Rozhovor pro německý deník Zeit Online vedl Mark Schieritz

Americký ekonom Martin Feldstein Evropu vždycky před společnou měnou varoval. Co radí teď?

Z: Pane Feldsteine, před 15 lety jste napsal, že euro může v Evropě způsobit válku. Dávají vám teď spory mezi Německem a Řeckem za pravdu?

F: Žádnou válku jsem přece nepředpovídal.

Z: Citujeme: "Válka v Evropě by byla hrozná, nikoli však nemožná."

F: Má vyjádření byla namířena na Helmuta Kohla a jiné. Argumentovali, že zavedením eura bude nebezpečí války definitivně vyloučeno. Poukazoval jsem na to, že USA měly dlouhá desetiletí společnou měnu, a přesto tam k občanské válce došlo. Mojí tezí bylo, že společná měna válce nezabrání – že ale naopak zapříčiní konflikty mezi členskými státy.

Z: Co teď tedy očekáváte?

F: Řecko a Německo spolu žádnou válku nepovedou. Ale napětí je enormní. Mnohé z těch obav, jež jsme vyjádřili při příležitosti podpisu maastrichtských dohod, se dnes ukazují být oprávněnými. Myšlenka o sjednocení zemí, jež jsou tak ekonomicky rozdílné, prostě nebyla dobrá.

Z: Euro mělo evropské národy sjednotit. Bylo to naivní?

F: Ano. Mnozí věřili, že občané se budou cítit jako Evropané, když budou mít v peněžence eura. Nestalo se. Zeptáte-li se dnes Francouze, je-li Francouz nebo Evropan, odpoví vám to první. Politicky pomohlo euro Evropanům jen málo, hospodářsky je výrazně poškodilo.

Z: Ale přesto - měnové krize patří již minulosti. Dříve byly v Evropě stále znovu a znovu turbulence na devizových trzích. Pro evropské firmy to bylo fatální.

F: To přece ale nebyl čistě evropský problém. Dříve jsme měli vysokou inflaci a enormní výkyvy směnných kurzů na celém světě. To ustalo, když centrální bankéři poznali výhody stabilních peněz – i bez měnové unie. Švýcarsko, Švédsko, Velká Británie, Izrael, Mexiko, Brazílie: ti všichni mají vlastní měny, a přesto jsou jejich směnné kurzy stabilní.

Z: Říkáte tedy, že euro ohrožuje jednotu Evropy?

F: Přinejmenším bychom teď bez něj neměli tyhle mezinárodní konflikty kvůli krizi - neboť krize by nebylo.

Z: Jak to myslíte?

F: Pro finanční trhy bylo zavedení eura signálem, aby se Řecku, Španělsku či Itálii půjčovalo za stejný úrok jako v Německu. To vedlo k růstu dluhů v těchto zemích. Euro hodně z těchto problémů, s nimiž dnes bojujeme, způsobilo.

Z: Ale evropské vlády přece na řešení těchto problémů pracují. Fiskální pakt má být základem nové unie.

F: Evropa k žádné opravdové politické unii nesměřuje. Američani platí většinu svých daní Washingtonu a odtamtud dostanou i většinu peněz. V Evropě to vůbec nevypadá, že by centrála měla mít takovou moc.

Z: Není divu. Evropa není totiž žádný stát.

F: Z ekonomického hlediska je nicméně jednotná finanční politika velmi důležitá. Centrální vláda by tím mohla vyrovnávat výkyvy konjunktury a nezaměstnanosti v jednotlivých členských státech.

Z: Takže co teď?

F: Myslím, že část problémů se už vyřešila sama od sebe. Finanční trhy budou už si dávat pozor na to, nestoupají-li kupříkladu v některé zemi státní dluhy, či jsou-li banky správně regulovány. V tom jsou teď evropské státy bedlivě hlídány. USA si v nouzi zajisté mohou natisknout další dolary, aby své faktury zaplatily. To Itálie nemůže, a všichni to vědí.

Z: V racionalitu trhů máte zjevně velkou důvěru.

F: Uznávám, že i trhy někdy selhávají, ano. Ale podívejte se na Itálii: vláda jedná a úroky klesají. Funguje to! Jen se mnohé problémy nedají řešit snadno. V měnové unii není možné směnný kurz a úrokové sazby přizpůsobovat národním potřebám.

Z: Měli bychom se vrátit k německé marce a k liře?

F: Bylo chybou zavádět euro. Ale teď už tu je a zrušit ho by bylo velmi nákladné. Takže nezbývá než s ním pokračovat.

Z: V tom by vám evropské vlády jistě daly zapravdu. V pondělí se dohodly na dalším záchranném balíčku pro Řecko. Popostrčí to Evropu kupředu?

F: Dluhový řez je ještě příliš malý. Na konci se budou skoro všechny dluhy muset odepsat, aby země měla vůbec ještě nějakou šanci. A i potom to pro Řeky bude těžké, postavit se v rámci společného měnového prostoru na vlastní nohy.

Z: Chcete tedy Řecko z Unie vyhodit?

F: Navrhuji jejich dočasné vystoupení. Řekové by si znovu zavedli vlastní měnu. Pak by mohli devalvovat, aby jim stouply vývozy. Až budou problémy vyřešeny, země by se mohla vrátit.

Z: To by na finančních trzích způsobilo chaos. Španělsko a Itálie by byly atakovány, a nakonec by bylo po euru.

F: Trhům by se to dalo vysvětlit. Situace v Itálii a ve Španělsku není zdaleka tak špatná jako v Řecku. Není žádný důvod, aby tyto země vyhlašovaly bankrot. Bylo velkou chybou evropského krizového managementu, že tento rozdíl dostatečně nezdůraznil.

Z: Řekové z vašeho návrhu jistě nadšeni nebudou. Vláda se obává, že finanční systém zkolabuje a dovozní komodity jako ropa nebudou už k zaplacení.

F: Výstup by jistě zpočátku byl velmi bolestný, ale skvěla by se tu naděje na zlepšení.

Z: Je v zájmu USA Evropě pomoci?

F: Řecko je zvláštní případ. Itálie si může pomoct sama, Španělsko také. Nevěřím ve smysluplnost nějakých transferů z Ameriky, ať už přímých či skrze MMF.

Z: Má vaše zdrženlivost co do činění s tím, že jste Američan? Euro ohrožuje přece nadvládu dolaru.

F: Jen málo amerických ekonomů se stará o roli dolaru. Ten už léta devalvuje, ale kdyby tomu tak nebylo, byl by náš schodek zahraničního obchodu ještě větší. Výhody dominantní měny bývají obecně přeceňovány.

Z: V Evropě mnozí věří, že Američané by euro nejraději zrušili.

F: To není pravda. Mnoho ekonomů na rizika upozorňovala. Oficiálně naše vláda měnovou unii vždycky podporovala – a neoficiálně jsme euro viděli jako příležitost pro Evropany.

Z: Proč?

F: Patří už nejspíš k dobré zahraniční politice být ke spojencům laskavý. Snad také ale naši zahraniční politici Helmutu Kohlovi prostě věřili.

Přeložil