Státní energetická koncepce České republiky se určitě nestane literárním bestsellerem. Tento na první pohled poněkud technicistní dokument odtržený od každodenního života občanů však může ovlivnit životy nás všech. Z jakých zdrojů bude ČR vyrábět v budoucnu elektrickou energii a teplo?

Koncepce stanovuje strategické cíle státu v energetice s výhledem na 30 let. Formuluje vizi a strategické priority energetiky a předpokládané základní trendy budoucího vývoje. Nejedná se o bezpodmínečně závazný dokument typu nařízení vlády, nicméně je logické, že priority státu hrají v oblasti energetiky klíčovou roli. Už z toho důvodu, že mnohé subjekty energetického systému jsou pod přímou či nepřímou státní kontrolou.

Předchozí energetická koncepce byla schválena v roce 2004. Ministerstvo průmyslu uveřejnilo v říjnu periodickou pětiletou aktualizaci. Dokument by zřejmě zmizel zcela nepovšimnut v propadlišti dějin, kdyby se o jeho medializaci nepostarali zástupci Greenpeace bivakující po dobu několik hodin na střeše Strakovy akademie.

Státní energetická koncepce prezentuje „oficiální“ postoj státu k mnohým otázkám, které jsou ve veřejnosti často diskutovány.

Které otázky to jsou?

Zvýšený důraz na mezinárodní a politický aspekt energetiky v posledních letech. Z úvodních pasáží dokumentu můžeme vyčíst, že řada producentských zemí se snaží využívat energetiku jako nástroj k ofenzivnímu prosazování politických cílů.

Nezbývá než souhlasit, že i tímto netechnickým aspektem se musí energetická koncepce zabývat. Ostatně pro příklad reálných dopadů na energetiku nemusíme chodit daleko. Stačí pouze připomenout plynovou krizi z ledna 2009. Dlouhodobé spory mezi Ruskem, resp. společností Gazprom a Ukrajinou tehdy vyvrcholily dvoutýdenním přerušením dodávek zemního plynu do 18 evropských zemí. Důsledky této krize mají obyvatelé jihovýchodní Evropy ještě v živé paměti. A navíc, zprávy o aktuální ukrajinské finanční situaci signalizují, že k obdobnému konfliktu může dojít i počátkem roku 2010.

Jaké jsou tedy důsledky pro formulaci cílů v rámci energetické koncepce? Jsou zřejmé: úloha zdrojů na zemní plyn bude v ČR i přes jejich rostoucí podíl na výrobě elektřiny vnímána jako doplňková. Příliš velký podíl výroby energie ze zemního plynu je pro ČR rizikový vzhledem k možným komplikacím na tranzitních trasách vedených přes území třetích zemí a narůstající závislost energetiky mnoha okolních států na zemním plynu.

Obnovitelné zdroje Cílem je splnit závazný ukazatel podílu obnovitelných zdrojů (OZE) na konečné spotřebě energie v ČR ve výši 13 % v roce 2020, což je závazek vyplývající z členství ČR v EU.

Nezbývá než připomenout, že referenční energetický scénář aktualizované energetické koncepce tento závazek naplňuje (Kapitola 7).

Využití obnovitelných zdrojů energie musí odpovídat potenciálu danému reálnými geografickými a klimatickými podmínkami ČR. Největší potenciál pro budoucí využití OZE je předpokládán v biomase, nicméně počítá se i s rozvojem i solární, větrné a geotermální energetiky.

 

Struktura a spotřeba OZE do roku 2050 Zdroj: SEK - MPO, 2009

V dokumentu jsou v této souvislosti zmiňovány limity kvantitativního rozvoje OZE např. z hlediska vysokých nároků na rozvoj sítí, nutnosti zajištění stability a vyrovnané bilance elektrizační soustavy (t.j. zvyšování nároků na regulační opatření), ale i narůstající rezervovanosti obyvatel k některým zdrojům (především bioplynové stanice a větrné elektrárny).

Rovněž je zdůrazněn ekonomický aspekt problematiky OZE. Jednoduše řečeno: podpora OZE ze strany státu nesmí být natolik finančně nákladná, aby přespříliš zatěžovala koncové spotřebitele. Neoddiskutovatelnou skutečností je, že OZE nejsou doposud schopny v podmínkách ČR ekonomicky konkurovat klasické energetice.

Snížení energetické náročnosti, resp. úspory energie Celková energetická náročnost ČR by měla kolem roku 2020 dosahovat průměru zemí EU-27.

Porovnání energetické náročnosti v rámci EU Zdroj: SEK - MPO, 2009

Koncepce rovněž počítá s poklesem elektroenergetické náročnosti české ekonomiky na jednotku hrubé přidané hodnoty (HPH) v roce 2050 až na úroveň 30% stavu proti roku 2005.

Výše uvedená konstatování v sobě skrývají nutnost zásadní restrukturalizace české ekonomiky. Cílové hodnoty jsou opravdu ambiciózní. Otázkou ovšem zůstává celková finanční náročnost a dlouhodobé získávání (státních) finančních zdrojů pro naplnění těchto cílů.

Těžba hnědého uhlí Velmi kontroverzní téma. Dle názoru autora klasický příklad střetu reality s ideologicky motivovanou a technicko-ekonomicky nedotaženou ochranou životního prostředí. Iniciátoři územně ekologických limitů těžby hnědého uhlí svého času upřednostnili svoje aktuální politické zájmy a rozhodli se jednoduše ignorovat realitu, tj. že české teplárny převážně spalují hnědé uhlí.

