Posunování hodin nelze „prostě zrušit“ bez dohody

Kdo sleduje debatu o rušení letního času a kdo registroval setkání ministrů dopravy EU ve Štýrském Hradci, mohl zaznamenat pár postřehů. Především ten, že debata je racionální a neideologická. Ukazuje, že v praxi nikam nevedou ani sebevědomé byrokratické závazky, ani silné řeči „prostě to zrušíme“. Vše míří k tomu, aby se Evropa zbavila rituálu přepínání času dvakrát za rok. Ale jaký čas a kde bude platit, to je věc poměrně složitého dohadování.

Právě tady racionálně zafungovalo Rakousko jako předsedající stát EU. Odmítá plán Evropské komise, že čas se naposledy změní už v roce 2019, a navrhuje odklad. Jsou pro to jasné důvody, provázené komickými momenty. Třeba tím, že v roli populistů se ocitá Evropská komise, zatímco rakouský ministr dopravy Hofer (FPÖ), ještě loni cejchovaný na populistu, hájí racionalitu. Či tím, že podle Dana Ťoka nelze uplatnit model „prostě se to zruší“, což z úst ministra za ANO působí jako popření vlastní kampaně, vedené hesly „prostě to zařídíme“.

Ano, střídání letního času lze byrokraticky zrušit. S tím, že každý stát v EU bude rozhodovat, zda si trvale ponechá čas letní, či „zimní“. Ale teď se ptejte: přineslo by to víc užitku, či víc škod? Vyhrocený obrázek přináší Arizona. Jako jediný stát v kontinentálních USA letní čas zrušila. Ale Navahové ve velké rezervaci na severu státu ho dodržují. Jenže Hopiové, v menší rezervaci uvnitř té navažské, ho zrušili též. Chceme mít evropskou Arizonu? Proto se Rakousko snaží brzdit koně.

Úhrnem. Ať se zruší otravné střídání dvou časů. Ale až bude jasné nové uspořádání. Nikde není psáno, že čas podle jindřichohradeckého poledníku musí platit od nejzápadnějšího Španělska až po východní hranice Polska, jako je tomu dnes. A nikde není psáno, že na tu změnu není čas. Vždyť čas existuje už od velkého třesku, skoro 14 miliard let.

LN, 31.10.2018