V komentovaném zpravodajském pořadu ČT24 Události, komentáře se dostali do ostrého sporu předseda poslaneckého klubu ODS Zbyněk Stanjura a místopředseda vlády Karel Havlíček. Stanjura opakovaně tvrdil, že Havlíček „lže“ a že ODS hlasovala proti dotacím na fotovoltaické obnovitelné zdroje. Je proto dobré si připomenout celou historii fotovoltaického boomu v Česku.

Příčinou je a byla energetická politika EU. Je skutečností, že základní forma podpory obnovitelných zdrojů byla v Česku vyhlášena zákonem č. 180/2005 Sb., tj. v čase vlády ČSSD. Proti tomuto zákonu ODS skutečně hlasovala, protože byla v té době v opozici. Podpora fotovoltaiky je důsledkem závazku, které Česko v rámci energetické politiky EU přijalo, a to dosáhnout do roku 2020 významného vzestupu kapacity obnovitelných zdrojů. Vše souvisí s tím, že EU přijala za svou politiku změny klimatu (tehdy se tomu říkalo „globální oteplování“). Viníkem podle panelu IPCC OSN je vypouštění kysličníku uhličitého do atmosféry, protože podle tohoto panelu je právě kysličník uhličitý viníkem globálních změn klimatu.

V roce 2005/6 byly výkupní ceny elektrické energie stanoveny na cca 6 Kč/kWh. Vzhledem k tehdejším cenám technologie (zejména panelů) se ale žádný byznys s fotovoltaikou nekonal. Návratnost investice byla i za podmínek dotace relativně velmi dlouhá (přes 10 let). Výkupní ceny stanovoval ERÚ a mezi lety 2007 až 2010 se ceny za vyrobenou kWh z fotovoltaiky zvýšily až na 12,15 Kč. Toto dvojnásobné zvýšení již bylo pro investory natolik zajímavé, že se v letech 2009/10 rozpoutala doslova investiční fotovoltaická horečka, zejména na půdě. Tady se sluší připomenout, že v té době (2006/9) vládla Topolánkova vláda, tj. ODS se zelenými s podporou přeběhlíků z ČSSD. Když se Jiřímu Paroubkovi podařilo tuto vládu svrhnout, opět s pomocí přeběhlíků od zelených a ODS, ujala se moci vláda Jana Fischera a ta nechala celému investičnímu boomu do fotovoltaiky v letech 2009/10 volnou ruku. Zatímco do roku 2007 bylo postaveno jen asi 50 MW fotovoltaických zdrojů, v letech 2009/10 se po zvýšení výkupních cen na dvojnásobek postavilo asi 1500 MW fotovoltaiky, tj. třicetkrát více!.

Teprve vláda Petra Nečase na tento vývoj reagovala a zavedla na podzim 2010 takzvanou srážkovou daň ve výši 26 % a tím de facto snížila výkupní ceny od roku 2011 na cca 9 Kč/kWh. Přesto jsou výdaje státu na podporu fotovoltaiky obrovské a činí oněch zmiňovaných 28 miliard v příštím roce.

Historie výstavby fotovoltaiky v Česku ukázala, že její umělá podpora dotacemi je cestou do obrovského plýtvání prostředky. Vysoké výkupní ceny vedly totiž k tomu, že se cena fotovoltaických panelů udržovala díky vysoké poptávce na hodnotě 1,5 eura na instalovaný watt, zatímco současná cena je asi 0,5 eura na instalovaný watt, tj. třikrát nižší! Navíc se fotovoltaika stala pro politiky „sprostým slovem“ a způsobila, že i česká veřejnost se na tento obnovitelný zdroj elektrické energie dívá s despektem. Mimochodem, termín „solární baron“ použil poprvé premiér Petr Nečas, aby prosadil srážkovou daň na výkupní cenu z fotovoltaiky.

Dnes je situace zcela jiná. Instalace fotovoltaiky se vesměs realizují na střechách rodinných domů nebo továren a i bez dotace lze dosáhnout zajímavé návratnosti vložených investic do šesti let. Nicméně až bude končit životnost současných fotovoltaických elektráren, bude nutné řešit recyklaci starých panelů a i to bude stát nemalé prostředky.

Nic to ovšem nemění na skutečnosti, že se na tomto vývoji využití fotovoltaiky podílely všechny české vlády od roku 2005, protože „plnily“ závazek Česka zvýšit podíl obnovitelných zdrojů podle politiky EU.