Cenová revoluce v telefonování vyvolává radost i otazníky

Vypukla revoluce... kolikátá už? Revoluce v komunikaci člověka s člověkem. Poslední velkou revoluci jsme prožili na přelomu století nebo, chcete-li, tisíciletí. V tu dobu náš tuzemský telekomunikační gigant Telecom s velkou pompou modernizoval svoji síť telefonních ústředen a ty staré analogové nahrazoval moderními digitálními. Telefonní budka byla na kdejaké návsi. Dovolat jste se mohli odkudkoli kamkoli kdykoli, aniž bylo nutno vysedávat u přístroje a čekat na spojení. V tu dobu už pobíhali chlapíci ve fialových sakách a bílých ponožkách po Václavském náměstí a předváděli svůj mobilní telefon.

Jaká revoluce

Slovo revoluce na nás křičí každý druhý billboard. Tarify za mobilní volání konečně revolučně klesly na evropskou úroveň a mohli bychom se snad těšit, že i kvalita pokrytí a kapacita přenosů stoupnou na evropskou úroveň. Hlasové volání bez omezení, to je revoluční myšlenka! Až na to, že datové přenosy už dnes umožňují volat třeba do tramtárie, aniž by z toho měl mobilní nebo kterýkoli jiný operátor haléř nebo cent do vlastní kapsy.

V současnosti datové přenosy tvoří dvacet až třicet procent příjmů mobilních operátorů. Zisk se generuje z mobilních, takzvaně chytrých telefonů, ale také z tabletů a podobných zařízení. Když se řekne "podobné zařízení", zní to tajemně, až na to, že počet těchto těžko specifikovaných zařízení poroste. Samsung už přišel s fotoaparátem, který má v sobě SIM kartu a umí přenášet fotky na partnerské zařízení průběžně, v reálném čase. Chytří automobilisté začínají používat speciální mobilní telefony, které slouží jen k identifikaci a lokalizaci jejich vozidla, ať už proto, aby zaměstnavatel sledoval zaměstnance, anebo proto, aby policie mohla vystopovat ukradené auto.

Na světě je odhadem šest miliard SIM karet, tedy šest miliard mobilních telefonů. To je prakticky tolik, kolik je obyvatel planety. Necelá čtvrtina těchto SIM karet je připojena datově. To není mnoho, až na to, že od loňského do letošního ledna počet připojených telefonů stoupl o 43 procent. Podle odhadů ventilovaných na posledním zasedání Mobile World Congressu v Barceloně se do pěti let vyrovnají výnosy z hlasové a datové komunikace a překročí za data deset bilionů korun.

To je číslo, které vypadá velmi slibně pro telefonický byznys, až na to, že realita je podstatně méně slibná. Je totiž krajně nejisté, kdo tento desetibilionový zisk shrábne. Současní mobilní operátoři mají k dispozici přenosová pásma a vybudovali si infrastrukturu. Nikde ovšem není psáno, že budou mít kontrolu nad daty, jež sítí jejich infrastruktury potečou. Navíc prognózy v čemkoli týkající se IT, tedy informačních technologií, jsou problematické, a pokud sahají do roku 2018, jsou dokonce velmi ošidné.

V souvislostech s těmito trendy poslední úpravy tarifů už tak bombasticky nevypadají. Když čteme v novinách, že desetitisíce uživatelů si pospíšily změnit tarif, je dobré si uvědomit, že i u nás připadá dokonce víc než jeden mobil na jednoho obyvatele včetně novorozeňat a nemohoucích seniorů. Už tento fakt ukazuje na to, že se zdánlivá revoluce v tarifech ve skutečnosti týká jen poměrně malého segmentu zákazníků.

Odjakživa se v telefonii uvádělo číslo asi nepřesné, nicméně názorné, že firmám telefonii provozující generuje dvacet procent zákazníků osmdesát procent příjmů. Na zbylých osmdesát procent zákazníků spadá ten malý pětinový podíl. Konkrétní čísla konkrétních poskytovatelů se budou v detailech lišit, nicméně rámcově to sedí. A taky je to vysvětlení, proč se operátoři chovají tak drsně ke stávajícím zákazníkům a proč jejich úsilí směřuje k získávání zákazníků nových, a ne k udržení stávajících. Proto se stalo veřejným tajemstvím, jak získat výhodný tarif. Jsou lidé i celé firmy, které nelení jednou za dva roky změnit operátora a při vyjednávání o smlouvu si vyboxovat výhodnější tarif. Ten je mnohdy výhodnější než ony revoluční "free" tarify nabízené na billboardech. Tento boj lze úspěšně podniknout, aniž by bylo nutno operátora měnit – stačí hrozba změny a operátoři nespokojence odkážou na speciální oddělení vybavené pravomocí měnit tarif v poměrně velkorysém rozmezí.

Běh na dlouhou vzdálenost

Takzvanou cenovou revoluci zahájila Telefónica O2 a T-Mobile s Vodafonem se rychle přidali, tak rychle, že to někdy budilo až smích, když překopávali ceníky doslova přes noc a přes víkend. Změna tarifů vyvolala podiv a stala se námětem k úvahám, proč k ní došlo. Obecně se soudí, že velká trojka se bojí vstupu čtvrtého operátora. Podle jiné teorie změny tarifů vyvolaly obavy z konkurence virtuálních operátorů, kteří si infrastrukturu pronajímají. Ani jedna, ani druhá teorie nemohou pokles cen bezvýhradně vysvětlit. Pokud jde o virtuální operátory, ti samozřejmě žijí a generují příjmy v mezích marže velkých operátorů a nemají ani důvod, ani možnost ty velké ke zlevnění přinutit. Zlevňování v důsledku obav z operátora, který tu ještě není a o němž nevíme, kdy bude a kdo to bude a zda vůbec bude, to opravdu připomíná vyhrnování nohavic hodně daleko před brodem. Český telekomunikační úřad vyhlásil v dubnu veřejnou konzultaci, která potrvá až do 8. května, a pak teprve bude vyhlášena nová aukce frekvencí v pásmech 800, 1800 a 2600 MHz, v níž na naši scénu, předpokládá se, vstoupí čtvrtý operátor. Je to tedy běh na hodně dlouhou vzdálenost. Skrytý smysl takzvané cenové revoluce je zřejmě v tom, aby se k dvouletým, těžko vypověditelným smlouvám upsali ti, kdo ještě smlouvě vzdorovali. Však se taky údajná revoluce širokým obloukem vyhýbá datům, tedy tomu kusu žvance, kolem kterého se už brzy strhne velká rvačka.

LN, 25.4.2013