadržet a udělat ze sebe mučedníka hovoří i čeští aktivisté.

Ani to však není konec. Nejnovějším přitvrzením v taktice hnutí jsou slova zakladatele Hallama: „Musíme přinutit vlády jednat. A pokud nebudou ochotny, budou odstraněny a demokracie přizpůsobena našemu účelu. A ano, při tomto procesu mohou umírat lidé“.

S radikální sestrou si celkem jistě ještě užije celá rodina.

Autor je zástupcem šéfredaktora webu ParlamentníListy.cz, v textu vyjadřuje své osobní názory








 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.