Zprávy o kůrovci problesknou čas od času, podle toho, jaká se nabídne příležitost. V uplynulém týdnu vláda schválila dvě miliardy na podporu výsadby lesa pro nestátní instituce a veřejná debata na to reagovala pokřikem o nebezpečných změnách klimatu a o nevhodné skladbě českých lesů.

Přitom se nemluví o tom, že právě v těchto dnech probíhá rozhodující bitva, která rozhodne o osudu tuzemských lesů na desetiletí dopředu.

Loni bylo třeba vytěžit 18 milionů metrů krychlových smrkového dřeva napadeného kůrovcem, letos to může být podle ministra životního prostředí Richarda Brabce až dvojnásobek. V překladu to znamená, že letos může za oběť broukovi padnout až sedmina smrkových lesů. To zní opravdu dramaticky.

Přesto je dost pravděpodobné, že se ten úplně nejčernější scénář nenaplní. Za loňskou kalamitu do značné míry může suché a teplé počasí, které kůrovci umožnilo dokončit třetí rojení. Letos není takové sucho a hlavně jsme zažili chladný květen, který vývoj kůrovce zpomalil. Lze tedy očekávat, že dokončí maximálně druhé rojení.

Není vyhráno, ale v příznivějších podmínkách je možné bojovat proti kůrovci s větším efektem. Teď jde však o to, aby se s ním bojovalo, a to hlavně ve chvíli, kdy se začíná rojit. Druhé rojení začalo v posledních dnech července a s rozumnou strategií včetně použití vhodných prostředků je možné lesy do určité míry ubránit.

Pro příklad není nutné chodit daleko. Sousední země Rakousko a Bavorsko také trpí nálety kůrovce, ovšem daří se jim bránit, tedy s výjimkou některých regionů na českých hranicích. Škody jsou ve srovnání s Českem třikrát až čtyřikrát menší.

Na první pohled stačí důsledně používat vyzkoušenou strategii, tedy odhalit strom, který kůrovci obsadili, okamžitě ho porazit a dostat z lesa k dalšímu zpracování. Operativně je potom potřeba vysazovat na místo těch poražených nové stromy.

Vtip je v tom, že zmíněnou strategii je třeba naplňovat. Vidíme handrkování lesníků s vládou, kdo vlastně zaplatí novou výsadbu, a jakoby se zapomíná na zprávy z fronty, tedy na boj, jak kůrovce zastavit. Už jsme poznali, jaká je hlavní potíž.

Lesník musí včas odhalit strom, kde se kůrovec objevil, a zabránit jeho dalšímu množení. Není to snadné hlavně z toho důvodu, že brouk stromy napadá nejdříve v oblasti pod korunou, kam člověk ze země nedohlédne. V sousedním Rakousku proto procházejí v lesech hlídky a jejich metody už jsou tak promyšlené, že někdy používají speciálně vycvičené psy, kteří dokážou na napadený strom upozornit.

Takový přístup si člověk představí jen těžko v rozlehlých státních polesích Česka, kde ani nežije dost lidí, kteří by něco takového provozovali. Tím spíš v situaci, kdy se kůrovec neomezuje na jednotlivá ohniska, ale útočí plošně.

Může být zkrátka všude. Velké těžařské firmy nakonec ani nemají zájem zabývat se jednotlivými stromy. Z jejich pohledu je nejlepší vytěžit celý napadený les během chvíle pomocí harvestorů. Takřka to vypadá na ztracenou bitvu, ovšem pořád by bylo největší chybou připustit, že kůrovci už v sežrání smrkových lesů nic nezabrání.

Autor je komentátor serveru Echo24

Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus