POLEMIKA: Mezi řádky
Text pana Párala Žádná katastrofa, ale facka by sedla pro MF Dnes se dá považovat za svého druhu etalon takových komentářů k hrubému domácímu produktu. Konstatuje, že růst sice byl slušný, ovšem už klesá. Aby bylo všem čtenářům jasné, na které straně politického spektra bije autorovi srdce, vysvětlení hrozící krize se obouvá především do zákoníku práce. Prostě nám tak nějak ohrožuje ten růst. Podobně daně jsou složité, právo bídně vymahatelné a byrokracie přebujelá. Všecko bychom to snad překousli, nebýt toho, že to překáží růstu. Končí svůj článek, pan Páral, slovy, že bychom se už konečně měli probrat, že bychom měli tu naši ekonomiku pořádně rozhýbat.
Pravda je však ta, že Páralovi není vůbec nic do toho, co dnes a denně děláme každý ve svém životě. Někdo pracuje a své peníze investuje, myslí na budoucnost a přispívá blahobytu země. Jiný žije z ruky do huby. Každý ať si vybere svou cestu, každý ať si ukrojí takový kus toho růstu blahobytu, jaký si přeje. Jestli je něco závadného na zákoníku práce, pak to rozhodně není fakt, že nám ubírá procento nebo dvě toho zvyšování HDP. Ani byrokracie, ani pochybná vymahatelnost prává nejsou zlé, protože překáží pokroku. Totiž zákoník práce, pomalé soudy a všudypřítomní otravové s razítky proklatě nízko, to vše je špatné z docela jiného důvodu. To vše je špatné, protože to překáží lidem!
Nevím, co se to stalo s naší pravicí, ale je dnes skoro nerozlišitelná od socialistů. Dobrá, možná nám levičáci vymysleli komplikovaný a překážející zákoník práce. Ovšem kritizovat jej proto, že snižuje hospodářský růst, co v tom je pravicového? Nezaujatý divák by skoro nabyl dojmu, že jedna parta chce více sociálních jistot na úkor růstu než druhá, že v tomhle spočívá veškerý spor, že jiného rozdílu mezi Losnou a Mažňákem není. Nelze se pak divit nejistotě u volebních uren. Jeden prostě neví. Hodím tam víc růstu nebo těch jistot?
Skutečným tématem pravice však je důraz na individuální svobodu, na možnost volby, kterou má mít jednotlivec. Problém zákoníku práce není v tom, že snižuje hospodářský růst, ale v tom, že překáží lidem v jejich snaze zorganizovat si své životy podle vlastních přání. Špatné soudnictví znamená, že člověk nemůže efektivně vymáhat dodržování smluv, které uzavřel. Fungující justice by byla pro všechny dostatečným důvodem, aby neriskovali porušování ujednaných dohod. Jelikož smlouva je z logiky věci výhodná oboustranně (alespoň v okamžiku podpisu), prospělo by obecně jejich přísnější dodržování všem zúčastněným. Byrokracie ze své podstaty neslouží občanům, protože úředník není závislý na kvalitě služeb, které poskytuje. Méně byrokracie znamená méně lidí, kterým nelze odmítnout zaplatit za špatnou nebo zbytečnou službu. Jako i v předchozích případech, méně byrokracie znamená více svobody. Je třeba skutečně měřit, kolik desetin procenta růstu HDP ročně nás úředníci stojí, abychom si v této věci mohli být jisti?
Jestli se o něco naopak nemusíme příliš strachovat, pak je to tempo růstu HDP. Možná, i kdybychom odbourali byrokracii a komplikované zákony, kdyby justice fungovala jak hodinky, možná by naše ekonomika vůbec nerostla. Mohli bychom si totiž každý za sebe zvolit hedonismus namísto odříkání, prostě užívali bychom života, radostně rozhazovali. A žádný novinář (ekonom, politik) by k tomu nemohl říct ani ť.
Jaký je vlastně rozdíl mezi socialisty, kteří nám předepisují více jistoty skrze zákoník práce a rozbujelý úřední parát, a těmi socialisty, kteří nám předepisují více růstu skrze měnovou expanzi (ty nízké úroky podporující investice)? Co ještě zbylo z pravice, když už i populární novinové články dokáží než argumentovat růstem HDP?
