Vypadá to, že bude opravdu ouvej a česká ekonomika vstoupí do nejtěžšího roku své novodobé existence. Tohle veřejně sdílené očekávání ekonomů a ekonomických komentátorů má prý samonaplňující efekt.

Kdyby se o tomhle nemluvilo, tak ten průšvih snad ani nenastane, a když, tak by byl o mnoho menší než následky nemístného sýčkování. Něco na tom jistě je. Lidé se, přes všechna socialistická přesvědčování, jsou stále schopni dívat do budoucnosti a předvídavě přizpůsobovat své chování svým dlouhodobým zájmům i na úkor krátkodobého prospěchu. Byť to v současné vřavě kolem třicetikorunové platby u lékaře tak nevypadá.

Přestože mezi lidmi bylo před letošními Vánocemi více peněz než kdykoli jindy, nedostali obchodníci šanci slavit rekordní tržby. Lidé vědí, že bude hůře, a tak více myslí na zadní kolečka. A to je jen dobře. Doby hospodářského poklesu tak nejsou dobré jen k tomu, aby se ozdravila struktura ekonomiky, nemocné firmy vypadly a uvolnily zdroje pro ty zdravé a perspektivní. Nejsou jen od toho, aby se vyčistil trh a silní byli ještě silnější a rozjeli závody v prosperitě ještě rychleji než před krizí. Krize jsou dobré i k tomu, abychom si uvědomili, že nikdy není tak špatně, aby nemohlo být ještě hůř.

Jistě, v příštím roce může hrubý domácí produkt poklesnout, může přijít o práci sto, možná i dvě stě tisíc lidí, krach hrozí tisícovkám podnikatelů, ať se vláda bude snažit sebevíc. Může však, jak je výše řečeno, být i mnohem hůře. Může se stát, že k tomuto maléru budeme mít ještě rozvrácené veřejné finance, nestabilní měnu a nastoupí inflace v řádu desítek procent, což znehodnotí úspory obyvatel a ožebračí seniory. Některé politické návrhy na protikrizová opatření, jak je představili i seriózně se tvářící politici, přesně k takovým koncům směřují. Takže buďme rádi, že naši politici se v příštím roce budou zabývat více řízením Evropské unie a méně domácími problémy. Stále totiž platí dávná moudrost: Když zasedá parlament, zavřete děti doma a držte si pevně peněženky.

Bylo by dobře, aby lidé byli nyní více citliví na předpovědi ekonomického počasí, více sledovali, jak vláda vládne (či nevládne). Zda dluhy, které dělá a dělat bude, nebudou dusit život jejich dětí tím, že kvůli splátkám úroků z dluhů nadělaných v panice a spasitelském nadšení nebude na rozvoj vzdělávání a alespoň základní údržbu veřejných statků - což jsou základní předpoklady dlouhodobé prosperity společnosti. Hlavně si dejme pozor na rychle se množící prodavače deště, kteří nás už dnes přesvědčují, že znají ten správný recept a stačí sto, dvě stě, tři sta miliard našich korun a hospodářské problémy zmizí jako po mávnutí proutku.

Jediné, co v takovém případě zmizí, budou totiž ty miliardy.

Nové zakázky mimo skomírající evropské trhy si budou muset najít podnikatelé sami. Také sektor průmyslu navázaný na automobilky si bude muset hledat nové výrobní programy.

Nastal okamžik pravdy, kdy je nutné přiznat, že státní plánování v podobě investičních pobídek nemá jiné výsledky než ostatní druhy plánování. A snadný život na levné pracovní síle v průmyslu a levném a kvalitním pivu v mizerných hospodách a zoufalých hotelech má krátké nohy.

Prostě krize je jako tvrdá dieta. Bolí, někdy nám z ní opravdu není dobře, ale když neuděláme dietní chybu, cítíme se po ní mnohem lépe. Tak jako se budeme, doufám, cítit lépe na konci roku 2009.

MfD, 29.12.2008