Jednoho pracovního večera jsem seděl u kávy v očekávání věcí budoucích. Ke své škodě jsem vzal do ruky kalkulačku a začal počítat. Čísla, která jsem dostal, jsou věru nepovzbudivá, a to nejen pro mě, ale zejména pro náš stát. Máte-li zájem, rád se s vámi o ně podělím.

Pracuji v oboru, který nebudu jmenovat, neboť bych jej nerad diskreditoval více, než už diskreditovaný je. Sám o sobě za to vlastně ani nemůže. Můj obor patří do oblasti služeb, kde většinu zisku tvoří práce a jen malé procento zhodnocení použitého materiálu. Velmi důležitým rysem mého oboru je skutečnost, že většina mých kolegů patří do kategorie “malý živnostník”, tedy pracují sami nebo jen s velmi malým kolektivem spolupracovníků, často především z řad příbuzných či přátel. Já jsem se pokusil vytvořit společnost střední velikosti a mám v současnosti asi 40 zaměstnanců. Výhodou je lepší dělba práce, lepší dostupnost, ale zejména vyšší kvalita odvedené práce. Příčinou vyšší kvality je možnost specializace, lepší materiální vybavení a i vyšší kvalita vzdělávání, o kolektivním know how nemluvě. Tím ovšem výhody končí.

Největším problémem, se kterým se potýkám, je finanční zabezpečení provozu. Majoritním nákladem jsou platy zaměstnanců, hlavním problémem je nespokojenost zaměstnanců s výší platu a s tím spojená fluktuace. I já jsem nespokojen s výší své odměny, porovnám-li svoji životní úroveň s úrovní kolegů, kteří pracují sami na sebe. A kde je problém? Většina mých kolegů prakticky neodvádí daně. Pracují sami, účetnictví si vedou sami, nikdo do něj nevidí, nikdo ho nemůže kontrolovat. Tím produkují velké množství neoficiálních zisků, ze kterých mohou načerno navyšovat oficiální platy svých zaměstnanců a samozřejmě i své vlastní. To už v mé společnosti není možné. Obrat je příliš velký a velký je i obrat zaměstnanců, a tedy lidí, kteří mi vidí do karet. Také jsem musel některé věci řízení a kontroly delegovat na zaměstnance, a opět tak přibylo osob, které mi mohou v případě, že se rozejdeme ve zlém (to se bohužel občas stává všude), cíleně uškodit. Velká firma vyžaduje velké investice, které už nelze nepozorovaně pokrýt z neoficiálních zdrojů. Banku při žádosti o půjčku také zajímají pouze oficiální zisky. Z výše uvedených důvodů je mé účetnictví čisté jako lilium.

Nyní k mé hře s kalkulačkou. Dle mého odhadu přiznává většina kolegů sotva 25% obratu. Já mám obrat asi 5 mil. Kč. Měsíčně tak odvedu jen na DPH cca 850 tis. Kč. Tři čtvrtiny, které ostatní nepřiznávají, představují 640 tis. Kč. Když si 50 tis. ponechám pro sebe a 100 tis. na rozvoj podniku, stále zbude ještě 490 tis. Kč na každého ze čtyřiceti zaměstnanců. To je více než 12 tis. na každého z nich. U mnohých tato částka představuje zdvojnásobení platu. A to jsem nezahrnul částky “ušetřené” na dani ze zisku či snížením oficiálních platů. A dalo by se pokračovat...

Ne, nebojte se, nebudu zde vyzývat k daňovým únikům. Myslím si, že vést průhledné a čisté účetnictví je slušnost a krácení daní je zlodějna jako každá jiná. Na druhou stranu považuji za povinnost státu vytvořit takový daňový systém, který je dostatečně jednoduchý a vytváří rovné podmínky pro všechny. Neschopnost státu vybrat daně nemůže znamenat zvýšené zatížení pro ty, kteří jsou k němu slušní. Nevím, zda stát skutečně nemá páky, jak odradit menší subjekty od daňových úniků, ale dle mých zkušeností se ze strany finančních úřadů spíše jedná o obecně akceptovaný status quo. To mě, jako osobu soukromou, ovšem nemusí zajímat. Nejsem politik ani finanční analytik, ale selský rozum mi napovídá, že daňový systém by měl být takový, aby se nevyplatilo nedanit, a ne takový, aby krácení daní bylo v mnohých případech otázkou přežití. V mém případě navíc aktuální stav evidentně brzdí rozvoj oboru. I já, vystaven každodenní realitě, přemýšlím, zda to vše nerozpustím, nezačnu zase dělat sám na sebe a konečně slušně nezabezpečím svoji rodinu.

A ještě jedna poznámka na závěr. Dle různých zdrojů vím, že podobný stav jako v našem oboru, je i v mnoha oborech jiných. Různých živnostníků se statisícovými zisky, kteří oficiálně živoří na pokraji nouze a každoročně hospodaří se ztrátou, je okolo mě desítky. Celková výše nevybraných daní tak bude pravděpodobně v řádu desítek, možná i stovek miliard korun, které, zdá se, nikomu nechybí.