Události v japonské Fukušimě, kde radiace uniklá z elektrárny zamořila desítky kilometrů čtverečních v jejím okolí, měla nadlouho ukončit celosvětovou jadernou renesanci. Jak se zdá, stačilo jen několik měsíců a vše je zase jinak. "Zaznamenali jsme jen krátkodobý, několikaměsíční útlum objednávek. Jejich objem aktuálně opět roste bez ohledu na události ve Fukušimě," tvrdí generální ředitel společnosti Rosatom Sergej Kirijenko. V této souvislosti tvrdí, že firma registruje jednu zásadní změnu. Rostou požadavky investorů na bezpečnostní vybavení jaderných elektráren. Firma aktuálně staví jedenáct jaderných elektráren, na dalších dvanáct má objednávky. Mezi zeměmi, které se nově rozhodly začlenit do "jaderné rodiny", v nejbližších letech přibude například Bangladéš nebo africká Nigérie.

Odborníci navíc upozorňují, že s výjimkou Německa plánuje další rozvoj jaderné energetiky i většina dalších zemí, které ji využívají již dlouhá desetiletí. Například USA, které se po více než třicetileté pauze rozhodly stavět další jaderné zdroje. Firma Westinghouse získala letos v únoru povolení vystavět dva reaktory v elektrárně Vogtle ve státě Georgia, další dva bloky pak bude společnost budovat v Jižní Karolíně.

Vědci se shodují, že jaderná energetika je jediná, která je oproti jiným zdrojům schopna pokrýt rychle rostoucí celosvětovou poptávku po elektřině. Navíc za ekologicky přijatelných podmínek, tedy bez produkce emisí skleníkových plynů. Na druhé straně je ale nutné vyřešit problém, jak naložit s vyhořelým palivem.

Mezi investory není zájem jen o klasické velké jaderné zdroje. V budoucích letech se má projevit i další trend, a to budovaní menších reaktorů, které budou svojí produkcí schopny zajistit dodávky elektřiny pro menší města nebo průmyslové zóny. Zařízení, jehož sestavování bude připomínat spíše stavebnici, má mít proti svým "velkým bratrům" několik výhod. Na jeho pořízení nebude nutné vynaložit investice v řádu desítek miliard korun. Navíc s ohledem na "stavebnicový systém" bude jeho montáž mnohem jednodušší, a tudíž nebudou hrozit tak velká zpoždění jako v případě větších celků.

Ne vždy je navíc nutné takové zařízení stavět na pevné zemi. Ruské Baltské závody jako první na světě dokončily výstavbu plovoucí jaderné elektrárny. Zařízení pojmenované Akademik Lomonosov s kapacitou reaktoru 70 megawattů je schopné zajistit elektřinu nejen pro středně velké město, současně s tím ale může proudem zásobit i odsolovací zařízení mořské vody v místech, kde je nedostatek pitné vody. Rusové chtějí do roku 2015 postavit dalších sedm takových elektráren.

Podobná technologie ale není žádnou novinkou. V šedesátých letech zásobovala plovoucí jaderná elektrárna americké provenience elektřinou Panamský průplav. Koncem sedmdesátých let ale Američané plovoucí elektrárnu kvůli neklidné situaci v Latinské Americe povolali zpět do vlasti. Toliko oficiální důvod. Ten neoficiální hovoří o tom, že po zpřísnění bezpečnostních podmínek pro provoz jaderných elektráren se jim plovoucí jaderka přestala vyplácet.

Stále více se hovoří i o dalších možnostech využití jaderné energie. Jednou z nich jsou i vizionářské plány, dle kterých by mohla za několik let vlastnit svoji jadernou elektrárnu takřka každá domácnost, která disponuje potřebným místem k její výstavbě, například zahradou. Většímu rozvoji ale brání – kromě technologických možností – i doposud nevyřešená otázka, kdo bude hlídat "domácí" reaktory před možnými nájezdy teroristů, či způsob financování takových projektů.

Logicky se vývoj technologií dotkne i velkých jaderných elektráren. Vědci již několik let bádají nad vývojem reaktorů, kterým říkají Generace IV. Ty by měly být mnohem spolehlivější a bezpečnější než současné jaderné bloky. Ve hře jsou tři vývojové větve reaktorů, které se označují technickým názvem množivé. Rozdíl je ve využití média při chlazení zařízení, tedy buď olova, helia nebo sodíku. První taková zařízení již testují Francouzi a Rusové. Základní vlastností zmíněného chlazení je, že se v nich tvoří více štěpného materiálu než zařízení potřebuje k výrobě elektřiny. V reaktoru se uran 238 mění v plutonium, které lze využít jako palivo i v jiných reaktorech. Směrů výzkumu je v této souvislosti několik, jedním z nich i reaktory, které jsou chlazeny tzv. tavenými solemi. Tento zcela nový koncept, kdy je palivo v tekutém stavu, umožňuje spalovat i použité palivo ze současných jaderných elektráren. Tato technologie prý ale bude připravena ke komerčnímu využití zhruba za pětadvacet let.