Poměrně nedávno se začal v tisku objevovat pojem "sovereign wealth funds", což mají být fondy, které investují v zájmu celých států nebo národů. Vznikají hlavně a přirozeně v zemích, kde nevědí co s penězi. Jeden z prvních vznikl v Kuvajtu v první polovině šedesátých let, v současné době se podle Business Weeku (dále BW) zakupuje např. Abu Dhabi do americké Carlyle group, Katar do různých velkých západních firem, státní Dubai World si pořídil koncem roku 2007 podíl ve společnosti MGM Mirage, což je druhá největší světová firma vlastnící a provozující kasina, přičemž již v loňském létě nakoupil velký balik u jiné společnosti, jehož polovina byly akcie MGM Mirage. Nevím, jak se staví koran vůči hazardním hrám, ale ti hoši z Dubai zřejmě koukají spíše na to, aby ta investice něco nesla.

Jedním z největších světových "suverenních" fondů je Temasek, což je podle BW gigantický investiční nástroj singapurské vlády. Tento fond vysázel na dřevo miliardu dolarů jako polovinu fondu, který má provozovat partner Goldmana Sachse v Číně, společnost Fang Fengei. Učelem tohoto fondu mají být investice do státem vlastněných čínských společností, což slibuje pro budoucnost zajímavé situace, vezmeme-li v úvahu aktivity stejného typu fondů (private equity) v západním světě. Nemohu se ubránit dojmu, že jejich činnost se může podobat podnikání Nomury u nás. Přišli jako poradci, seznámili se s prostředím a šéfy, pak se stali akcionáři a své dílo pak korunovali získáním Prazdroje výměnou za bezcenné akcie a jeho prodejem s velkým ziskem do Jižní Afriky.

Do stejné kategorie může dnes nebo brzy také patřit např. i ruská společnost Gazprom, která sice není fondem přebytečných peněz, ale její vlivem celkové světové situace prudce rostoucí majetek a cíle, jakožto nástroje ruské politiky, by neměli přehlédnout ani slepí mládenci v evropské politice.

Známému bursovnímu expertu Sörösovi na "suverénních" fondech vadí jejich neprůhledná struktura, což je pochopitelné. "Stát jsem já," řekl kdysi tuším francouzský král Ludvík XIV. Stát v malých bohatých zemích u Perského zálivu je asi tvořen hlavně tamními šejky, v Temaseku mohou mít hlavní slovo členové rodiny zakladatele singapurského státu pana Lee, jak bývá krátce nazýván. Útoky takových balíků peněz mohou být velmi nepříjemné, uvážíme-li, kam dotáhla svět svými pokrokovými pravidly WTO neboli Světová organisace pro obchod. Evropská komise rozhodla počátkem prosince 2007, že zatím nepodnikne legislativní opatření proti suverénním fondům (současná hodnota cca € 1700 miliard), ale chce v první polovině 2008 přijít se směrnicemi, které musí zvýšit jejich transparentnost. Decentně přitom ve svém komuniké opomněla, že bude muset asi podniknout také nějaká bezpečnostní opatření (viz Šedivá je všechna teorie atd., 11.9.2007 NP). Na druhé straně kombinace globalisace a WTO přesvědčila už leckoho v Americe, že je to (jak mně se zdálo a zdá) vlastně bumerang vhozený do světa, který se nyní vrací k tomu, kdo ho ho hodil. Cituju zde zkráceně bez komentáře Paula Magnussona v BW 27. března 2005, States' Rights vs. Free Trade.

