Když jsem 9.11. odpoledne v České televizi na ČT 24 obhajoval svůj návrh na odvolání současného generálního ředitele Českých drah Petra Žaludy, neměl jsem jako argument prodej pozemků na Masarykově nádraží, protože ty se prodat dají, otázkou pouze je, zda dobře nebo špatně. A žádná konečná smlouva se zatím nepodepsala.

Můj argument pro odvolání nebyl ani ten, že pan Žaluda si za peníze daňových poplatníků údajně platí super pojištění, které mu zaručuje doživotní rentu. Něco takového měli možná největší komunističtí papaláši a nyní si to užívají vybraní státní zaměstnanci v čele Českých drah, kteří, jak potvrdil ministr Bendl, si o svých platech a financovaných výhodách rozhodují sami a bez jakékoliv kontroly dozorčí rady nebo řídícího výboru Českých drah. Jak je možné, že svěřené státní prostředky nepodléhají žádné kontrole, to už Bendl ani nikdo jiný nevysvětlil.

Byl jsem názoru, že zveřejněná fakta musí být pro každého slušného člověka nepřijatelná a redaktoru České televize jsem odpověděl, že můj roční plat, jehož výši vždy schvalovala tehdejší Správní rada Českých drah, dostává pan Žaluda během jediného měsíce, ačkoliv výkony Českých drah jsou oproti mé době poloviční a navíc dvakrát tak dražší.

Jako argumenty pro odvolání jsem ale použil fakta o tom, že nákladní doprava, která přinášela v minulosti od 2 do 3 miliard zisku, je za Žaludy ve ztrátě půl miliardy korun, a to při obdobných výkonových ukazatelích. Jinak řečeno, železničáři pracují skoro stejně, ale zisky shrabují speditérské firmy. České dráhy tak dělají úzkému soukromému sektoru užitečného (pro občany ale velmi neužitečného) blbce. Fakta jsou zdokumentovaná ve Výroční zprávě a potvrzená auditorem. K tomu jsem doplnil, že parita ceny jízdenky se státní dotací z mé doby, byla zhruba jedna ku jedné a představovala 4 miliardy tržeb přímých, křížové financování z nákladní dopravy přidalo 2 miliardy a 5 miliard v dotaci přidal stát. Občan zaplatil jízdenku a skoro stejnou částku mu dotoval stát. Dnes musí stát dotovat dvojnásobek dosti drahé jízdenky, a to ve výši 12 miliard korun ročně.

Tuto drahotu pak doprovází ukazatel vytíženosti osobní dopravy, který činí neuvěřitelných a pouhých 23%. Skoro 80% kapacity vlakové přepravy pan Žaluda a jeho tým nabízí zcela zbytečně. A je hysterický, když se tytéž služby levněji a rychleji pokusí nabídnout konkurence, která by vytíženosti a efektivity snadno dosáhla. K tomu Žaluda dokázal zadlužit České dráhy ve výši 28 miliard korun, což představuje k hodnotě aktiv zadluženost 44%, a navíc průběžné závazky dvojnásobně převyšují pohledávky o dalších 5 miliard korun. K hodnotě akcií (jsou neobchodovatelné v nominální výši 20 miliard korun) pak dluh, pěkně po řeckém způsobu, přesahuje o 8 miliard korun.

Pan Ondřej Neff, šéfredaktor Neviditelného psa, někdy hovoří o České republice jako o "Blbákově". Skutečnost je horší. Je to "Darebákov" a v Českých drahách jsou vzorové exempláře modelu, který dokazuje, co vše si kmotři v této zemi mohou dovolit a jak se smějí tomu, že na tento papalášismus lidé jen nevěřícně hledí. Nevím, zda hnutí ANO podnikatele Andreje Babiše bude lékem na neduhy české politiky, ale osobně podpořím každého, kdo si do programu dá za cíl tyhle nemorální papaláše vypráskat nejen z funkcí, ale i ze slušné společnosti. Takhle, jak se tu dnes krade, se tu kradlo naposled za nacistů. Je na čase si to na rovinu přiznat. Dluhy Českých drah a jejich plýtvání platíme a budeme muset doplatit všichni. Je tu snad někdo, kdo tenhle český kmotro-kapitalismus stále ještě schvaluje?