Británie a země Evropské unie jsou okolnostmi nuceny k dohodě, i kdyby nechtěly

Jakmile si šokovaná Evropa uvědomila, jak dopadlo britské referendum, ihned začaly diskuse na téma budoucího finančního centra Evropy. Francouzi zavětřili příležitost a otevřeli téma červeného koberce nataženého pro britské bankéře směřující do Paříže. Začalo se spekulovat o Frankfurtu, jakožto o „hlavním městě eura“. Někdo si vzpomněl, že evropské finanční trhy v moderní podobě vlastně vznikly v Amsterdamu a že kosmopolitní a flexibilní Nizozemci jsou pro roli finančníků Evropy jako stvoření. Jiný podotkl, že hlavním městem evropských financí, pokud jde o správu majetku, je Lucemburk.

Od referenda uplynul více než měsíc a diskuse o náhradě Londýna postupně utichají. Žádné masové propouštění mezi bankéři, žádné překotné stěhování na kontinent. „Business as usual.“ Byznys jako obvykle.

Británie zatím formálně i fakticky zůstává členskou zemí EU. Není zatím jasné, na jak dlouho a jaké budou podmínky odchodu. Rozmáhají se názory (buď plné naděje, nebo zklamání), že nakonec vlastně žádný skutečný brexit nebude. Británie vyjedná podmínky, které budou podobné smlouvě s Norskem. A protože Norsko se v mnoha ohledech chová jako člen EU, ani Británii nečeká otřes. Tím pádem ani londýnskou City a její banky.

Kancelář jako kancelář

I kdyby však podmínky odchodu byly tvrdší, stále je možnost, že Londýn zůstane finančním centrem Evropy. Přestěhovat tak složitý systém by bylo natolik složité, že je to prakticky nemožné.

Představme si, že by se Volkswagen rozhodl přestěhovat výrobu škodovek z Česka do jiné země. Bylo by to těžké, neboť finální montáž je jen posledním článkem v řetězci výrobců kovů, plastických hmot, skla a nesmírného množství součástek, které se z těchto materiálů vyrábějí. Najít nové dodavatele je těžké, dovážet součástky na dlouhou vzdálenost je drahé, přestěhovat celý řetězec je nemožné.

Že stěhování automobilky by bylo obtížné, si dovede každý představit. Přestěhovat mrakodrap plný bankovních úředníků a manažerů vedle toho vypadá jako snadný úkol. Kancelář jako kancelář, ne?

Ne. Bankovní centrum nevzniká tak, že vláda vyhlásí daňové prázdniny a nechá ve Financial Times otisknout celostránkovou reklamu „banky, přijďte k nám“. Bankovní centrum je totiž síť. Ve srovnání se sítí dodavatelů automobilky ještě mnohem komplikovanější síť.

V první řadě tu jsou banky samotné. Navzájem se znají a vědí, co od sebe mohou čekat. Dosáhly určité úrovně specializace v různých odvětvích finančního podnikání a tvoří ekosystém. Do něho patří dále pojišťovny, investiční společnosti a makléřské firmy. Zkuste přestěhovat jednu z těchto firem jinam a bude si připadat jako mravenec bez mraveniště. (A dopadne podobně nešťastně.)

Ale to je jen špička pyramidy. Následují účetní firmy a právníci. Všichni jsou specializovaní na určité typy operací a kontraktů, které pochopitelně probíhají v prostředí důvěrně známého anglického práva. Totéž platí pro daňové poradce, kteří vědí, co jejich klientům HMRC (Daňový a celní úřad Jejího Veličenstva) dovolí a co již ne. Pak tu jsou poradenské firmy rozličného druhu, školy a vzdělávací agentury, jakož i ratingové agentury, tiskové agentury, PR agentury a konečně i světově renomovaný britský finanční tisk.

Speciální místo v moderních financích patří počítačovým firmám specializovaným na vývoj informačních a obchodních systémů. Počítače dnes neslouží jen k vedení účtů, jejich význam stále roste. Hovoříme-li o stěhování velké bankovní centrály, znamenalo by to i přestěhování řady dodavatelských firem. Ale tím překážky stěhování bank teprve začínají.

Skleróza velkých organizací

V automobilovém průmyslu lze součástky přesně technicky specifikovat. Ne tak ve financích. Zde hrají dominantní roli vztahy. Není náhodou, že na světě existuje jen malé množství automobilek, ale mnoho bank a dalších finančních společností. V tomto odvětví se totiž neuplatňují úspory z rozsahu. Naopak, příliš velké banky trpí sklerózou velkých organizací. Řídit banku znamená především řídit lidi a jejich vztahy. To je hlavní důvod, proč bankovní fúze a akvizice tak často selhávají – a proč velké banky mívají velké problémy.

Jinými slovy, přestěhovat londýnské finanční centrum na kontinent je stejně realistické jako přestěhovat amazonský deštný prales do severoamerické prérie.

Na druhé straně je to dobrá zpráva. Ukazuje se, že původní myšlenka evropské integrace – proplést Evropu sítí obchodních vazeb, aby další velký konflikt nebyl možný – je správná a funguje. Británie a země Evropské unie jsou nyní okolnostmi nuceny se dohodnout, i kdyby třeba nechtěly. Evropa je nyní spojena trhem. Potřebuje vůbec ještě Evropskou komisi a Evropský parlament?

LN, 8.8.2016

Autor je ředitel pro strategii, Společnost Partners

Nová ústava.cz