Schválená taxonomie není vítězstvím nad ideologií

„Věř a víra tvá ti zatopí a rozsvítí,“ touhle parafrázi křesťanského rčení se evidentně rozhodli řídit funkcionáři EU a premiéři členských států. Jenže to, ani dočasné uznání plynu a jádra za použitelné zelené zdroje, elektřinu ani teplo nezajistí.

Těžko říct, kdo je zeleně zaslepenější. Politici, nebo novináři? V každém případě novináři pomáhají politikům odvádět pozornost od toho nejdůležitějšího. Tím je, od samého začátku Green Dealu, „nejslabší článek“ celé přestavby všeho na zdroje neprodukující oxid uhličitý. Tím jsou dodávky elektřiny z fotovoltaiky a větru v zimních měsících.

To, že je produkce z těchto zdrojů v zimních měsících často mizivá, je kdykoli ověřitelný fakt (zde). Většina médií však tato fakta tvrdošíjně ignoruje. Tím pádem s nimi manipulují. Což je o to zavrženíhodnější, že jde právě o „nejslabší článek řetězu“. Že je to téma, které by se mělo probírat na prvních stranách a v hlavních vysílacích časech. Protože jestli máme přejít výhradně na obnovitelné zdroje, jak požaduje Evropská komise a europarlament, je zcela nezbytné, aby tyto zdroje v zimě dodávaly výrazně víc elektřiny než v létě. Česko totiž v zimě potřebuje o polovinu víc elektřiny, než v létě (zde).

To není žádná propaganda uhelné lobby, jak s oblibou tvrdí naopak zelená lobby a její internetoví trollové. To jsou jen holá fakta z oficiálních zdrojů.

Jak to však souvisí s taxonomií, kterou se rozhodla schválit Evropská komise?

Zcela zásadně. Sama taxonomie ve své schválené podobě totiž jasně ukazuje, že v Evropské komisi si také nikdo nezatěžuje hlavu tím, aby pochopil, jak energetika funguje. Protože kdyby eurokomisaři, kteří v tomto bodě sami rozhodují o osudech 440 milionů lidí ve 27 státech, opravdu věděli, jak to s elektřinou a její produkcí je, nemohli by takovou taxonomii snad ani navrhnout. Fakta totiž hovoří jasně.

Například v tom, že za 11 let Energiewende (přestavby německé energetiky) se nejbohatší zemi EU ani nepodařilo posílit vedení od větrných elektráren na severu směrem na jih, což je pro přechod na obnovitelné zdroje nezbytné. Za 11 let Energiewende se sice Německu podařilo postavit tolik OZE, že jejich instalovaný výkon je vyšší než těch konvenčních, ale stále toto množství nedokázalo v roce 2021 pokrýt německou spotřebu ani jeden jediný den.

Náhrada uhelných zdrojů je tedy evidentně podstatně složitější, než Brusel, aktivisté a bohužel i samotné vlády tvrdí. Po jejich odstavení by měly být jedinými významnými zdroji pro vyrovnávání výkyvů ve spotřebě a výrobě elektrárny na plyn. Jak je sázka na ně ekonomicky i bezpečnostně riziková, je však už v současné době vidět velmi dobře. Přitom se prakticky nemluví o únicích metanu při těžbě a přepravě plynu, které jsou podle všeho tak velké, že zcela vymazávají emisní výhodu plynových zdrojů oproti uhelným při samotné výrobě elektřiny.

Jedinými zdroji pro takzvané základní zatížení budou po odstavení uhlí jaderné elektrárny, jež EK zdánlivě chce nechat povolovat do roku 2045. Jenže současně chce mít možnost každé tři roky „přezkoumávat“ podmínky jejich výstavby. Jinými slovy, EK si nechala v taxonomii volné ruce k tomu, aby mohla nenáviděné (přitom bezemisní) jádro zaříznout, prakticky kdy si vzpomene.

Zemní plyn se má nahradit vodíkem vyráběným s pomocí elektřiny vyrobené z větru a slunce. Že to bude vyžadovat úpravy plynárenské infrastruktury i výměnu domácích spotřebičů, Komise zatím „taktně“ přešla mlčením. Jenže výroba zeleného vodíku navíc naráží i na v úvodu zmíněný nejslabší článek. Tedy samotné limity produkce elektřiny z OZE. V zimě jsou dny, ba týdny, kdy z těchto zdrojů nepřijde do sítě elektřina prakticky žádná. Čili o tom, že by se z ní mohl vyrábět vodík pro plynárny, není v takových obdobích možné ani snít. Znamená to tedy, že OZE budou muset mít takové kapacity, aby zvládly v lepších obdobích roku nejen pokrývat spotřebu a dodávat elektřinu do bateriových úložišť (až někdo přijde na to, jak je ekonomicky únosně budovat), ale ještě budou muset zvládnout dodávky pro výrobny vodíku, jež ho budou muset vyrobit dostatek na zimní měsíce. Což je zatím nejen mimo realitu, ale i mimo představivost.

Taxonomie, kterou Evropská komise navrhla a s pár úpravami schválila, tak není žádným vítězstvím rozumu. Ba ani zábleskem rozumu. Je jen dovedným zastíracím manévrem zelených funkcionářů k opětovnému odvedení pozornosti od základního problému. Tím je fakt, že energetika postavená na obnovitelných zdrojích, jež jsou ve skutečnosti jen občasnými zdroji, nemůže uspokojit dodávky elektřiny tak, jak je moderní společnost potřebuje ke svému fungování. Většina médií i politiků jí tenhle trik bohužel „spolkla i s navijákem“.

Převzato z webu iUhli.cz