Nabízí se jeden méně běžný na boj se změnou klimatu. V době, kdy svoji cestu začíná cizelovat EU, je to aktuální téma.

Ten pohled nabízí Rupert Darwall. Působí na univerzitě v Cambridge (učí ekonomii a historii) a v nadaci RealClear. Ale pozor, nepatří k barikádním bojovníkům, kteří buď straší koncem světa, či naopak tvrdí, že jde o výmysl ideologů. Jen nabízí opomíjený geostrategický pohled. Text na webu Realclearenergy.org odpichuje od 33. narozenin tématu změny klimatu.

23. června 1988 prohlásil James Hansen, vědec pracující v NASA, že byl prokázán skleníkový jev. „Globální oteplování začalo,“ psaly další den The New York Times. Summit G7 v Torontu už pro něj žádal „prioritní pozornost“. V září o něm mluvila v Královské společnosti Margaret Thatcherová. Téhož roku byl na půdorysu OSN ustaven Mezivládní panel pro změnu klimatu. 33 let života klimatické změny evokuje Kristova léta, jenže Rupert Darwall sahá po jiném příměru: píše, že za 33 let se změně klimatu podařilo to, co za 33 let života Alexandru Velikému – dobýt Západ (respektive tehdy známý vyspělý svět). Jenže to přináší háčky.

Západ prosazuje přísná pravidla, přitom posledním rokem, kdy západní emise CO₂ byly větší než ve „zbytku světa“, byl rok 1981. Proto v roce 2009 na konferenci v Kodani vetovaly novou dohodu o klimatu Čína, Indie, Jižní Afrika a Brazílie. Environmentalismus uspěl na Západě, je součástí hlavního politického proudu. Ale stále víc se vztahuje k budoucnosti, jež se stává „velkou kategorií vydírání“ (jak píše filozof Pascal Bruckner v knize Fanatismus apokalypsy).

Změna klimatu tedy hrozí západní civilizaci, ale v širším smyslu, než jak varují ekologisté. Rychlá cesta Západu k uhlíkové neutralitě ohrozí soudržnost západních společností a jejich hospodářskou vitalitu. Urychlí přerozdělení moci od Západu k těm zemím, jež dekarbonizovat zatím nebudou, hlavně k Číně. Hrozí i vnitrospolečenské dopady. Bude stagnovat sociální mobilita, dále se upevní rozvrstvení společnosti a uhladí se podmínky pro to, čemu sociální geograf Joel Kotkin říká neofeudalismus.

Kotkin, autor knih Příštích sto milionů: USA v roce 2050 či Kmeny: Jak rasa, víra a identita přetvářejí globální ekonomiku, varuje, že se vytrácí střední třída na úkor high-tech oligarchie, kulturní i mediální elity a bobtnající vládní byrokracie. V tom, ne v nějaké brutalitě, spatřuje nástup neofeudalismu (kniha Blíží se neofeudalismus: Výstraha pro globální střední třídu).

Darwall nestraší koncem světa, ale varuje. Pustí-li se Západ do dekarbonizace, a Čína ne, je to jako podepsat smlouvu o kontrole strategických zbraní zavazující jen jednu stranu. Vzejde z toho strategická výhoda pro Čínu. Západní environmentalismus se ukolébává ve víře, že globální oteplování se odehrává ve strategickém vakuu, izolováno od všech faktorů. I proto představuje změna klimatu strategickou hrozbu pro Západ.

LN, 24.7.2021