Řecko bude potřebovat na pomoc v dluhové krizi dalších deset miliard eur. Řeší se to v eurozóně a zejména v Německu, kde je před volbami. Kancléřka Angela Merkelová je sice absolutně jasným favoritem, ale Řekové už Němcům fakt lezou krkem a volby budou i o této evropské politice. A měly by být i jinde. To, co Evropská unie předvedla v Řecku, nemá v moderních dějinách obdoby. Ani ne tak v rozměru obrovské pomoci, ale v naprosto fatální a neuvěřitelné neefektivnosti.

Popisovat popsané nemá smysl, a tak si půjčme necelý rok starý citát guvernéra České národní banky Miroslava Singera z jeho komentáře v Hospodářských novinách: "Záchrana Řecka jako solventního člena eurozóny bude tedy za poslední čtyři roky stát nejméně 170 miliard eur. Pro srovnání: jde o částku rovnající se takřka čtyřem státním rozpočtům Česka - státu s o něco málo menším počtem obyvatel, než má Řecko. Řecký vládní dluh bude navíc i po tomto snížení činit zhruba 230 miliard eur, oproti stavu na začátku záchranných operací v roce 2008 tedy klesne pouze o 25 miliard eur. Efekt využití finančních prostředků určených na snížení hodnoty řeckého dluhu je tak (oproti hypotetické situaci, ve které by k redukci o 170 miliard eur došlo na samém začátku záchranných prací) méně než šestinový."

Dnes víme, že těch 170 miliard eur zdaleka nebyla konečná částka a Řecko do konce příštího roku vyčerpá z evropských peněz, a teď se držte, zhruba 240 miliard eur. K tomu bude mít skoro stále stejný zahraniční dluh, zuboženou zemi, jejíž ekonomika se oproti roku 2008 propadla o více než čtvrtinu a země je v sociálním rozkladu. V roce 2008 činil dluh zhruba 255 miliard eur.

Ano, říká se, že pomoc je návratná a peníze z Řecka přijdou zpět, ale tomu nevěří snad ani ten nejnadšenější příznivec společné měny.

Němci by se tak neměli zlobit na Řeky, ale na své politiky, kteří tuhle nekonečnou a zcela předvídatelnou hrůzu pět let provozují společně s evropskými kolegy. A svádějí to na Brusel. Tam se Evropská komise nevolí a tamní elity nemají žádnou zodpovědnost k voličům. Kdyby ji měli, byli by na tom hůře než Petr Nečas s Janou Nagyovou dohromady. Takhle o téhle zločinné a nemravné politice, na níž vydělávají jen velcí akcionáři evropských bank, téměř nikdo neví. Proto bude provozována dále, dokud se ucho neutrhne.

Navíc, ani když evropští daňoví poplatníci zaplatí za Řeky všechny dluhy, nic se nevyřeší. Konkurenceschopnost Řecka se nezmění, ani nadále nebude schopno snášet měnovou politiku, kterou na různě široké krky národních ekonomik eurozóny šije ECB v jedné velikosti.

Prostě krize eura není zažehnána, protože zažehnána být nemůže. Po velkých řečech o bankovní unii, fiskálním paktu a dalších kapesníčcích na vytírání očí voličů pod povrchem bublá předem zcela zjevná skutečnost - ani ten nejmenší stát Evropské unie není ochoten vzdát se takové části své suverenity, aby se dalo vůbec uvažovat o federalizaci Unie, která je pro fungování evropské měny nutná.

A to se ještě raději nikdo nezeptal voličů.

Všechny pokusy obejít voliče však znamenají konec evropské demokracie, která se paradoxně zrodila právě v tom Řecku, jehož záchrana za každou cenu jí nyní kope hrob.

Autor je šéfredaktor týdeníku EURO

MfD, 27.8.2013