Energetici opakovaně upozorňují, že již akutně hrozí nedostatek elektřiny i tepla. Ursula von der Leyenová se však chlubí, že „tuto zimu bez ruského plynu zvládneme“. Aby ne, když už končí. Ale jak zvládneme ty příští?

Jak EU utahuje šrouby bruselského plánu Green Deal, ukazuje se stále častěji, že jde o plán, který nebere ohled na lidi a je zcela mimo realitu. Že ve střední Evropě budou chybět zdroje elektřiny ještě dřív, než se zatím čekalo, ukazuje poslední studie ČEPS (zde). Z ní zároveň vyplývá, že sázka na dovoz chybějící energie, kterou mohutně prosazuje zelená lobby (například europoslanci Niedermayer a Peksa zde) vychází jen z jejich přání, nikoli ze skutečného stavu elektrárenství. Protože jimi prosazovaná fotovoltaika a větrné elektrárny nedokážou v zimě zajistit dostatek elektřiny, ani kdyby to náhodou dokázaly v létě. (O tom, jak by v takovém případě byla poškozena krajina, je snad zbytečné hovořit.)

Stejně nerealistický je dočasný přechod na plyn. Jakkoli s ním politici, nejen čeští, evidentně počítají. Právě jim je určen zmíněný výrok von der Leyenové, že tuhle zimu bez ruského plynu zvládneme. Skutečnost, že zima nebyla tuhá, raději nikdo nezmiňuje. Prostě zimu zvládneme.

Ovšem i v případě, že by se dodávky plynu do evropských států staly zcela bezpečnými, nevyřeší to problém. Ještě zbývá postavit plynárenskou infrastrukturu, která by pokryla nové potřeby plynu. A pak také plynové elektrárny, které nahradí ty uhelné. Tedy ty, které pracují levně a spolehlivě. Při produkci oxidu uhličitého zcela srovnatelné s produkcí CO₂ z plynu (od těžby až po jeho spálení, zde). Každopádně to chce čas, kterého se začíná nedostávat, jestli mají být české uhelné elektrárny odstavené v roce 2033, jak deklaruje česká vláda. Nebo 2030, jak chce ta německá. Navíc i ty plynové elektrárny mají celkem záhy skončit. S jejich koncem pak zmizí poslední zdroj nezávislý na počasí. (Jádro není vhodné jako špičkový zdroj, navíc i ono je trnem v oku zelených politiků.)

To vše při vědomí faktu, že spotřeba elektřiny ve státech svázaných bruselskými direktivami bude stoupat. Vždyť jen samotná elektromobilita, na kterou nekriticky vsadila EU, vyžaduje stavbu nových elektráren. Pokud by se například v Česku nahradila všechna současná auta elektromobily, pro jejich nabíjení by bylo potřeba mít k dispozici zdroje s výkonem sedmi temelínských bloků (zde). Tvrzení o zvládnutí letošní zimy bez ruského plynu je tedy jen propagandistickým výkřikem, který má vytvořit zdání, že „to“ jde.

Hlavně aby se někdo neptal, kde tu elektřinu v kteroukoli denní a noční dobu vezmeme. Protože odpověď na tuto otázku nezná nikdo. Bez ohledu na to, jak vehementně prosazuje dekarbonizaci, elektromobilitu a takzvané obnovitelné zdroje, jež elektřinu dodávají jen za příznivého počasí.

Těch varování, že tahle cesta vede pouze do pekla, už dostali politici napříč Evropou hodně. Zatím žádné nevyslyšeli. Kolik jich ještě bude muset zaznít, než pochopí, že skuteční lidé k životu potřebují úplně jiné věci, než si vymýšlí zelená lobby? Pro začátek by stačilo, kdyby pochopili, že lidé opravdu potřebují elektřinu a teplo za dostupné ceny. Což zatím setrvale umí jen ty zdroje, jež zeleným politikům nejvíc vadí – uhlí a jádro. Navazujícím krokem by bylo pochopení faktu, že dočasný přechod na plyn není řešením ani k bezpečným, ani k levným dodávkám elektřiny.