Parlamentní politické strany se stále nemohou dohodnout na kompromisním řešení penzijní reformy. Situace se s časem nelepší, ale naopak se spíše zhoršuje, když i pan ministr Nečas uvažuje o odstoupení ze své funkce, pokud nedojde k dohodě.

Už před několika lety jsem vypracoval alternativní návrh penzijní reformy, který by nyní mohl být tím dlouho hledaným kompromisem. V tomto článku se však mohu jen velmi stručně zmínit jen o některých problémech kolem penzijní reformy, a proto se odkazuji na úplný text mého alternativního návrhu, který je přístupný na webové stránce www.penzijni-reforma.nazory.cz.

Spoření na důchod má smysl jen tehdy, pokud je garantováno, že po dlouhodobém spoření, (řádově desítky let) se úspory neznehodnotí inflací, kdy by reálná kupní síla těchto úspor mohla být v době čerpání velmi malá.

Dále je nutné garantovat, aby nedošlo k znehodnocení těchto úspor kriminální činností.

Tyto dva „pilíře“ nemůže zajistit žádná soukromá společnost, ale jen stát, a proto pokud chceme mít opravdu fungující a důvěryhodný penzijní systém, musí být tyto dvě základní a klíčové podmínky garantovány státem.

Podle mého názoru, by v penzijním systému u starobních penzí neměly být žádné prvky solidarity. Nepovažuji za spravedlivé, aby pracovníci, kteří mají vyšší příjmy dotovali ty, kteří mají příjmy nízké. Také není morální, aby ti, kteří skoro celý produktivní život často svojí poctivou prací přispívali do penzijního systému a při předčasném úmrtí se penze ani nedočkali, tak dotovali třeba i lajdáky, kteří se naopak dožijí vysokého věku, což je pak zase na úkor finančních příjmů pro pozůstalé. Na principu solidarity by měly stále zůstat penze invalidní a sirotčí.

Stát za to, že by garantoval tyto dva klíčové pilíře mého návrhu, tj. zachování reálné kupní síly úspor na starobní penze každoroční valorizací o inflaci a dále ochranu před kriminálním znehodnocení úspor, tak za to by si stát, pokud by to finanční situace (ČNDS) dovolovala, mohl peníze půjčovat za velmi přísných podmínek i do státního rozpočtu. Spoření občanů do soukromých penzijních fondů považuji z dlouhodobého hlediska za velmi rizikové, zvláště pak v případě transformující se ekonomiky a i s ohledem na celkovou nejistotu, která stále ještě přetrvává v našem bankovním sektoru.

O tom, jaké skutečné záměry mají penzijní fondy, píše Vladimír Bezděk (bývalý předseda expertní komise všech parlamentních stran pro penzijní reformu) ve svém článku: „Když si penzijní kapr napouští rybník“, zveřejněném v Hospodářských novinách dne 2.7.2007, (lze vyhledat na internetu). Tento článek velmi pěkně vystihuje současnou situaci kolem penzijních fondů, na kterou také i já kriticky poukazuji ve svém alternativním návrhu penzijní reformy. Poučme se z chyb slovenské penzijní reformy. Nedovolme, aby důchodovou reformu vzaly do rukou penzijní fondy, protože konečné rozhodnutí by mělo být jen na nás, občanech!

Protože jde zatím jen o hledání co možná nejlepšího řešení tohoto aktuálního problému, chtěl bych tímto svým článkem informovat o tom, že také existuje i alternativní návrh oproti návrhům parlamentních stran, a to zejména proto, aby se mohla rozvinout i veřejná diskuse o tomto mém návrhu, protože jen veřejná diskuse může ukázat, jakou penzijní reformu by si občané skutečně přáli.