Lidé začnou chovat slepice sami. A co ptačí chřipka?

Do EU se zřejmě začnou vozit ve větší míře než dosud vejce produkovaná mimo Unii. S vysokou pravděpodobností přitom půjde o méně kvalitní vejce s omezenou dobou prodeje.

Málokterý problém dokáže poměrně složité procesy v rámci Evropské unie ilustrovat tak výstižně, jako jsou současné vysoké ceny vajec a důvody, které k tomu vedly. A také důsledky, které ještě Evropu a možná i naši zemi čekají.

Především je třeba připomenout, že o zpřísněných nárocích na chov nosnic v klecích se rozhodlo dávno před naším vstupem již v roce 1999. Podniky produkující vejce tak měly dlouhých 12 let na to, aby se na novou situaci připravily. Proč se tak nestalo, je jedním z mnoha signálů, který vaječný obraz o Unii dává. Totiž že Unie sice přijímá nějaká pravidla, ale řada zemí, výrobců nebo zájmových lobby tato pravidla nerespektuje a spoléhá buď na výjimky, které je z dohodnutých povinností vyvážou (a na nabitém evropském trhu jim tak poskytnou neoprávněnou konkurenční výhodu), nebo na to, že se dojednané dohody ještě lobbistickým tlakem změní. To ovšem v principu diskriminuje všechny, kteří pravidla dodržují.

Spekulanti narazili

Tentokrát spekulanti narazili – pokud totiž nesplňují jejich chovy nosnic přísnější podmínky pro pohodu zvířat, nesmějí svou produkci vyvážet za hranice. Což je hlavní, byť ne jediný důvod zdražení vajec. Tím dalším, a trvalým, je právě letošní zpřísnění podmínek pro chov nosnic, což zvyšuje náklady na produkci vajec, přičemž ony zvýšené náklady za lepší pohodu zvířat zaplatí spotřebitel.

Nic proti pohodě zvířat, ale je třeba vědět, že v dnešním globalizovaném světě tím ztratí EU v produkci vajec ještě více svou klesající cenovou konkurenceschopnost. Díky tomu lze očekávat zvýšený dovoz levnějších vajec z mimoevropských teritorií na území Unie a pokles evropské výroby této na světě nejkonzumovanější potraviny.

Je přitom iluzí se domnívat, že se v jiných částech světa budou producenti vajec řídit zpřísněnými evropskými pravidly chovu nosnic. EU jim sice může klást při dovozu na své území různé netarifní překážky obchodu, dojdeli ale nějaký spor k řešení před tribunál Světové obchodní organizace, WTO, Evropa takový spor nejspíše prohraje. Alespoň se tak v obdobných případech v minulosti stávalo zcela pravidelně.

Jak to dopadne

Co tedy bude konečným výsledkem? Do EU se zřejmě začnou vozit ve větší míře než dosud vejce produkovaná mimo Unii. S vysokou pravděpodobností přitom půjde o méně kvalitní vejce s omezenou dobou prodeje. Potřeba vyrobit pro Evropu více vajec zvýší produkci podniků, které se při výrobě vajec nemusí a také nebudou na pohodu nosnic ohlížet. To znamená, že EU svým tlakem na pohodu nosnic v Unii zvýší objem produkce vajec bez pohody nosnic mimo toto teritorium. A Evropané za to zaplatí více peněz.

Část spotřebitelů navíc hodlá vyšší cenu vajec řešit návratem k domácím chovům slepic. To má sice svou logiku, je však třeba připomenout, že tento způsob řešení problémů s vyšší cenou nějaké zemědělské komodity není nejšťastnější. Nejen ceny vajec, ale i ceny řady jiných zemědělských produktů postupně porostou, a nemusí to být pouze o několik procent. Pokud bychom vždy řešili problém rostoucích cen čehokoli návratem k samozásobení, dostaneme se za nějaký čas do situace, kdy budou občané chovat na dvorcích hospodářská zvířata a na zahrádkách pěstovat ovoce a zeleninu. A to plošné zásobování trhu nevyřeší. Je tedy třeba smířit se s tím, že v budoucnosti za potraviny vydáme více peněz z celkových rodinných rozpočtů než dosud.

V případě produkce vajec formou samozásobení navíc hrozí další riziko, které si ne každý uvědomuje. Tato forma chovů totiž představuje riziko nekontrolovatelného šíření aviární influenzy, lidově řečeno ptačí chřipky. Plošně rozptýlené malochovy není v praxi možné on-line veterinárně kontrolovat a dosavadní zkušenosti hovoří o tom, že v takovém případě riziko ptačí chřipky výrazně roste. Logicky: v otevřeném výběhu existuje vyšší riziko kontaktu chované drůbeže s volně žijícími ptáky, kteří mohou být přenašeči ptačí chřipky.

V současné době má přitom Česká republika statut země, v níž se ptačí chřipka nevyskytuje, což zvyšuje exportní možnosti naší drůbežářské produkce. Emotivní, byť pragmatický návrat k produkci vajec prostřednictvím domácích chovů však může tuto situaci změnit. Pokud by se tak stalo, může se při splnění všech podmínek pohody zvířat stát Česká republika, ale i jakákoli jiná unijní země, v níž by se v domácích chovech ptačí chřipka objevila, pro ostatní země Unie rizikovou. A individuální lidská nezodpovědnost, která je všudypřítomná, může poškodit důvěru pracně budovanou za peníze daňových poplatníků a také narušit věrohodnost domácí drůbeží i vaječné produkce.

Rozhodně na problému kolem vajec vydělají jenom evropské slepice...

MfD, 15.3.2012

Autor je zemědělský analytik