Dobří lidé v Utahu se rozhodli před 110 lety postavit hazardní hry mimo zákon a později i ty v elektronické formě. Vlády Antiguy a Barbadosu však podaly stížnost a soudci WTO v první instanci rozhodli, že regulace sázek v Utahu a ve většině ostatních států USA jsou v rozporu s povinností Ameriky nediskriminovat cizince poskytující "rekreační služby", a otevřeli tak dveře k možným pokutám v milionech dolarů. To znamená postupné omezování autority států na jejich vlastním území a také vzrůstající odpor proti takové globalisaci přímo v zemi jejího apoštola. Amerika totiž před soudy WTO vyhrála 10, ale prohrála 24 sporů, z nichž několik patřilo svými následky k nejdražším. Severoamerická dohoda o svobodném (volném) obchodu NAFTA z roku 1994 má stejně jako v roce 1995 založená WTO ve svých stanovách tříčlenný panel - soud, který může autorisovat trestní tarify nebo pokuty pro porušování dohody. Podle názoru některých odborníků už nejde o obchod, ale o veškeré aspekty řízení státu.

V prosinci 2004 varovali poradci kalifonského guvernéra Schwarzeneggera, že navrhovaná daňová pobídka pro stavitele silnic, aby mleli staré ojeté pneumatiky (roční "úroda " 32 milionů kusů) a mísili je s asfaltem, by porušila ustanovení NAFTA, protože by znevýhodnila kanadské a mexické "recyklační" podniky. Schwarzenegger se lekl a zákon vetoval.

V roce 2005 byla se zájmem očekávána dvě rozhodnutí v organisaci NAFTA ve sporech vyvolaných dvěma kanadskými společnostmi. Jedna žalovala Spojené státy o 500 milionů dolarů, protože Kalifornie zakázala používání firmou vyráběného přídavku do benzinu, který při úniku do půdy kontaminoval podzemní vodu. Druhá firma požaduje 50 milionů dolarů kvůli pokusu státu Kalifornie zabránit jí v aplikaci povrchové těžby nerostů v oblasti indiánských pohřebišť v Imperial Valley. Obě firmy prohlašují, že regulační akce státu se rovnají vyvlastnění jejich majetku. Bývalý poslanec za stát Illinois a soudce Federálního odvolacího soudu A.J. Mikva, který byl členem NAFTA - panelu v roce 1998, k tomu podotkl: "Kdyby tehdy měl Kongres nějaké ponětí, o čem hlasuje, nikdy by NAFTA neschválil."

--------------

Malou ukázku jsme již viděli u nás, když zahraniční firma u nás chtěla těžit zlato jeho přímým rozpouštěním v půdě kyanidem. Naštěstí neuspěla, ale v Rumunsku už uspěla, nebo to byla jiná firma s toutéž technologií. V každém připadě tam pak došlo k rozsáhlé otravě vody a půdy. Podle rumunského soudu nebyl při tom porušen žádný zákon.

-------------

Po NAFTě následovala CAFTA - Central American Free Trade Agreement, která už narazila na vzrůstající odpor napříč celou společností. Pro presidenta Bushe je znepokojující, že k odpůrcům patří i pravice jeho Republikánské strany, kde se nejhlasitěji projevuje známý, v televisi často vystupující Patrick J. Buchanan, který prohlásil: "Stoupenci volného obchodu (free traders) ztratili morální a intelektuální oprávnění, protože nemohou přijít a říkat, že CAFTA je dobrá pro Ameriku." (Zde je nutno podotknout, že za extrémní pravičáky jsou dnes někdy považováni i lidé, kteří neztratili zdravý rozum a nestydí se za to - J.T.) Na levici prý není víc než dvě hrstě poslanců Demokratické strany, kteří jsou nadšeni CAFTou, největší odborový svaz AFL-CIO a většina enviromentálních skupin jsou ostře proti.

Takový byl stav v roce 2005. V jakém stavu je jednání o CAFTě dnes, o tom dnes nemohu zpaměti psát, vím, že i na straně těch středoamerických zemí se objevily námitky hlavně v zemích s levicovým či levičáckým režimem, ale naproti tomu mohu poděkovat holandské společnosti pro mobilní telefonii TELFORT, že mi poskytla čas na napsání těch posledních dvou článků. Rozhodla se totiž expandovat i na internetovém poli a to mě stálo ztrátu internetu a mailu na několik dní.

13.1.2008