Všechno špatné může být k něčemu dobré. Tedy i absurdní nápady zelených aktivistů můžou vést k pokroku.

V dubnu letošního roku byly ve Spolkové republice Německo odstaveny poslední tři jaderné elektrárny, které se teď začnou rozebírat. Což bude stát miliardy a bude to trvat ne roky, ale desítky let, přičemž sousední Francie získává z jádra zhruba 70 procent své elektřiny. Ovšem v době, kdy Německo namísto atomových elektráren sází na obnovitelné zdroje (Energiewende), přicházejí odtud matoucí zprávy o tom, jak se klimaaktivistům znelíbila výroba elektřiny ve vodních elektrárnách, včetně elektráren přečerpávacích.

Přečerpávací vodní elektrárny (PVE) představují soustavu dvou výškově různě položených vodních nádrží, spojených tlakovým potrubím, kde elektřinu vyrábějí turbíny. A právě tyto vodní nádrže aktivistům a některým německým politikům vadí, neboť se dna vodních nádrží mají zanášet a hromadit se tu má velké množství kalů, z nichž se následně uvolňuje škodlivý metan, přispívající ke globálním změnám klimatu, podobně jako metan vytvářený skotem. A výkon malých vodních elektráren v Německu, oproti škodám jimi způsobeným, má být zanedbatelný, neboť do sítě přispívají pouhou polovinou procenta z celkové spotřeby elektrické energie. Zelení aktivisté také hodlají bourat hráze a jezy, neboť mlýny a hamry, kvůli kterým se v minulosti budovaly, dávno už zanikly. Tak vodní díla, zhoršující ekologický stav vodního toku, jak říkají aktivisté, je třeba z principu zrušit.

I když nejradikálnější klimaaktivisté svými destruktivními činy i u nás hodlají docílit toho, aby lidé ve městech přestali používat auta, naštěstí je nenapadlo přirovnávat nádrže našich vodních elektráren k bachoru hovězího dobytka. A tak v roce 1996 zprovozněná přečerpávací elektrárna Dlouhé stráně s instalovaným výkonem 650 MW, označovaná za nejdokonalejší vodní energetické dílo v České republice, nikomu u nás nevadí. A pokud jde o samotnou energetickou bilanci, tak klimaaktivisty kritizovaná těžba a spalování uhlí i v České republice, tak jako v Německu, napomáhá řešení energetické krize a úplného odstavení dodávek plynu z Ruska. Přes kterýžto argument, jak se u nás říká, vlak nejede.

Ovšem těžba uhlí je dočasným řešením a v dohledné době bude, především těžba černého uhlí v hlubinných dolech, definitivně ukončena. Dobrou zprávu tak představuje skutečnost, že bývalý černouhelný důl Darkov na Karvinsku (právě zde na konci března prezident republiky Petr Pavel sfáral na 10. patro šachty, které je zhruba 900 metrů pod povrchem), kde těžba uhlí skončila před dvěma roky, dojde využití a vznikne tu podzemní úložiště energie. Skotská firma Gravitricity společně se státním podnikem Diamo chce zařízení, jehož princip se podobá přečerpávací elektrárně, na tomto dole zprovoznit do tří let. Přičemž půjde o instalaci technologie, která je důležitá pro transformaci energetiky.

Roku 2011 založená společnost Gravitricity Ltd vyvinula technologii podzemního skladování energie GraviStore, kde zařízení pracuje formou zvedání a spouštění těžkých břemen. A to na základě vynálezu gravitační baterie, se kterou přišel Peter Fraenkel, jeden ze zakladatelů společnosti. Její princip si Gravitricity ověřila na 15metrovém prototypu o výkonu 250 kilowattů poblíž Edinburghu ve Skotsku, kde v dubnu 2021 zahájila jeho zkušební provoz s připojením k síti. Kdy se společnost Gravitricity začala zabývat i využitím podzemních prostor pro gravitační akumulaci kombinovanou s vodíkem a mezisezónním skladováním tepla.

Co je však nejdůležitější, Gravitricity hodlá společně se státním podnikem Diamo u nás v bývalém černouhelném dole uvést do provozu jednu z prvních gravitačních elektráren, které by v Evropské unii při přechodu na obnovitelné zdroje energie (OZE) mohly nahradit zelenými politiky a aktivisty zavrhované přečerpávací vodní elektrárny (PVE), i když je hydraulická akumulace elektrické energie lidmi využívána téměř 100 let. Ovšem popravdě řečeno, místa pro přečerpávací a akumulační vodní elektrárny, připravené naběhnout na plný výkon během několika minut, u nás stejně žádná nejsou.

Pro jejich výstavbu je totiž potřeba nejen dostatek vody a patřičný spád, ale i souhlas místních samospráv, jakož i státní instituce, která zajišťuje péči o přírodu a krajinu. Oproti tomu v době, kdy je elektřiny přebytek, tedy především při nadprodukci elektřiny z fotovoltaických elektráren, vytáhne v jinak nevyužité důlní šachtě naviják mnohatunové závaží vzhůru. Během naléhavé potřeby energie ho pak spouští dolů, přičemž generátor vyrábí elektřinu. Celý systém má rychlý náběh, na plný výkon se z nuly dostane během pouhé sekundy a dostupný výkon lze regulovat rychlostí spouštění závaží. Jeden blok takovéto gravitační elektrárny může vyrobit 2 MWh energie a elektrárna s více závažími až 25 MWh.

Spolu s šachtou našeho dolu bude v sousedním Německu pro technologii GraviStore využita jedna z vyřazených šachet dolu Grube Teutschenthal, který se nachází poblíž Halle, asi 150 km jihozápadně od Berlína. Důl je hluboký 760 metrů a původně sloužil k těžbě nerostů na výrobu potaše a kamenné soli. K čemuž je třeba dodat, že technologie společnosti Gravitricity má vykazovat nižší náklady na skladování energie než lithium-iontové baterie všude tam, kde bude využívána déle než deset let. Přičemž životnost budované gravitační elektrárny by měla činit až padesát let.

A není bez zajímavosti, že podle zjištění britských odborníků je v různých zemích dnes evidováno zhruba 14 000 lokalit s podzemními prostorami, kterých lze pro vestavbu gravitační elektrárny či dlouhodobé skladování rozsáhlého obnovitelného výkonu využít.