Společný evropský trh je sice společný, ale zboží domácí výroby je v evropských zemích prostě tak nějak společnější. Šéfové středně velkých a úspěšných českých firem to minulý týden potvrdili v MF Dnes a moc nepřekvapili. Příběhů o sporech našich exportérů s úřady v Rakousku, Belgii, Německu i jiných zemích je mnoho a čas od času někomu z kolegů novinářů stojí za popsání. Co je však trochu překvapivé, je zjištění, že šéfům ani tak nevadí tahle diskriminační praxe, kdy se je zahraniční úřady snaží zastavit nejrůznějšími byrokratickými překážkami, jako to, že u nás v Česku takhle nediskriminujeme firmy z našich bratrských zemí také.

Je už opravdu zapomenuto, že počátkem a základní ideou evropské integrace byl volný pohyb zboží, kapitálu a lidí s jejich pracovní silou? Dnes to vypadá, jako by tyto hodnoty vystřídala společná zahraniční politika, obrana, boj s počasím a regulace kdečeho od cen esemesek po daňové sazby či výšku mateřské.

Obrovský aparát se dohaduje, zda jsou štramberské uši evropským unikátem a zda mají být chráněny špekáčky, či zda se jako eidam smí označovat sýr vyráběný pouze v Holandsku.

Největším výdobytkem ekonomické integrace je pak společná měna euro, která má odstranit poslední bariéry v obchodě evropských zemí, zlikvidovat kurzové riziko a usnadnit obchod. K těm posledním bariérám je však ve skutečnosti pořád ještě hodně daleko.

Zhruba osmdesát procent ekonomické aktivity v EU se odehrává ve službách. Pohyb služeb, a to ještě ne všech, po Unii byl uvolněn teprve letos, a to dost omezeně. Přitom jak rostl podíl služeb, na úkor svobodně obchodovaných průmyslových výrobků v evropské ekonomice, zmenšoval se tak fakticky i společný evropský trh. Příchod levných výrobců z nových členských zemí pak vyvolal místy až panickou obranářskou reakci.

Myšlenka, že se Evropané budou poznávat a hledat vzájemné porozumění ve vzájemně výhodném obchodu, tak nějak vyšuměla. O tom, že by se Evropa chtěla výrazněji otevírat vnějšímu světu, pak nemůže být příliš řeči. Popravdě není to evropská specialita. Protekcionismus a ochranářství jsou celosvětově na vzestupu a nové triky, jak hájit své výrobce, vymýšlí každý od Indie po USA.

V téhle době se má do čela Unie postavit na půl roku česká vláda.

Chtěla dát najevo své zaujetí pro svobodný obchod a zájem o změnu trendu jakési plíživé evropské ekonomické dezintegrace sloganem Evropa bez bariér. Budiž. Sice při velikosti a vlivu Česka a síle ochranářských skupin je to trochu pošetilé, ale dejme tomu. Nyní k tomu přidala nový slogan Evropě to osladíme a přidala klip s kostkou cukru. Ta myšlenka je docela hezká a navazuje i na ono odstraňování bariér. Jen trochu málo srozumitelně. Když už někdo tuší, že ta zcela běžná věc - kostka cukru - vznikla na českém území, nespojuje to automaticky s paradoxem, že zemědělská politika Evropské unie fakticky zlikvidovala výrobu cukru v České republice. Výroba cukru není totiž řízena nabídkou a poptávkou a pravidly svobodného obchodu, nýbrž systémem kvót. Ty získají jednotliví výrobci pro jednotlivé země. A protože je v Evropě cukru nadbytek, existuje pravidlo, že když některý výrobce sníží dobrovolně výrobu a vrátí část kvóty, EU mu vyplatí pořádný ranec peněz. A přesně to udělal nadnárodní cukrovarnický koncern vlastnící většinu českých cukrovarů. Byť šlo o úspěšné a konkurenceschopné podniky, nyní cukr dělat nesmějí, a tak až to naše vláda bude chtít Evropě osladit, musí si koupit cukr francouzský či německý.

MfD, 8.9.2008