Bez jasných a podložených postojů řídí vláda naše životy. Nedokáže přitom ani vysvětlit, co ji k jejím názorům vede

To, jak vláda přistupuje k epidemii koronaviru, sledujeme každý už rok. Jak přistupuje stejná vláda k energetické budoucnosti České republiky, můžeme sledovat již déle, ale poslední rok vydal za několik přechozích. Výsledky jsou, bohužel, podobné. Následky však budou v energetice horší.

Zatím vždy v historii epidemie a pandemie přišly a po nějaké době odešly. Mnohé se také vracely. Jiné nemoci se staly našimi relativně běžnými průvodci. Jako třeba chřipka, jejíž pravidelná epidemie letos zřejmě vůbec nenastala. Něco z toho se dá čekat i od covidu. Což znamená, že si s ním populace nějak poradí, ať už má Česko v čele jak chce nedůvěryhodnou vládu. Důležité je poznamenat, že v minulosti, s ohledem na tehdejší úroveň lékařského poznání, lidstvo jako celek k šíření epidemických nemocí vědomě nepřispívalo.

V případě získávání energií je vývoj situace přeci jen víc v rukách lidstva. Nelze prostě spoléhat na to, že teplo a světlo tak nějak bude. Nebudeme-li pro to nic dělat, tak nebude. A budeme si za to moct jen my sami. Což je bohužel cesta, kterou si vybrala české vláda. A její předseda, první ministr, je první i v této disciplíně.

Přes docela silná prohlášení na české půdě, ve chvíli, kdy dorazil do Bruselu, jej pokaždé síla opustila. Vrcholem také ztráty sil bylo, když přidal svůj podpis pod Green Deal, progresivistický pakt, který požadavkem „uhlíkové neutrality“ do roku 2050 většinu evropského kontinentu vrací před rok 1765, tedy před rok, kdy James Watt patentoval vylepšený parní stroj.

Premiér podepsal Green Deal, i když věděl, že Česko nemá podmínky na to, aby mohlo fungovat jen na obnovitelných zdrojích. Couvl přitom i v otázce nového jaderného bloku v Dukovanech, kde přestal tlačit na pilu, že reaktor musí fungovat od roku 2036. A současně polovina ministrů jeho vlády, v čele s předsedou koaličních sociálních demokratů, chce hlasovat pro to, aby se v zemi přestalo používat uhlí už v roce 2033. Bez ohledu na to, že z něj máme víc, než 40 procent elektřiny. A většinu tepla.

Miliardy létají vzduchem, termíny jakbysmet a špatné zprávy s nimi. Oč méně je EU nějak prakticky schopná přispět ke snaze států zvládnout koronavirus, o to víc je jim schopná zkomplikovat život určováním toho, čím mají svítit, čím topit, na co mají jezdit. Uhlí v žádném případě, plyn také ne, jádro se také nehodí, ale jestli chcete peníze na stometrové větrníky a lány fotovoltaiky nebo na pálení dřeva, stačí natáhnout dlaň.

Důkazů o tom, že tyto zdroje energetické potřeby moderních států nejsou schopné spolehlivě zajistit, je spousta. Česká vláda je musí všechny znát. Přesto se v otázce uhlí chová stejně jako v případě koronaviru, tedy hloupě, nezodpovědně a nečitelně. Nejspíš proto jí vůbec nevadí, že ke škodám z covidu se současně přidají další biliony za přechod na nefunkční energetickou základnu. Všechny na dluh, který se ostatně za dva roční rozpočty téměř zdvojnásobil.

A to jen proto, že je pohodlné to v Bruselu slíbit. Je to stejný princip jako na dávných sezeních RVHP, tedy Sovětského svazu a jeho satelitů. Tam také mohli mít politici svůj názor, když si jej nechali pro sebe. Kdykoli doložitelná fakta zcela jednoznačně ukazují, že horečný přechod všeho na elektřinu, která bude ze slunce a z větru je v Česku nereálný, protože na něj nemáme přírodní podmínky.

To znamená, že jakákoli diskuze o tom, kdy skončit s uhlím, když jeho náhrada není ani na obzoru (plyn jí není, biomasa také ne, jádro zatím nestavíme), je úplně nesmyslná. Potřeba lidí svítit a topit přitom není něco, co jaksi samo vymizí, nebo se objeví jednou za pár let, jak se dá očekávat u covidu. Topit dokonce lidé v Evropě potřebují, co paměť sahá a potřeba ve tmě svítit také není pro evropskou populaci nic nového.

Vracet lidi i průmysl do závislosti na větru a slunci je nesmysl, za který země zaplatíme nedozírnou cenu. Kvůli této vládě.

Převzato z webu iUhli.cz