Lidská schopnost přicházet s prapodivnými řešeními je neomezená. V poslední době to nejvíce platí u návrhů, jak bojovat s oteplováním planety, kdy někdy roztajete... smíchy.

Při hledání řešení k zastavení změny klimatu padají občas skutečně pozoruhodné perly. Z mého pohledu je nejbizarnějším příkladem rozhodnutí některých lidí nemít žádné děti (a adorovat veřejné #NofutureNochildren přísahy teenagerů, že tak v budoucnu ani neučiní, aspoň dokud vlády nevezmou téma změny klimatu vážně), protože nechtějí zatěžovat planetu jejich uhlíkovou stopou. Ideálním řešením, jak zachránit Zemi a udělat ji lepším místem pro život, by tak zřejmě mělo být vymření lidstva. Chápete to? Já tedy ne, ale pojďme dále.

V Německu se na východě Durynska zrodil nápad vykácet les, aby uvolnil místo větrným elektrárnám. Ano, čtete dobře, nějaký les v žádném případě nesmí bránit boji se změnami klimatu! (ironie) Jen mě napadá, neměli by si ti, co přišli s tímto geniálním nápadem, zopakovat, jak funguje fotosyntéza? A že jsou to právě lesy, které drží v přírodě vodu a ochlazují okolí?

Podobně originální je i myšlenka, že produkci CO2 lze účinně snížit zaváděním všemožných daní či zdražením letenek. Ozývají se i tací, kteří by se při řešení nejraději inspirovali luddity a rozbili veškerou elektroniku.

Zakážeme červené maso, zachráníme planetu!

A teď jedna opravdu aktuální věc, které bych se rád věnoval trochu více. Aby toho nebylo málo, do sbírky opravdu inovativních řešení nedávno přibyl i nápad dánské političky Francisky Rosenkild a její zelené strany Alternativa. Spolu s dalšími zastupiteli své strany v Kodani navrhuje zákaz masa ve školkách, školách a pečovatelských centrech. Také ona chce alespoň malým dílem přispět ke snížení emisí. Konzumace červeného masa má dle političky významně přispívat ke změnám klimatu a právě díky zákazu masa už dánská metropole nebude tolik zatěžovat naši planetu. „Můžete si svobodně zvolit, co jíst doma, ale jako město máme zodpovědnost být ambiciózní v našem chování k životnímu prostředí. Proto navrhuji odstranění červeného masa z jídel v městských institucích,“ nechala se slyšet dánská politička.

Nejedná se rozhodně jen o nějaké bezvýznamné plácnutí do vody či zprávu z kategorie politický bizár. Zákaz červeného masa je naprosto vážně míněný návrh, který si získal podporu téměř napříč politickým spektrem s výjimkou populistické Dánské lidové strany.

Kodaň, respektive celý svět bez červeného masa, je krásná vize, že? Jen některé věci se v tom zápalu nadšení trochu nedomyslely. Uvažovala třeba navrhovatelka či někdo z podporovatelů o tom, že snaha za každou cenu úplně vymýtit konzumaci červeného masa bude mít konsekvence pro zemědělství? Třeba v tom, že krachnou chovatelé dobytka? Krajina se přitom bez dobytka neobejde. Bez živočišné výroby nebude v půdě dostatek biologické hmoty (a žížal a různých larev) a důsledkem toho nebude možné tak dobře zadržovat vodu v krajině. „Zhutněná půda“ je ostatně i jedním ze zásadních problémů současného českého sucha...

Některým lidem zjevně nedošlo, že omezováním červeného masa Zemi nejen příliš neulehčíme, ale ještě ji o to víc přiblížíme poušti. Utrpělo by i zemědělství, což ale vlastně nevadí, protože lidí, kteří musí něco jíst, by stejně mělo být výrazně méně. A i těm bychom měli co nejvíce ztížit jakoukoliv dopravu kamkoliv, protože i při výrobě elektroaut vznikají obrovské emise. K sarkasmu přidám ještě trochu lehké demagogie – to někdo chce, abychom se vrátili k prvobytně pospolné společnosti? To bylo lidí málo, živili se tím, co „dům dal“, a umírali zhruba ve třiceti. Uhlíková stopa skutečně minimální!

Diskutujme o ekologii, ale prosím racionálně!

Vždycky říkám, že nejen u věcí jako ekologie je nezbytná schopnost používat logiku. Proč se bojuje proti emisím u aut a neřeší se více podvodné a nekvalitní filtry pevných částic? Proč se trvá na elektroautech, když nové diesely vzduch dokonce čistí?

A podobně bych se mohl ptát i dále. Z různých diskuzí ale mám pocit, že důležitější jsou emoce, apokalyptické vize a „zrušení kapitalismu“. Tím ale tomu klimatu skutečně nepomůžeme.

Převzato z blogu s autorovým souhlasem

Autor je europoslanec za KDU-ČSL, místopředseda Výboru pro zaměstnanost a sociální věci a člen Výboru pro rozpočtovou kontrolu Evropského parlamentu