Po éře boje s klimatem přišla adaptace na změny

Hurá, adaptace už není sprosté slovo. Ta věta zní divně. Vždyť adaptace je hlavním mechanismem evoluce. Rostliny i zvířata se adaptují na nové podmínky, čímž se dělí na vítěze a poražené. Vítězové jsou ti, kteří se dokážou přizpůsobit, poražení pak ti, kteří to nesvedou. Platí to i pro druh Homo sapiens – i pro nás Evropany, kteří jsme se adaptovali na tvrdší podmínky severu po exodu z původní africké domoviny. Ale neplatí to univerzálně. Ještě před rokem bylo možné od klimatologa, který se vrátil z konference v Paříži, slyšet, že výraz adaptace tam pokládali skoro za sprosté slovo, neboť podráží doktrínu boje s klimatem. Jenže věci se mění. Svědčí o tom Národní akční plán adaptace na změnu klimatu schválený českou vládou.

Na první pohled to může působit revolučně. Ale není to koperníkovský obrat, spíš jen rétorický. Boj s klimatem – ve smyslu snahy o „přešupačení“ civilizace na bezemisní směr – neskončil. Jen se v něm proměnily role. Hlavní výzva míří na Čínu, jež produkuje třetinu světové emise skleníkových plynů, kdežto Evropa jen necelou desetinu. V praxi si to můžeme představit takhle: i kdyby Evropa celou svou fosilní ekonomiku naráz vypnula, světu by ušetřila necelých deset procent zátěže. Proto i ekologicky uvědomělé Německo staví uhelné elektrárny (aby nahradily výpadky energie z rušených jaderných zdrojů). A proto nachází milost strategie přizpůsobení se změnám klimatu.

Slova jako „adaptace“, „národní akční plán“, „vazby na opatření a úkoly“ či „průřezový specifický cíl“ leckomu připadají jako z powerpointové prezentace. Už skončily doby, kdy vládní dokumenty formulovali lidé jako Josef Vavroušek, Ivan Dejmal či Bedřich Moldan. Přesto se tento plán zabývá něčím, co se týká všech oblastí života a lidských aktivit.

Jádrem změny klimatu – chcete-li současné etapy vývoje klimatu – nejsou teplotní rekordy, které se tak pěkně vyjímají v novinách (kdy jindy uděláte palcový titulek jen z číslic, než když se v Dobřichovicích naměří +40,4 °C?). To jsou extrémní, jen vzácně se vyskytující jevy. Jádrem změny klimatu je nečekaný a nezvykle chaotický ráz jevů v ovzduší – nápory veder či naopak mrazů, dlouhé etapy sucha (tedy i vysychání krajiny a neblahý vývoj zásob spodní vody), leč i časté povodně. Přizpůsobit se tomu všemu vyžaduje značné úsilí. Takže žádné velké hurá se konat nebude.

LN, 4.3.2017