Zaujalo mě nedávné vystoupení pana poslance Martina Bursíka ze strany Zelených (viz stenografický zápis ze 64. schůze PS PČR z 21. října 2009). Dovolím si citovat:

„...Skutečnost, že ta koncepce v podstatě navrhuje posílení fixace a vazby a české energetiky na Rusko, považuji za mimořádně alarmující, a to bych tady chtěl zdůraznit...“

a o pár řádků dále podrobnější rozvedení myšlenky:

„...Česká republika bude ze 100% závislá na dodávkách jaderného paliva z Ruska. Dalším záměrem je vystavět závod na přepracování a výrobu jaderného paliva, protože v České republice se těží uran a přepracovává se pouze do podoby žlutého koláče a pak se exportuje. Takže je tady záměr vystavět v České republice závod na výrobu jaderného paliva. Kdo je hlavním zájemcem? Ruská společnost! Kdo je hlavním vlastníkem Škoda - jaderné strojírenství? Ruská společnost! Jak vypadá struktura dovozu zemního plynu? V roce 2008 - 6,4 miliardy krychlových metrů z Ruska, 2 miliardy krychlových metrů z Norska...“

Jsou obavy ohledně dovozu ruského jaderného paliva oprávněné? Spekulace tohoto druhu jsou v ČR mediálně přetřásány poměrně často, aniž by se kdokoliv z jejich šiřitelů alespoň trochu zajímal o elementární technickou relevanci diskutovaného problému. Dovolím si uvést některá základní fakta, konkrétně na příkladu JE Temelín:

Výměna paliva se provádí jednou ročně. Nevyměňují se všechny palivové soubory, nýbrž pouze zhruba jedna čtvrtina, ostatní jsou pouze „přeskládány“ na jiné místo v rámci aktivní zóny reaktoru. Neboli palivové soubory v reaktoru produkují energii po dobu čtyř let (tzv. čtyřletý palivový cyklus).

Pokud provozovatel jaderné elektrárny sám ze své vůle, popř. na základě úředního nařízení nakoupí navíc jednu kompletní palivovou vsázku a uskladní ji v rámci „státních strategických rezerv“, bude mít téměř na pět let „vystaráno“ s dovozem paliva. V případě Temelína se jedná o cca 92 tun paliva.

Připomínám rovněž, že doposud je v Temelíně zavezeno palivo od americké firmy Westinghouse. První palivové soubory od ruské firmy TVEL mají být nasazeny až v roce 2010. Neboli v případě vyhlášení dlouhodobé hospodářské blokády Ruska vůči ČR (řekněme katastrofický budoucí scénář dle Strany zelených) bude rovněž možné navrátit se zpět k palivu z USA.

Nevím, jak ostatní čtenáři, ale z mého osobního pohledu se o žádnou fatální závislost nejedná. Problém nevyžaduje prakticky žádná technická opatření, jedná se pouze o ekonomické dopady.

Závod na přepracování a výrobu jaderného paliva K problému hypotetické výstavby této technologie na území ČR a případného ruského vlivu se nemá cenu vyjadřovat. Jsem si zcela jist, že v případě diskuze o jiných potenciálních zájemcích a technologiích (např. z Francie, Anglie nebo USA) by byly ze Strany zelených vznášeny jiné námitky pro nemožnost vybudování tohoto závodu v ČR. Ruská karta je v tomto případě od zelených pouze účelovým argumentem, chcete-li záminkou k odmítnutí projektu.

Mohu-li to shrnout, tak v případě jaderných elektráren vidí Strana zelených nebezpečí všude, kam se člověk podívá. Včetně českých ministerstev a firem zaplevelených ruskými tajnými agenty, kteří se nás snaží uvrhnout do neřešitelné energetické závislosti.

Zemní plyn Zmínění problematiky závislosti ČR na dovozu ruského plynu je zcela na místě, ovšem od představitele Strany zelených naprosto nepatřičné. Ještě nedávno totiž neměli s dovozem plynu žádný problém.

Připomenu zde rozhovor Martina Bursíka pro týdeník Ekonom z 1. listopadu 2007 pod příznačným názvem Zachrání nás plyn. Cituji jednu z otázek ohledně problematiky plynu:

Otázka (Ekonom)
„Mluvíte o plynové elektrárně, ale lidé, kteří se zajímají o energetickou bezpečnost, varují, že by pak vzrostla naše už beztak vysoká závislost na Rusku“.

Odpověď (Bursík)
„To je taková česká argumentace. Vždyť Evropská unie předpokládá, že energetická závislost na plynu vzroste nejméně na 60 procent. Zemní plyn je chápán jako výhodné palivo, má v porovnání s těmi pevnými poloviční produkci CO2 na jednotku elektrické energie. Je nutné jednat v rámci Unie; Česká republika samozřejmě nemůže vyjednat takové podmínky jako celá Evropa. Navíc se počítá s diverzifikací zdrojů. Plyn se dováží i z Afriky. Stejným bezpečnostním rizikem by šlo argumentovat proti ropě. Ta se často dováží z nestabilních zemí a nikomu to nevadí. Je jasné, že pokud se platí ochotně a v termínu, tak s dodávkami žádný problém není“.

Změna postoje zelených k dovozu zemního plynu? Po necelých dvou letech můžeme konstatovat, že optimistické předpoklady tehdejšího pana ministra ohledně bezproblémových dodávek zemního plynu byly zcela nesprávné. A je dost dobře možné, že v lednu 2010 nás čeká další pokračování taškařice mezi Ruskem a Ukrajinou. A nyní Strana zelených vyjadřuje vážné znepokojení v souvislosti s dovozem plynu z Ruska...

Rovněž tak je obecně známo, že koncepce ochrany klimatu zpracovaná za éry ministra Bursíka počítá z mohutným rozmachem plynové energetiky v ČR v následujících desetiletích, což samozřejmě znamená zvýšení dovozu plynu. A nyní Strana zelených vyjadřuje vážné znepokojení v souvislosti s dovozem plynu z Ruska...

Zásadní problém zelených a jejich souputníků je v tom, že podle stávajících environmentalistických teorií má výroba energie ze zemního plynu představovat určitý most, po kterém v průběhu následujících několika desítek let přejde energetika do éry explozivního rozvoje obnovitelných zdrojů energie, které zajistí dostatek energie bez spalování fosilních paliv a jaderné energetiky. To vše samozřejmě ruku v ruce s radikálním snížením emisí skleníkových plynů. Příkladem těchto vizí může být například „Energetická revoluce“ hnutí Greenpeace, dokumenty WWF a mnoho dalších.

Jenom na okraj připomínám, že zásoby ČR v zemním plynu se pohybují v rozmezí několika týdnů až jednotek měsíců. Pokud je podle Strany zelených problém s jaderným palivem, co budeme dělat se zemním plynem? Postavíme zásobníky na několik let spotřeby?

A co takhle přiznat (zelenou) barvu? Představitelé Strany zelených se domnívají, že jaderná energie přináší životnímu prostředí více škody než užitku, což je ostatně jejich výsostné politické právo. Ovšem měli by to říci rovnou a nesnažit se mocí mermo argumentovat hypotetickou závislostí české energetiky na Rusku, protože v tomto případě se pouze zaplétají do svých dřívějších stanovisek a činů, které jsou v totálním rozporu s tím, co momentálně říkají.

Převzato z Nejedly.blog.idnes.cz se souhlasem autora