Ekonomický program vládní koalice pokračuje ve slepé koleji minulého režimu. Není divu, vždyť je opět ve vleku "kalouskovin", tentokrát socdemokratických. V relativně chudé ekonomice vysoké daňové kvóty (47 procent) je jediná cesta z močálu recese radikální snížení daní – především DPH na potraviny, kulturu, léky a spotřební daně alespoň na naftu. A je to také nejrozumnější politika sociální, vždyť máme na potraviny, snad s výjimkou Dánska, daně nejvyšší, ale naše sociální strany tomu nechtějí rozumět. A tak se účtaří podle zásady má dáti, dal, podle statické ekonomické představy: těmhle ubereme (živnostníkům), těmhle přidáme (důchodcům), jako by Lafferova křivka neexistovala. Naši voliči přece preferují dárky a dynamice hospodářství stejně nerozumí.

A proto pryč s nenáviděnými poplatky ve zdravotnictví! Že prokázaly svou užitečnost, nás nezajímá. A máme politiku zaměstnanosti, a proto do státního provozu přibereme další nepotřebné lidi, jenomže za každého jednoho vznikne 1,3 dalšího nezaměstnaného, a to máme třikrát tolik hasičů, policistů a učitelů než před dvaceti lety.

Není divu, že mají odbory (státních zaměstnanců) takovou radost. Na každý pokus o snížení daní křičí socdemokraté – kde na to vezmeme? Inu jen a jen z budoucího růstu, milánkové, a nikoli z prohlubování stagnace! Ovšem za předpokladu, že státní investice téměř vždy ztrátové pořádně omezíme a státní aparát zeštíhlíme. A nevadí, že to krátkodobě zvýší státní deficit a dluh.

DPH by mohlo klesnout okamžitě a nečekat na rok přespříští. Proč nezačít hned? Nějaká nouzová legislativa by se snad našla, jen chtít. Ne že by důchodci, nezaměstnaní absolventi a lidé nad padesát nepotřebovali pomoci, tady s babišovci souhlasím a nepochybuji ani, že mají více méně jasno, že vysoké daně k prosperitě nevedou, ale snadno se nechají ideologií výpadku státních financí, čili nulového součtu, ukecat a s radikálnějším programem by koalici bohužel neustavili. Ani jim se do nových voleb nechce, i když by je možná vyhráli.

Nemylme se. Ve stagnující ekonomice dochází k restrukturalizaci hospodářské aktivity, která v krátkodobém horizontu povede k dalším úsporám na platech i počtu zaměstnaných. A nápad se zvýšením minimální mzdy fronty na pracáku jen zvýší. (A je to taky další daň.) HDP příští rok nevzroste. V českých vlastech navíc převažuje hluboký pesimismus.

A tak potáhneme zbytnělou káru státních výdajů a vysokých daní dál a nezbude než čekat na zázrak. Budeme ale "potřebovat" mnohem hlubší krizi, aby se s tím konečně něco udělalo.

LN, 17.12.2013