EKONOMIKA: Žádná katastrofa, ale facka by sedla
Pořád je to slušné tempo, alespoň na evropské poměry, naprostá většina středo- a východoevropských ekonomik nám však v tento okamžik již ukazuje záda. Baltské země rostou mnohem rychleji už mnoho let, a hned tak se na tom nic nezmění. Dobrá hospodářská politika prostě a jednoduše funguje, ne že ne. Slovensko je po reformách miláčkem investorů a také Polsku se daří tak jak nikdy - letos zřejmě Česko v tempu růstu i přes důsledky vlády ošklivých káčátek předstihne.
Ukazuje se celkem jasně, že Česku chybí cosi k tomu, aby mohlo růst dlouhodobě velmi vysokými tempy. Přitom tak příznivé podmínky, jaké jsou nyní, asi nebyly nikdy v minulosti a zřejmě se ani hodně dlouho nebudou opakovat. Světový obchod roste a také díky tomu se skvěle daří českému zahraničnímu obchodu. Přes šokující posílení kurzu koruny dosahuje naše obchodní výměna nebývale příznivých hodnot. To je doprovázeno i velmi nízkými úrokovými sazbami, které mohou podniky využívat k masivním investicím. Statistika o hospodářském růstu ukazuje, že právě tyto investice jsou tím největším tahounem, spolu se spotřebou domácností. Nezdá se tedy, že by lidé byli opravdu vyděšeni dopady vládních reforem, přestali utrácet a šetřili na horší časy. Utrácí se jak nikdy a je velmi pravděpodobné, že vánoční tržby tohle vše potvrdí.
Proč je zhruba šestiprocentní tempo růstu hranicí, za níž se česká ekonomika nemůže dlouhodoběji udržet? Proč nemůžeme napodobit Estonce či Litevce? Ne, není to kvůli tomu, že jde o malé země rostoucí z malého základu, a proto rychleji. Dlouhodobě vysoká tempa růstu dokáže předvádět i Irsko, nyní jedna z nejbohatších evropských ekonomik. O východoasijských ekonomických tygrech, kteří dávno hrubým domácím produktem přepočítaným na jednoho obyvatele předstihli Německo či Francii, ani nemluvě. Vše závisí na podnikatelském prostředí a hospodářské politice. Aby bylo možné růst rychleji, je nutné usnadnit pohyb pracovní síly. Musí být jednoduché a levné pracovníka najmout, a také propustit. Pak se pracovní síla snadněji přesouvá z oborů jednodušších k těm složitějším a ziskovějším, a tedy lépe placeným. Děje se tak zvláště v situaci, kdy se začíná projevovat nedostatek pracovních sil - tedy přesně v naší situaci.
U nás tomu brání především mizerný zákoník práce, který má chránit zaměstnance, ale ve skutečnosti ho poškozuje, protože vede firmy k udržování co nejnižšího stavu pracovníků a někdy i k odmítání zakázek, protože najmout někoho a po skončení obchodu ho zase propustit je obtížné a drahé.
Rozvoj podnikání rovněž stále blokuje naprosto příšerná byrokracie a zejména otřesná nevymahatelnost práva. Domoci se plnění smluvních podmínek je pro podnikatele tak zdlouhavé a drahé, že ho to často existenčně ohrožuje. Daně jsou podle mezinárodních statistik sice průměrně vysoké, ale vysoce nadprůměrně složité. Je evidentní, že země, s kterými se v našem bloku čerstvých členů Unie porovnáváme, v tomto směru splnily mnohem větší kus svých domácích úkolů.
Tahle vláda mluví o tom, že s tím chce něco udělat, a někdy se i snaží. Ministerstvo průmyslu má poměrně racionální program omezení byrokracie pro malé a střední firmy, ale to je stále málo. Nelze se spoléhat na to, že Praha je tři a půl hodiny jízdy autem od Mnichova a bída tady nikdy nebude. Ani na to, že se rok od roku našim ztučnělým a pomalým západoevropským vzorům pomalu, ale stále více přibližujeme.
Mysleme raději na to, co bychom asi řekli našemu pradědečkovi, kdyby se za nějakých deset let probudil z věčného spánku a zjistil, že jeho vnuci jsou méně výkonní, a tudíž chudší než „slovenský dráteník“. Můj pradědeček by nejspíš vzal bič a hnal by mě na hodně malý dvorek.
Naprostá většina středoevropských a východoevropských zemí nás předehnala v tempu růstu. Měli bychom se konečně pořádně probrat a začít měnit naši ekonomiku.
MF Dnes, 8.12.2007
