Všichni to už pár let předpovídají a nyní, když se předpovědi začínají naplňovat, zdá se, jako by se všichni divili. Řeč je samozřejmě o citelném zpomalování hospodářského růstu. Prostě letos už neporosteme o šest a půl procenta, ale jenom o čtyři a půl.

Může za to snad hypoteční krize, která dusí americkou ekonomiku, a my jsme ten bacil chytili? Tahle teze je jen těžko doložitelná. Ano, je pravda, že nové byty se prodávají hůře než loni a lidé si berou méně hypoték, než bývalo zvykem.

Ale české hypoteční banky nezaznamenaly žádné drastické ztráty ani dramaticky nepřitvrdily podmínky poskytování úvěrů. To jen růst cen bytů a domů narazil na svůj strop. Lidé už nejsou ochotni akceptovat další zdražování bydlení a developeři a realitní kanceláře teď musí mudrovat, jak se s novou situací vyrovnat. Je možné, že jim z toho bude horko, ale se zdravím české ekonomiky se z tohoto pohledu neděje vůbec nic.

Je to tedy příliš silná koruna, která jako Herodes rdousí neviňátka - exportní podniky, a ty kapou jako tučňáci na Sahaře? To je blíže realitě. Obzvláště poslední měsíce koruna šílí jako vymknutá z kloubů. Pražský Siemens, dříve Tatra ČKD, zavírá krám, protože nárůst nákladů způsobený kurzem koruny je už příliš vysoký. To by však nebyl tak velký problém, kdyby se dařilo německé tramvaje ze Zličína prodávat v českých městech, což by podstatně snížilo dopady posilující koruny a fabrika by mohla alespoň trochu dýchat. Jenže česká města kupují tramvaje ze Škodovky a Siemens má už roky smůlu. Jeho management je nyní v Německu popotahován kvůli korupci, ale zdá se, že v Česku šéfové jedné z největších evropských firem na obálkách - podle výsledků výběrových řízení - trochu šetřili.

Ano, problémy mamutích rozměrů mají firmy silně orientované na export, což jsou většinou podniky zahraničních vlastníků vybudované s podporou investičních pobídek. Opravdu dramatické je to pro firmy, které exportují za dolary.

To, co nyní způsobuje síla české měny, je nepochybně nežádoucí, ale nejspíše také nevyhnutelné a pramálo ovlivnitelné. Extrémně silný český průmysl musí dříve nebo později projít nějakou restrukturalizací a zejména odtučňovací kúrou, po níž se česká ekonomika svou figurou přiblíží ekonomikám ostatních evropských zemí. Méně fabrik a více služeb. To je trend, který přichází o hodně dříve, než mnozí čekali, ale nepřichází tak úplně nečekán. A navíc přichází docela vhod, neboť pomůže přibrzdit nebezpečně se rozbíhající inflaci. Pokud velké firmy, ještě nedávno kující velké plány o svém rozmachu, začnou propouštět, či přinejmenším více šetřit na mzdách, tak příjmy domácností neporostou tak rychle a budou se muset uskrovnit i obchodníci.

A po téhle kúře budou české firmy opět s novými svaly konkurenceschopnější. Ona navíc ta koruna v tomhle mezidobí zapomene na posilování a načas také citelně oslabí a dá podnikům čas a prostor na provedení potřebných změn.

Prostě tak jako žádné schody nevedou až do nebe, tak ani žádná ekonomika nemůže růst vysokým tempem donekonečna. Vždy se střídají doby lepší a horší. V těch lepších si cpeme bříška a v těch horších musíme trochu zvelebovat ten vehikl, co nás veze světem.

Myšlenka, že bychom se byli schopni vyhnout ekonomickému zpomalení, pokud bychom měli euro a ne korunu, je pak jen úsměvná. I kdyby minulá vláda ČSSD splnila své závazky, které podmiňovaly spuštění celého přístupového mechanismu, čekalo by nás euro v peněženkách až 1. ledna 2010 a současné posílení měny by nás rozhodně neminulo. Je otázka, zda by dokonce nebylo ještě dramatičtější, jak ukazuje nedávná zkušenost Slovenska. A nakonec mnohem větší pád než my dnes zažívají donedávna oslavované pobaltské republiky, které mají kurz svých měn pevně navázaný na euro a není jim to vůbec nic platné.

MfD, 26.7.2008

Autor je ředitel redakcí týdeníků Czech Business Weekly a Profit