Den po komunálních volbách a prvním kole senátních voleb už ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela v diskusním pořadu na ČT1 v neděli 25. září korigoval očekávání ohledně vládního zastropování cen energie s tím, že to bude jen na část spotřeby. Přitom po sedmiměsíčním přešlapování od 24. února, tedy od ruské invaze na Ukrajinu, přišla vláda ČR v polovině září (týden před volbami) s příslibem, že zastropuje ceny elektřiny a plynu na 6 korunách za 1 kWh silové elektřiny a 3 Kč za kWh velkoobchodní ceny plynu. Teď je ovšem zase všechno jinak a nikdo nic neví. To je mj. pro spekulanty na trhu s energií hezká vzpruha, a tím horší vyhlídka pro domácnosti a podniky.

Ilustrační foto: Pixabay

Síkela tak vysvětloval nejasnost, která vznikla po jeho nedělním vyjádření v pořadu Otázky Václava Moravce v České televizi.

Je zřejmé, že vláda ČR opět zjistila, že to jinde dělají jinak a lépe. Například rakouská vláda zastropuje domácnostem cenu elektřiny do úrovně 80 procent loňské průměrné spotřeby. Na Slovensku zavedli stejný model s limitem 85 % loňské spotřeby. Za zbytek budou muset spotřebitelé zaplatit tržní ceny. Rakušané a Slováci tím chtějí motivovat k meziroční úspoře 20 %, respektive 15 % spotřeby elektřiny. Podstata problému je v tom, že slovenská zastropovaná velkobchodní cena elektřiny je proti Česku čtvrtinová, v Rakousku poloviční. V Česku některá média pilně opakovala vládní termín 6 korun jako „konečnou“, nicméně jen velkoobchodní, tzv silovou cenu, ale malobchodní se všemi regulovanými složkami a v neposlední řadě daněmi (ekologická + DPH) je asi 10 Kč za kWh. To je proti počátku roku 2021 růst o 150 procent. To nepochybně je pro řadu domácností a zejména firem zničující růst ceny elektřiny a podobně, ne-li více, i u plynu.

S novým výrokem ministra Síkely tím i padla práce dosud odvedená na jeho úřadu, kdy MPO ještě 7. srpna oficiálně tweetovalo, že zastropování cen je nesmysl. Jak MPO ve tweetu napsalo, zastropování je „velmi nehospodární řešení, které by musel na daních zaplatit stát, tedy občané a firmy“. Před volbami bylo vše ovšem jinak. Nyní se vlk (volič sliby politiků) nažral a koza (rozpočet) státu má zůstat celý (tedy nezhroucen).

Je nutno konstatovat, že varování Síkelových odborníků na MPO ze 7. srpna před zastropováním bylo oprávněné. Že při zastropování rozdíl mezi skutečnou tržní a vládou limitovanou cenou zaplatí zejména obchodníkům vláda ČR, tedy ze svých daní vlastně zase občané. A obchodník může od výrobce či překupníka nakupovat elektřinu za jakoukoli cenu, tedy za 500-1000 eur ( 12,50 až 25 Kč za kWh silové elektřiny, což může být případ při extrémním chladnu v zimě a nedostatku plynu), není nijak motivován šetřit.

NECHŤ VLÁDA ZAPOMENE NA ČÁSTKU 130 MILIARD KORUN PRO DOMÁCNOSTI A 30 MILIARD KORUN PRO PRŮMYSL. ŠLO BY O STAMILIARDY KORUN, KTERÉ BY SPOLEHLIVĚ ROZVRÁTILY UŽ DNES TAK PROBLEMATICKÝ STAV STÁTNÍCH FINANCÍ

Pokud se tento princip vystaveného bianko šeku pro seriózní obchodníky i spekulanty z domova i ze zahraničí (máme přece „liberalizovaný evropský trh“ podle hesla utrhni, co můžeš) tedy skutečně uplatní, a nebude to kvůli byrokracii dříve než 1. ledna 2023, tak nechť vláda zapomene na částku 130 miliard korun pro domácnosti a 30 miliard korun pro průmysl. Šlo by o stamiliardy korun, které by spolehlivě rozvrátily už dnes tak problematický stav státních financí. Jak už se vyjadřují přední tuzemské firmy (mj. Škoda Auto a Třinecké železárny), tohle průmyslu nepomůže a spíše může spustit lavinu řetězových insolvencí a masového propuštění.

