Snížení poplatků za zábory půdy prohloubí devastaci naší krajiny

Dlouhých 19 let platila pro vyjímání pozemků ze zemědělské půdy pravidla, která byla navzdory názvu zákona 334/1992 Sb., "o ochraně zemědělského půdního fondu" fakticky motivační k jeho devastaci. Poplatky za vyjímání pozemků z půdního fondu byly totiž tak nízké, že se je vyplatilo zaplatit nejen jako minimální náklad k budoucímu mnohonásobnému zhodnocení ve formě stavebních pozemků, ale čistě a pouze jen ze spekulativních pohnutek.

Ještě v roce 2010 se tak daly zemědělské pozemky přetvořit v komerčně využitelné pozemky doslova za babku, fakticky v cenách roku 1992, které už tehdy byly tržně podhodnocené. Výsledkem byly zcela neadekvátní ztráty zemědělské půdy zejména v okolí větších měst a masivní nárůst logistických center, skladů a dalších objektů, jejichž existence mimo jiné přispěla a přispívá k růstu rizik zejména lokálních povodní. Beton prostě vodu nevsakuje…

Teprve od roku 2011 se poplatky za zábory zemědělské půdy zvýšily, již tehdy jsem ale (nejen já) upozorňoval, že zvýšení, byť v některých případech mnohonásobné oproti taxám z roku 1992, je nedostatečné. Zábory půdy ke stavebním a dalším účelům se samozřejmě nezastavily, protože i tak se zábory pozemků vyplatily.
Avšak místo toho, aby se na základě těchto zkušeností poplatky ještě zpřísnily, přichází nyní Senát s návrhem zcela opačným, totiž na snížení stávajících poplatků. Není to přitom první pokus o revizi poplatků od doby, kdy se novelou zákona o ochraně zemědělského půdního fondu z roku 2010 s platností od roku 2011 zvýšily. Zatímco dosavadní pokusy o revizi byly úspěšně odvráceny (poslední díky exministru zemědělství Ivanu Fuksovi), má senátní návrh patrně naději na úspěch. Což je skandální…

Pokud by totiž měla existovat nějaká logická revize v současnosti platné novely, pak jedině v případech, kdy stávající výše poplatků zvyšuje neúměrně náklady na zbudování obecně prospěšných a potřebných staveb. Sám vím o jednom konkrétním příkladu ze středních Čech, kdy se zvýšením poplatků výrazně prodražila výstavba chodníku, po kterém měly tamní děti chodit přes pole do školy. Obdobných příkladů by se jistě našlo mnoho, to však neznamená, že se navrhovanou novelou zákona vystaví bianco šek na výhodné zábory zemědělské půdy kdekoli a kdykoli, zejména pak ke komerčním účelům, což je skryto za pojmem "průmyslové zóny".

Zákon by tak měl, pokud bude novelizován, především rozlišit veřejný zájem od komerčního a stanovit parametry onoho veřejného zájmu. O to ovšem nejde v novele ani náhodou. Ta nesmyslně argumentuje například rizikem nižšího výběru poplatků (ale o to přece jde) či pominutím smyslu zvýšení poplatků jakožto nástroje na zastavení boomu solárních elektráren. Je to ale úplně obráceně. Vyšší poplatky za zábory zemědělské půdy budou mít smysl stále větší, a to z celé řady důvodů. Základním je právě neustálé ubývání zemědělské půdy. Nejde přitom ani tak o to, aby se na zemědělských pozemcích průmyslově pěstovaly hospodářské plodiny, ale především o to, aby se půda neměnila v betonové či jinak zastavěné plochy, které v krajině zvyšují riziko zejména vodní eroze. Stát dnes vydává miliardy korun na protipovodňová opatření, zemědělci musí dodržovat zásady správného hospodaření mimo jiné právě jako prevenci eroze, vymýšlejí se dotační programy na zvýšení pestrosti krajiny.

Senátem předkládaná novela jde ovšem zcela proti tomuto trendu, takže množství peněz na ochranu krajiny bude díky tomu vyhozené z okna. Nevyužitých ploch k možným komerčním účelům je přitom v naší zemi dost – jde například o takzvané brownfieldy – plochy po někdejších továrnách a jiných stavbách, které hyzdí naše města i jejich okolí. K jejich využití ale novela nemotivuje.

Převzato z Blog.aktualne.cz se souhlasem autora.

Autor je agrární analytik