Tak Rusové v reakci na podepsání smlouvy o radaru nejprve hrozili umístěním raket krátkého a středního doletu do Kaliningradu na pobřeží Baltu, jako by jinak měli nějaký problém dostřelit do Brd. Pak však zvážili všechna pro a proti a ropu nakontrahovanou s českým dovozcem prodali Turkům.

Ne že by to byl pro Česko nějaký vážný problém. Co potřebujeme, si dovezeme jinou rourou, z Ingolstadtu. Byť to je ropa trochu jiného složení a české rafinerie by měly s jejím zpracováním problém.

Je to ale každopádně důvod sednout si a spočítat, nakolik je naše země zranitelná při výpadcích, které nemusí, ale mohou přijít. Je úplně jedno, zda na uzavření kohoutku na ropovodu Družba měla, či neměla nějaký vliv ruská vláda, jakkoli není představitelné, že by kterákoli ropná firma prodala ropu mimo platný kontrakt bez vědomí Kremlu. Podstatné je, že Rusko je schopno ten kohoutek zatáhnout, protože svou nyní extrémně ceněnou surovinu dokáže vyvézt bez problémů jinam.

A je přitom příznačné, že Rusové Turecku prodali Čechům určenou ropu, a nikoli zemní plyn. Tam totiž příliš alternativních možností nemají. Plynovody do západní Evropy vedou přes Česko a Polsko a zde je třeba dodržovat civilizované standardy obchodních vztahů. Němcům a Francouzům by vadilo, kdyby jejich plyn přes střední Evropu nedotekl na místo určení. A s těmi chtějí a musí být Rusové zadobře. Někdo měl ruským plynem topit, aby byly na ty rakety v Kaliningradě penízky, a navíc někde, konkrétně na Šumavě, to blízké zahraničí prostě končit musí.

A tak to bude se spolehlivostí dodávek přinejmenším do té doby, než německý exkancléř Gerhard Schröder, velký přítel a vzor Jiřího Paroubka a nyní zaměstnanec kremelského národního podniku Gazprom, dobuduje plynovod vedený po dně Baltského moře v mezinárodních vodách, mimo území středoevropských zemí. Teprve pak bude možné prodat i plyn nasmlouvaný pro české odběratele zase třeba Turkům nebo Eskymákům. V té době to bude navíc i zábavnější, protože díky zelenému boji za limity pro těžbu hnědého uhlí a proti jaderné energetice zde bude stát pár nepostradatelných elektrárenských bloků na zemní plyn, takže nebudeme mít starosti jen s topením, ale i se svícením. Tedy pokud do té doby u nás nebude rozumná vláda, která samozřejmě vypoví dohody o radaru a ropovod z Ingolstadtu přemění na ropovod do Ingolstadtu, takže jím nepoteče ropa z přístavního terminálu v Terstu do Česka, ale ruská ropa do Německa a možná až do Terstu. Pak budeme jistě svítit i topit zcela bez problémů.

Prostě tím, co byly před pár desítkami let počty obrněných divizí, jsou dnes pro mocné státy tohoto světa miliardy kubíků zemního plynu a miliony barelů ropy. Zdroje a transportní cesty pak hrají tu podstatnou odstrašující roli raketových základen, byť tanky, letadla a rakety jsou pořád v kurzu.

Z tohoto pohledu je maličký americký radar v Brdech jen takovým nehtíčkem jistícím zachycení v euroatlantickém civilizačním okruhu. Spíše by to chtělo pořádnou americkou leteckou základnu vybavenou technikou pro nasazení strategických bombardérů. Tedy samozřejmě jen potud, pokud nevidíme naši budoucnost v opět obnovovaném civilizačním okruhu rýnsko-povolžském, kde se ti velcí kluci posledních tisíc let vždycky uměli dohodnout, komu z nich bude ten který malý spratek ve střední Evropě chodit pro pivo. A nutno říci, že někteří naši politici se ve svých veřejných vystoupeních k tomuto zodpovědnému úkolu hlásí, leští džbánek, div ho neprodřou, a dokonce za to jsou ochotni držet i hladovku, byť zatím jen takovou zdravotní, jednodenní.

MfD, 21.7.2008