Zastropování sice lze pochopit jako snahu vlády ztlumit naprosté zděšení spotřebitelů na energetickém trhu, ale z principu je to špatné, protože doplacení do maxima výše tzv. tržních cen nemá žádná pravidla. Přitom máme v ČR zákon o věcně usměrňovaných cenách, máme zákon proti lichvě, ale máme hlavně úkol pro vládu a parlament, že musí činit vše pro blaho lidu, a nepřijatelné ceny energie tuto společnost spolehlivě rozvrátí ekonomicky, sociálně a také politicky. Vláda ČR nesmí bez kontroly nasypat do již tak ziskového sektoru výrobců a prodejců energie, včetně subjektů ze zahraničí, z daní občanů stamiliardy, aniž by si nechala rozklíčovat náklady a k nim připustila rozumnou ziskovou marži. Má snad někdo právo na stovky procent zisku?

V českém energetickém mixu máme podíl výroby elektřiny z uhlí cca 43 % (v zimě více) a jádra 37 %, kdy jedna kWh se výrobními náklady z 80 % produkce elektřiny pohodlně vejde do 1,50 Kč. Když k tomu přidáme slušnou marži pro výrobu, distribuci i obchod a připojíme regulované složky a daně, tak není důvodu, abychom neměli konečnou cenu pro spotřebitele kolem 5 Kč/kWh, tedy jen o 25 % výše než na jaře 2021. Protože struktura nákladových cen elektřiny se v ČR zásadně nezměnila a klíčové uhelné doly patří výrobcům elektřiny.

Pojmout německou cenu elektřinu na burze v Lipsku jako směrodatnou i pro Česko i další chudší unijní země ze střední a východní Evropy je samozřejmě politická hra zejména Německa, jemuž se takto legitimizuje a někdy i dotuje jeho zelená tranzice pod nechvalně proslulým názvem Energiewende. Ta se stala předlohou zelené unijní politiky Green Deal for Europe, jež je odpovědná za dnešní kolaps cen energie. Třicet let budovaná německá (i česká) závislost na ruském zemním plynu, jímž se neustále v závěrných elektrárnách musejí dozdrojovávat nestabilní OZE, je samozřejmě daleko složitější problém než stav české elektroenergetiky.

Nicméně musíme obnovit vládu rozumu. Prohlášení vlády Petra Fialy hovoří o možnosti odstoupit od uhlí v roce 2033, pokud za něj bude stabilní náhrada. To žádná, ani slibovaná za stamiliardy navýšená kapacita solárních zdrojů a jiných OZE, být nemůže. Prohlášení ministra financí Zbyňka Stanjury z konce minulého týdne, že Česko potřebuje postavit ne jeden, ale hned čtyři nové jaderné reaktory, je světlem na konci tunelu chaosu v energetice i ekonomice a společnosti a vzývání nesmyslné aplikace ideologie Green Deal. Do té doby se nesmíme a z podstaty faktů, čísel, fyzikálních a přírodních zákonů se prostě nemůžeme předčasně zbavit stabilních zdrojů elektřiny a tepla z uhlí. Opačný postup je barvitě zobrazen v dystopických románech (příkladem buď Tma od Ondřeje Neffa), kdy jen samo čtení vyvolá v každém hrůzu z prudkého rozpadu společnosti bez elektřiny do tří dnů.

Autor článku však má obavy, že ti, kdo dnešní rekordní ceny energie a nastupující prudký pokles ekonomik a politickou destabilizaci zemí EU zavinili, se hned tak nevzdají. Bude tomu zřejmě i na Green Deal Summitu v Praze 26. září, jehož se účastní i hlavní unijní ideolog zelení tranzice, první místopředseda Evropské komise Frans Timmermans. Zase určitě uslyšíme, že ještě více dotovaných OZE vyřeší naše problémy a zajistí „světlou zelenou budoucnost“. Co vlastně navrhují? Popišme situaci obrazně: Lékař sice zjistil, že nasazený lék organismu nejen že nepomáhá, ale že mu dokonce škodí, ale myslí si absurdně, že když dávky tohoto léku zvýší několikanásobně, tak odpor nemoci zlomí. To vše skutečně pomáhá – ale jen nové zelené oligarchii.

To, že zelení ideologové nechtějí přiznat své zásadní omyly v šílené a nesmyslně pojaté dekarbonizační politice a že ze svých mocenských pozic dobrovolně odejít nechtějí, je asi pochopitelné. Ale každé zpoždění této nutné principiální revize politiky EU i členských států bude o to bolestnější. Pro všechny.