Dáme státní finance do pořádku bez toho, abyste to pocítili a abychom zvyšovali daně. Dá se takovému ujištění věřit?

Vzpomínáte na hit sněmovních voleb v roce 2010? Petr Nečas dorazil na brífink ODS se dvěma síťovkami – modrá byla plná potravin, oranžová o poznání prázdnější. Tehdejší předseda občanských demokratů a pozdější premiér na nich předváděl, jak se výsledek voleb dotkne voličů, pokud budou volit sociální demokraty namísto občanských demokratů: zbude jim méně peněz a domů si odnesou hubenější nákup.

K tomu se Nečas dušoval, že občanští demokraté sníží daň z příjmu, ostatní daně nezvýší, a přesto úsporami stabilizují propadající se veřejné rozpočty.

Avšak udeřila krize a kabinet sestavený z ODS, TOP 09 a Věcí veřejných, který Nečas nazval „vládou rozpočtové odpovědnosti“, reagoval na propad státních financí: zmrazil platy ve státním sektoru, zvýšil daně nejvíc ze všech polistopadových vlád, solidární přirážkou obnovil daňovou progresi, kterou předtím zrušil...

Letos „rozpočtově odpovědní“ občanští demokraté nižší daně slibovat nemuseli. Snížili je ruku v ruce s Andrejem Babišem a jeho anoisty už před volbami. Bez jakékoli vyhlídky na to, že je populista z Agrofertu vykompenzuje úsporami na straně výdajů, zasekli do rozpočtu bezmála stomiliardovou díru. A tak si vlastně nízké daně kupujeme na dluh.

Příští premiér Petr Fiala ale ujišťuje, že pětikoalice pod jeho vedením dokáže nízké daně udržet a současně stabilizovat propadající se státní finance – bez ohledu na to, že stojíme na počátku energetické krize a krize v automobilovém sektoru.

Necítíte při tom déjà vu?

Kde skončí škrty?

Je zjevné, že nastavení státních financí je neudržitelné. A první příležitost vykročit k jejich stabilizaci bude mít chystaná koalice už letos. Dostane do rukou rozhazovačný rozpočet, který připravil Babišův kabinet a zcela ho podřídil nákupu voličů.

Všechny koaliční strany dávají na vědomí, že v něm chtějí škrtat a srazit schodek 376,6 miliardy korun na 300 miliard. Byť ODS zpočátku tvrdila, že je schopna okamžitě uspořit 100 miliard.

Během několika týdnů nová vláda nestihne víc než několik jednoduchých změn, které schodek sníží o několik desítek miliard. Tím spíš, že ji bude tlačit čas, protože nebude chtít dopustit dlouhé rozpočtové provizorium. V něm stát hospodaří podle rozpočtu z minulého roku a ten byl naplánován s děsivým půlbilionovým deficitem.

Dá se předpokládat, že některé firmy přijdou o dotace, seškrtají se některá úřednická místa, zruší se některé nákupy… Horší to bude s dalšími rozpočty. Pravda, bude čas na jejich přípravu. Jenže ty snadné úspory už budou vyčerpány.

Největší podíl na výdajích státu, víc než polovinu, tvoří výdaje mandatorní, které je stát povinen platit ze zákona (zde, od strany 22). V nich se škrtá obtížně. A kromě toho, víc než pětinou se na výdajích vlády podílejí výdaje kvazimandatorní, do kterých patří například platy zaměstnanců státu. Také v nich má vláda omezený manévrovací prostor.

Nasnadě je otázka, kam se občanští demokraté a jejich koaliční partneři se škrty ve výdajích odváží zajít. Budou riskovat, že se vzedme vlna nespokojených voličů – a to nejen voličů poražených populistů, ale i voličů stran příští koalice?

Mnozí z nich třeba uvěřili slibu, který v neděli v Otázkách Václava Moravce zopakoval Petr Fiala: „Rozpočet dostaneme pod kontrolu, aniž to lidé pocítí.“

Bouře na obzoru, premiére

Zatím není jasné, jakým tempem bude chtít vláda rozpočet stabilizovat. Teď lítá deficit nad šesti procenty hrubého domácího produktu. Občanští demokraté mají v programu, že ho do konce volebního období stáhnou na 1,5 procenta.

Pokud by na českou ekonomiku v příštích letech svítilo slunce a obloha byla bezoblačná, pak by stabilizace rozpočtu nemusela být až tak bolestivá. Jenže nová vláda nastoupí do bouřlivého počasí, které růstu svědčit nebude.

Ekonomiku podusí nárůst výdajů na energie. Při nedostatku čipů, který patrně přetrvá do příštího roku, vládě nezbude, než sanovat další výpadky v automobilovém sektoru. Na nejdůležitější odvětví české ekonomiky kromě toho dolehnou přísnější evropské regulace, které je mají nasměrovat k elektromobilitě. Stovky miliard z evropských peněz, v nichž jsou i české peníze, mohou pomoci některé dopady přechodu na nízkoemisní ekonomiku zmírnit, ne však odstranit.

No a aby toho nadělení nebylo málo, patří se připomenout, že rostoucí úrokové sazby podraží úvěry firmám i jednotlivcům. Firmy omezí investice, domácnosti spotřebu. Vládě porostou náklady na obsluhu státního dluhu. K tomu by kabinet měl doručit důchodovou reformu, jejíž start nebude zadarmo.

Zatím Petr Fiala maluje vzdušné zámky. V těch se však bydlet nedá, o nich můžete jen snít. Nová vláda by měla udělat to, čeho ta současná nebyla schopna – načrtnout nějaký realistický obrázek, jak si stát vlastně představuje. A kolik bude poplatníky stát.