Masivnější rozšíření 2. pilíře penzijního systému by mohlo v krátkodobé perspektivě vést k žádoucímu zeštíhlení státu. Je to možná jeden z hlavních důvodů, proč se levice staví na odpor tak vehementně – vždyť rozsáhlý stát, to je její druhé já (nebo dokonce první?). Vedle toho samozřejmě stojí touha po tom, aby byla uchována možnost manipulovat lidmi – voliči. Manipulovat právě prostřednictvím penzijního systému: slibovat valorizace, tu přilepšení pro tamtu skupinu, tu pro tuhle, operovat věkem odchodu do důchodu... a to vše s žabí perspektivou jednoho volebního období. A do třetice, spoření v penzijních fondech dělá z lidí vlastníky – a to opět jde proti potřebám levicových politiků: platilo, platí a platit bude, že levicovým voličem bude s podstatně větší pravděpodobností klient sociálního státu než nezávislý vlastník.

Jakýkoli krok k odstátnění penzijního systému tedy nemůže z principu levice podporovat. Je proto z velké části iluzorní stěžovat si na to, že reforma nebyla realizována na základě široké shody parlamentních stran – obávám se, že z právě uvedených důvodů by reforma nemohla projít nikdy, i když jisté kompromisní varianty samozřejmě existují (jedna z nich byla v minulých dnech či týdnech zveřejněna dr. Janem Libichem: a – v podstatném ohledu je velmi blízká řešení, které dlouhodobě navrhuje Konzervativní strana.

Rád bych se zde však přidržel pouze první teze: Masivnější rozšíření 2. pilíře penzijního systému by mohlo v krátkodobé perspektivě vést k žádoucímu zeštíhlení státu. Jak? Mandatorní výdaje státu tvoří dnes podstatnou část státního rozpočtu. Tak podstatnou, že i na potřebné investice zbývá zlomek. Zkrátka, manipulační prostor těch, kteří s penězi vybranými na daních hospodaří, je velmi malý. Např., výdaje státní rozpočtu ČR činily v roce 2012 asi 1 152 mld. Kč a mandatorní výdaje (včetně výdajů quasi mandatorních) činily přibližně plných 890 mld. Kč. To je více než 77%. To je pochopitelně obecně velmi špatně – a v dlouhodobé perspektivě to samozřejmě reforma penzí může změnit k lepšímu. (Právě tím, že stát zbaví povinnosti platit veškeré penze – ale to by bylo na podstatně jiný text.)

Je to však nežádoucí dnes, kdy máme už jakoby "tradičně" na místech ministrů povětšinou namísto hospodářů representanty nejrůznějších skupin přisátých ke státnímu rozpočtu? Za situace, kdy jsou na obzoru spíše ještě mnohem horší "správci"? Není omezení manipulačního prostoru těmto lidem spíše v zájmu občanů země? Domnívám se, že ano a domnívám se, že v krátkodobé perspektivě může být něco takového dokázáno např. právě přesměrováním alespoň části odvodů z průběžného systému do 2. pilíře. Vždyť na důchody stát v roce 2012 vynaložil cca 373 mld. Kč (tedy bezmála 42 % všech mandatorních výdajů) a drtivou většinu z této sumy samozřejmě tvoří důchody starobní. Tato částka v prvním období reformy, ať už by byla udělána sebelépe (což ta právě probíhající pohříchu není... ale to by opět bylo na jiný text), určitě nebude klesat – její hlavní složku totiž tvoří důchody občanů, kteří starobní penzi již pobírají, a z tohoto závazku se stát nemůže nijak vykroutit (de facto jen přiznáním bankrotu). A co udělá reforma? Díky ní putuje část prostředků ekonomicky aktivních občanů, které by jinak přispívaly na tento závazek, na účty těchto střadatelů v penzijních fondech, místo do průběžného systému. Tyto peníze budou ale v krátkodobé perspektivě (nějméně 10 let) v průběžném systému ale citelně scházet a bude nezbytné je nahradit odjinud – tedy opět ukrojit z těch dosud nemandatorních výdajů. Kolik? Kdyby se za stávajících podmínek ve 2. pilíři objevilo 3 miliony občanů s průměrnou hrubou mzdou 25 tis. Kč, šlo by o 27 mld. Kč ročně (v dnešních cenách), což je víc jak 10% z nemandatorních výdajů roku 2012. To je za těch 10 let 270 mld. Kč.

Oprávněně namítnete: tak se ještě víc zadluží a/nebo zvednou daně. Odpovídám: obojí nejde do nekonečna, přesněji obojí už pomalu nejde ani dnes. Zadlužení jsme už až po uši a za chvíli ani nebude, kdo by nám za přijatelných podmínek půjčil, což zvláště vynikne, přibereme-li do úvahy mezinárodní kontext. A ani levice neobelže realitu: zvýšení daní neznamená vyšší celkový daňový výnos (viz Lafferova křivka – všem se za takové banální konstatování omlouvám). Vždyť ani tomu větru a dešti nakonec poručit nedokázali. Kromě toho, oni se možná stejně budou chtít zadlužovat a tak jako tak budou zkoušet zvedat daně – ale kvůli jiným věcem... těch tlaků bude nepochybně víc. Takže, budou-li chtít mít své megalomanské investice, může to celé dokonce vést i třeba ke skutečné optimalisaci státní správy! Ale, raději zanechám fantazií...

Tedy zpět k těm asi 270 mld. Kč. Pokud by se naplnil tento scénář, pak tyto peníze nemohou politici a na ně napojené skupiny prohospodařit (dalším podněcováním bobtnání sociálního státu) ani rozkrást, a to ani teoreticky (nebo myslíte, že ČSSD může kdy nalézt odhodlání snížit starobní důchody?). A to může být hezký pocit, ne? A mezi tím můžeme mít cca těch 10 let na to, abychom konečně dokázali zvolit takovou representaci, která zkrátka nebude ani krást, ani rozkrádání více či méně tiše přihlížet. Teď jde z velké části o to – a v těchto dnech to zrovna moc nadějně nevypadá –, aby do 2. pilíře vstoupilo tolik lidí, že bude po příštích volbách pro případně vítěznou ČSSD opravdu obtížné vše zrušit. Ale i tak – pokud zůstaneme, alespoň zatím, na půdě civilisace, na ta 2 %, která si přihazujete ze svého, nesáhnou, maximálně seberou ta 3 % a "vrátí je zpět" do průběžného systému. Nejhůř na tom tedy budete tak, jak jste na tom teď. To je, myslím, celkem snesitelné riziko.

Autor místopřísežně prohlašuje, že doposud není placen žádným penzijním fondem, ale kdyby se nějaký penzijní fond, či rovnou jejich asociace, rozhodl transparentně sponzorovat jeho soukromě a/nebo Konzervativní stranu, nebude se tomu bránit.

Autor je místopředseda Konzervativní strany