Německé řetězce jsou lacinější než české a to je alarmující, protože Němci vydělávají o mnoho víc než Češi. Takový je výsledek průzkumu, který publikovaly Lidové noviny.

Výzkumníci navštívili supermarkety v Drážďanech a Praze, zkontrolovali ceny třiadvaceti úplně stejných produktů a zjistili, co každý Čech tuší. Třináct výrobků bylo dražších v Česku, osm v Německu a dva výrobky byly stejně drahé.

Srovnání je zajímavé, zvláště když Lidové noviny publikovaly německé i české ceny stejných výrobků. Na serióznosti průzkumu dodala skutečnost, že se ho účastnila sociálnědemokratická europoslankyně Olga Sehnalová, experti Vysoké školy chemicko-technologické a obchodní řetězec Ahold. Ovšem stejně se při čtení průzkumu člověk může jen těžko ubránit pocitu, že z něho noviny chtějí udělat hlupáka.

Především je nepřesná informace o ceně. Výzkum do ní zřejmě zahrnul i daň z přidané hodnoty. V Česku je na potravinách 15, v Německu 7 %. To tedy znamená, že je třeba k německé ceně přičíst 7 %, aby se srovnávalo srovnatelné. Po srovnání vlivu DPH už výsledek vypadá jinak. Deset výrobků je dražších v Česku a třináct v Německu.

Zboží v českých supermarketech může zdražovat přepočet z eur na koruny, svou roli může větší obrat německých řetězců. Zdá se, že průzkum tyto parametry nezohlednil. Výzkumníci se nijak nevypořádali ani s faktem, že podle Eurostatu jsou potraviny v Německu v průměru o třetinu dražší než u nás. Někdo udělal něco špatně, Lidové noviny nebo Eurostat, nesoulad obou průzkumů ovšem možná půjde vysvětlit zdravým rozumem.

V německém supermarketu byl skoro každý Čech a zřejmě každý zaznamenal stejnou zkušenost. Našel řadu lacinějších výrobků, v některých případech si ověřil, že německé zboží má lepší kvalitu, zpravidla však došel ke stejnému konečnému výsledku. Pokud se přísně nekontroloval a důsledně nepřepočítával eura na koruny, pak nakonec utratil víc než v Česku. Důvod je v tomto případě prostý.

V německých obchodech se častěji prodává zboží vyšší třídy, které je pochopitelně dražší, v Česku je zase častější zboží, kterému se říká standardní.

Může se stát, že úplně obyčejný výrobek z Německa je v Česku vyšší třídou, za kterou se připlácí. Kdo zná pravidla, jak se zboží zavádí na trh, ten ví, že se vysoká cena drží nejlépe zdůrazňováním kvality. To dělá prodejce do té doby, než zjistí, že musí zavést nový produkt, u kterého zase zákazníka přesvědčí o nesrovnatelné kvalitě.

Průzkumu by šlo vytknout, že k organizátorům patřil řetězec Ahold a že průzkum proběhl v jiných řetězcích. Možná by se to dalo nazvat nekalou konkurencí. Nejvážnější chybou je ale termín, kdy byl výzkum publikován. Bylo to v pátek, těsně před pokračováním schůze sněmovny, která v prvním čtení projednává konfliktní novelu zákona o významné tržní síle.

Tento zákon má zavést přísnější kontroly řetězců, které prý nespravedlivě odírají české potravináře. Když se napíše, že odírají i zákazníky, pak se jim bude špatně bránit.

Člověk nemusí mít řetězce v lásce. Zpravidla si také myslí, že to se svými maržemi přehánějí. Ovšem jak mohou v tlaku na snížení cen pomoci nevěrohodné argumenty, to lze mezi slušnými lidmi těžko pochopit.