Miluji ty chvíle, kdy je něco poprvé. Pamatuju si, kdy jsem viděl televizi, to mi bylo devět a bylo to ve Filmovém klubu, tehdy sídlil v hotelu Palace v Panské ulici v Praze, dávali tenkrát hokej ČSR–Kanada. Pamatuji si na první setkání s polovodiči: to mi tenkrát paní profesorka Vlasta Hilská, zakladatelka japanistiky u nás, ukázala malou plechovou krabičku a dala mi hádat, co to je. Myslel jsem, že je to nějaký dámský foťák, a ona zmáčkla čudlík a začalo to hrát. No a před týdnem jsem poprvé řídil automobil poháněný něčím jiným než benzinem či naftou. Byla to Toyota Mirai a jeli jsme s ní z Prahy natankovat k nejbližší vodíkové pumpě, ta je v Drážďanech. Nu co, tenkrát ta televize taky měla jen mrňavou zelenkavou obrazovku a rádio paní profesorky svým zvukem rvalo uši.

Z aut a znečištění vzduchu je nosné téma. Firma Volkswagen, pošramocená aférou se švindlováním řídicích jednotek svých dieselů, teď chce hrát prim v elektromobilech a naznačuje, že nabídne elektromobil za poloviční cenu než Američané. Že by se rodil německý elektrobrouk? Jsem k elektromobilům skeptický, s jednou výhradou: moje skepse okamžitě zmizí, pokud se přijde na velkokapacitní akumulátor, schopný se nabít za pět minut a pohánět auto v mrazu i v noci aspoň tři sta kilometrů. Dokud se nabíjení počítá na hodiny, slavnostně prohlašuji před svými druhy, že pokládám projekt elektromobilizace za politický humbuk a technický nesmysl. Jakmile bude taková baterie na světě, opět slavnostně prohlašuji před svými druhy, že se na takové auto postavím do fronty.

Je tu ovšem alternativa v podobě palivových článků. Auto má taky baterku a jeho kola také ženou elektromotory, ovšem energie je uschovaná v zásobě vodíku. Ten se v článku slučuje s atmosférickým kyslíkem, vzniká elektrický proud a jako odpad je tu voda. Vodík tu funguje jako akumulátor energie. Ano, elektrické větrníky a proklínaná solární pole mohou vyrábět elektřinu a ta se použije k výrobě vodíkového paliva pro vodíková auta. Palivové články se používají v kosmických letech a minulé pondělí jsem měl jeden takový pod svým zadkem.

Palivové články v automobilech propagoval Stephen Hawking a drželi mu palec i Jeremy Clarkson, Richard Hammond a James May v Top Gearu – a ti si jinak ekologisty a větrníkáře a sluníčkáře mazali na chleba. Vodík jako akumulátor energie dává dnešním obnovitelným zdrojům smysl. Fouká to, vodík se vyrábí, nefouká to, vodík se nevyrábí, tak prosté to je.

Odpovídá to zdravému rozumu. A to je zřejmě hlavní důvod, proč se před články dává přednost elektromobilu poháněnému drahou, těžkou a ekologicky zatěžující lithiovou baterkou. Jak funguje palivový článek, je pro politika těžké k pochopení. Ale že elektrika teče, když se zapne vypínač, to pochopí i politik.

LN, 19.11.2018