Ve čtvrtek ráno bylo slyšet, jak mnohým ekonomům, manažerům i politikům spadl kámen ze srdce. Dozvěděli se totiž, že v květnu inflace změnila dosavadní trend a poklesla pod úroveň tří procent. V překladu do řeči běžného spotřebitele to znamená, že se nebude zdražovat, jak jsme se všichni báli. Radovat se tedy může také prostý občan, zvláště když se ceny potravin, elektřiny a plynu proti loňskému květnu dokonce snížily.

Přesto se odborník, případně poučený laik nemůže zbavit určitého neklidu, který v něm zůstal i po pozitivní zprávě ze čtvrtečního rána. Obava z rychlého nárůstu inflace přece měla nějaké důvody. A i když se černé scénáře dosud nenaplnily, důvody k jejich dalšímu promýšlení zůstaly.

Něco není v pořádku a může se to projevit v nějaké jiné katastrofě či nepříjemnosti, jenom ještě nevíme, co nám vlastně hrozí. Taková úvaha zní trochu paranoicky, má ovšem věcný obsah.

Základ všech potíží je v tom, že lidé během koronavirové krize dostali tak velkou podporu, že se jejich příjmy v průměru proti předkrizovému období zvýšily. Nemohli utrácet, a tak peníze zůstávaly na bankovních účtech.

Ilustrací může být například paradoxní skutečnost, podle níž Češi v pandemických časech uložili v bankách půl bilionu korun, stejnou částku, kterou se stát hodlá letos zadlužit. Jako by se veškerá pandemická podpora přesunula do finančních ústavů.

Přirozeně vznikla obava, že lidé začnou neřízeně utrácet, až se obchody zase otevřou, ovšem teď je jasné, že se nákupní boom nekoná a zřejmě ani konat nebude. Proto se ani nebude zdražovat. Co se ale se všemi penězi z podpor nakonec stane, tak zní otázka.

Třeba se s nimi nic dělat nemusí, je přece správně, že rodiny zvětšují úspory, řekne optimista.

Otázka však stojí jinak. Jak známo, stát pomáhal především lidem, kterým vypadly příjmy, tedy těm, kdo už nějaké příjmy měli. Příklad snížení daní z mzdy zaměstnanců dokonce ukazuje, že větší podporu dostali ti, kdo na tom jsou lépe. Ti chudší byli rádi, že v časech krize nějak přežili, ti bohatší akumulovali bohatství.

Mnozí si tedy vylepšili majetkové poměry na dluh, který budou splácet také ostatní včetně těch, kdo z pandemické pomoci nic nenašetřili. Státní podpora se stala brilantním mechanismem na zvětšování společenských rozdílů.

Kdyby se výnosy z krizových podpor rozpustily v nákupním nadšení, pak by nás inflace nadcházejících problémů s rychle posilující nerovností snad mohla zbavit. To se ovšem nestalo.

Není třeba připomínat, že nerovnost vytváří početnou třídu chudých či hůře zajištěných, jejichž schopnosti pak na samém dně rozdělené společnosti nenajdou odpovídající uplatnění.

Autor je reportér serveru Seznam Zprávy