Realitu v oblasti centrálního zásobování teplem však nelze vymazat pouhou politickou proklamací. Od vyhlášení limitů v roce 1991 uplynulo necelých dvacet let a kostlivec neřešeného problému českého teplárenství vypadl ze skříně.

Skutečností je, že k náhradě cca 12 mil. tun hnědého uhlí využívaného v teplárnách by bylo třeba cca 17 mil. tun biomasy, což je zhruba jedenáctinásobek stávající produkce, resp. cca 5,2 mld. m3 zemního plynu, které nejsou v současnosti smluvně pokryty. Nehledě na to, že u některých zdrojů by bylo nutné vybudovat nové přípojky zemního plynu na značné vzdálenosti.

V dokumentu je konstatováno, že k zásadnímu omezení dodávek uhlí pro teplárenství dojde v případě nezměněného postoje k územním limitům těžby již po roce 2012. Nebo-li předkládaná energetická koncepce doporučuje zachovat těžbu uhlí pro teplárenství i za stávající územně ekologické limity.

Nezbývá než konstatovat, že ruku v ruce s definováním „navždy nepřekročitelných“ územně ekologických limitů těžby hnědého uhlí v ČR musí být předložen realistický návrh řešení problému technicky a ekonomicky dostupného náhradního paliva pro české teplárenství. K tomuto prozatím nedošlo a rok 2012 se nebezpečně blíží.

 

Předpokládaná těžba hnědého uhlí včetně využití části zásob za územními ekologickými limity Zdroj: SEK - MPO, 2009

Jaderná energetika

Koncepce prezentuje jadernou energetiku jako jeden z pilířů výroby elektřiny v ČR. Stanovuje následující cíle:

* vytvořit podmínky pro prodloužení životnosti existujících jaderných bloků na 50 až 60 let,
* podpořit a urychlit proces projednávání výstavby nových jaderných bloků včetně nezbytných kroků mezinárodního projednávání,
* posuzovat výběr použité technologie v nových jaderných zdrojích podle kritéria maximální energetické bezpečnosti a diverzifikace dodávek,
* zajistit dostatečné zásoby jaderného paliva, které umožní bezpečný provoz v případech krizových situací v dodávkách paliva,
* zajistit legislativní a administrativní podmínky pro bezpečný a dlouhodobý provoz úložišť radioaktivního odpadu,
* zvážit možnost vytvoření strategických zásob uranového koncentrátu

Koncepce vychází z aktuální situace v oblasti jaderných elektráren v ČR. Zohledňuje program prodlužování životnosti elektrárny Dukovany a proces mezinárodního posuzování vlivu na životní prostředí nového jaderného zdroje (Temelín 3,4) a rovněž možný následující proces výběru potenciálního dodavatele.

Dokument rovněž reaguje na výtky kritiků jaderného programu ohledně závislosti ČR na nákupu jaderného paliva v zahraničí (zásoby paliva, příp. uranového koncentrátu) a stanovuje základní směr řešení problematiky konce palivového cyklu (úložiště radioaktivního odpadu).

Co bude dál – nové Temelíny, doly, plynovody, obnovitelné zdroje?

Státní energetická koncepce je vrcholový strategický dokument. Vymezuje prostor, v kterém se mají pohybovat energetičtí producenti a spotřebitelé. Tento prostor však není vymezován direktivně a administrativně, nýbrž na základě racionální argumentace, statistických vstupních podkladů a matematických modelů.

Energetika je komplexní odvětví, její budoucí směřování mají v rukou další subjekty: parlament, vláda, ministerstva, obce, privátní firmy a samozřejmě i občané.

Zásadní stanoviska prezentovaná v závěru dokumentu:

Významným prvkem energetické koncepce zůstane orientace na exportní charakter elektroenergetiky, s jadernou energetikou jako nejvýznamnějším zdrojem a významnou, byť postupně se snižující, rolí uhelné energetiky.

Ve vyšší míře je akcentován rozvoj obnovitelných zdrojů energie, zejména ve vazbě na plnění mezinárodních závazků ČR, nicméně podpora jejich rozvoje musí být pečlivě vyvažována s ekonomickými dopady na konečné spotřebitele a na trh s elektřinou.

Úloha zdrojů na zemní plyn je i přes jejich rostoucí podíl na výrobě elektřiny vnímána jako doplňková.

Zajištění využití domácích primárních zdrojů znamená změnu pohledu na pokračování těžby hnědého uhlí a uranu.

Schopnost rozvoje lokálních zdrojů, inteligentních sítí, řídících systémů a elektromobility bude po roce 2030 zásadním faktorem plnění strategických cílů státu. Dopravní systémy založené na elektřině jsou jedinou reálnou cestou, jak se částečně odpoutat od uhlovodíkových paliv.

Zvýšená pozornost je věnována rozvoji infrastruktury, protože je nutnou podmínkou pro funkčnost energetických systémů jako celku.

Stát musí vytvářet vhodné a stabilní podnikatelské prostředí v oblasti právního a regulatorního rámce a efektivní státní správy a zdrojovou strukturu ovlivňovat pouze nepřímo prostřednictvím autorizačních procedur a usnadněním přístupu k nerostným zdrojům.

(Psáno pro server Nazeleno.cz a blog.iDNES).

Převzato z Nejedly.blog.idnes.cz se souhlasem autora