Má-li se svět zbavit CO2, musí přesvědčit Čínu a Indii

Aktuální zpráva Mezivládního panelu OSN pro změnu klimatu byla tématem včerejška. Ale to téma se zdaleka nevyčerpalo. Má svou pokračující racionalitu – že v posledních letech narůstá četnost extrémních situací (vedra, sucha, povodně), nepopírá už nikdo rozumný. Ale má i svou stránku emoční, která ladí s rozpolcením západních společností na názorově vyhraněné tábory a dodává jim munici.

Příklad. New York Times svůj editorial nadepsaly Uhlí zabíjí planetu. Trump to miluje. To jako že Donald Trump miluje uhlí? Nebo miluje zabíjení planety? Titulek umožňuje dvojí výklad. Sází na emoce způsobem naplňujícím definici populismu. Ale jako se nahánění strachu dělí na špatné (strach z masové migrace muslimů) a správné (strach z jaderné energetiky), vidíme, že podobně lze zacházet i s populismem.

Zajímavější pohled skýtají čísla, ale připomeňme jednu věc. Čísla v přehledech emisí skleníkových plynů jsou jen přibližná a navíc staršího data. Není to jako u vyvezených aut, počítaných přesně na kusy už kvůli clům a daním. Úhrny vypouštěného CO₂ vztažené k jednotlivým státům nejsou tak přesné ani aktuální. Ale jistá zobecnění z nich plynou.

Státy, jež se nejvíc derou za snížení emisí, patří k těm, které emise nejvíce snižují. Globální podíl EU na emisích CO₂ klesl pod 10 procent (9,6 % za rok 2015). Podle zprávy Mezivládního panelu musí lidé změnit své chování v energetice, průmyslu i dopravě. Do roku 2030 je třeba snížit emise CO₂ o 45 procent, do roku 2050 na nulu. Co z toho plyne? Natvrdo řečeno toto: i kdyby se celá západní civilizace (Evropa, Severní Amerika, Japonsko) „vypnula“, kdyby zastavila výrobu energie, průmysl, stavebnictví i dopravu, svět by ke snížení emisí o 45 procent nedospěl, neboť podíl Západu na nich je nižší. Takže je-li těch 45 procent myšleno vážně, nezbývá než o tom přesvědčit Čínu, Indii, Rusko, Írán... Bez nich to prostě nepůjde. To není názor, ale fakt doložený čísly.

I Evropa má fakta doložená čísly, před nimiž přivírá oči. Německý podíl na globální emisi CO₂ činí 2,2 procenta (za rok 2015), kdežto podíl srovnatelné Francie činí jen 0,9 procenta. Čím to asi je? Inu tím, že Francie vsadila na jadernou energetiku, jíž se Německo zřeklo coby ďábla (místo ní rozšiřuje uhelné elektrárny vypouštějící CO₂). Bylo by dobré se dohodnout, který ďábel je horší z hlediska klimatu – jestli ten bezemisní jaderný, nebo ten emisní bezjaderný.

LN, 10.10.2018