Letošek nabízí sucho i povodně v jednom balení

Povodně a sucho jsou dvě strany téže mince. Odrážejí totiž stejný problém. Jak udržet vodu v krajině, aby po silných deštích neodtékala v podobě ničivých vln? Aby pak nenásledovalo sucho, neboť rychle odtékající voda nestačí doplnit zásoby v podzemí? Toto tvrzení není nové ani na stránkách LN. Před nějakými deseti lety mohlo působit provokativně, před pěti lety už získávalo reálné obrysy a teď patří do běžné argumentační výzbroje nejen lidí z branže (odborné i publicistické), ale též vlády, ba i nemalé části veřejnosti.

Lze to říci i o povodních, které teď zasáhly severovýchod republiky. Čím jsou zajímavé? Z hlediska novinek či senzací prakticky ničím. Nepřinesly oběti na životech ani velké škody na majetku – ve srovnání s povodněmi z let 1997, 1998, 2002, 2006, 2010, 2013... Nicméně na rozdíl od těch posledně jmenovaných přišly do období dlouhodobého sucha.

Ač to nemá vědecky jednoznačně zdůvodněnou příčinu, přírodní kalamity přicházejí ve vlnách či obdobích častého výskytu (v případě povodní se jim říká pluviály). Zde byl přelomový rok 1997, kdy záplava na Moravě ukončila stoleté „povodňové sucho“, myšleno od velké vody v září 1890. Následovalo patnáct let víceméně pravidelných povodní, ale od roku 2014 je vystřídalo sucho. Že je to sucho dlouhodobé, ale vyšlo najevo až s odstupem, když se opakovalo druhým, třetím, čtvrtým a pátým rokem. Leč většinou už bez povodní.

Letošek přinesl sucho i povodně v jednom balení. Z hlediska fungování přírody na tom není nic mimořádného. Zvláštní to může být pro lidi, jejichž obzor končí zemí, po které šlapou, ale jejich podíl klesá. Zato lze pozorovat jistý posun v chování i očekávání společnosti, tedy považujeme-li za její součást lidi debatující na webu. A pozoruhodné je už toto: na webu, té proklínané doméně vulgarity, šovinismu a populismu, se ozývají k našemu tématu až překvapivě racionální hlasy. A také otázky opírající se o dvacetiletou zkušenost s povodněmi, suchem a sliby všech vlád, že budou kultivovat vztah k vodě, půdě, zemědělství i krajině. Znějí i takto: Zmenšují se obrovské lány? Vytvářejí se remízky, mokřady a větrolamy? Hnojí se organicky? Navracejí se řeky do původních klikatých koryt?

Je vidět, že i když nynější povodně nepřinesly velké škody, lidem už nestačí jakkoliv dobře míněné sliby vlád. Chtějí, aby se tyto sliby nějak viditelně zhmotnily.

LN, 24.5.2019