Nulové sazbě a mlčenlivým bankám se konkurovat nedá

Čeští politici začínají – přinejmenším na oko – zkoumat, jak zabránit vyvádění příjmů jedinců a firem do daňových rájů. Represím, které navrhují koaliční strany, oponuje ODS a TOP 09. „Čím více snížíte zdanění, tím více demotivujete k tomu, aby někdo utíkal do daňových rájů,“ nechal se hned po vypuknutí skandálu Panama Papers slyšet Miroslav Kalousek.

Kalousek sice ještě jako ministr financí prosadil v roce 2012 zvýšení daní pro lidi s příjmy nad sto tisíc měsíčně, jenže největší problém jeho postoje tentokrát (na rozdíl od mávání tibetskou vlajkou) není v tom, že by byl pokrytecký. Je hlavně neefektivní.

Nulu netrumfneš

Snížení daní je samozřejmě legitimní politický cíl a někdy může mít dobré výsledky. Kalouskově myšlence neupírám dílčí platnost: část lidí a firem s hraničními zisky by po snížení daní skutečně přišla o důvod zakládat společností v rájích, protože to taky něco stojí.

První háček takového idealistického pohledu spočívá v tom, že těm úplně nejbohatším, kteří odklánějí nejvíc, nikdy nelze nabídnout nic lákavějšího než nulu.

V celosvětovém volném konkurenčním boji několika stovek ministrů a ministryň financí o co nejnižší sazby se totiž vždycky najde někdo ochotný jít ještě níž. Zdá se navíc, že jejich soutěž už má nepřekonatelného vítěze: Britské Panenské ostrovy. Žádný z osmadvaceti tisíc jejich obyvatel nemusí platit daň z přidané hodnoty, majetkové daně ani daně z příjmů právnických osob a většina neplatí ani daň z příjmů fyzických osob. Komunitě o tisíc hlav menší, než kolik lidí bydlí v Kroměříži, totiž k uživení veřejných institucí pomáhá hlavně to, že miliardáři z celého světa posílají na ostrovy koncese za vedení firem, ve kterých ukrývají zisky.

Panamská agentura Mossack Fonseca, jejíž praktiky Panama Papers odhalují, právě na Britských Panenských ostrovech založila sto tisíc z celkem dvou set tisíc „skořápek“ pro své klienty.

Hardcore libertariáni namítnou, že až se všechny státy dostanou na nulové sazby, můžou si začít konkurovat cenou koncesí. Dobrý byznysplán pro nějaký ještě menší mikrostát, odkud by ze dne na den začaly do světa chodit faktury za drahé konzultace. Špatný byznysplán pro všechny ostatní místa na světě. Včetně Britských Panenských ostrovů.

Útěk z ráje... do ráje

Pak si ještě v analýzách Panama Papers všimněte půvabného detailu: kolik obyvatel daňových rájů nebo obecněji zemí s nízkými daněmi odklánělo s pomocí Mossack Fonseca svůj majetek do jiných daňových rájů. Ruský prezident Vladimír Putin a řada jeho spoluobčanů, prezident Spojených arabských emirátů, vlivní lidé z Pákistánu, Kazachstánu..., ti všichni by své příjmy běžně danili v zemích se složenou daňovou kvótou výrazně nižší, než k jaké by se byl kdy Kalousek schopný proškrtat.

Ráje totiž poskytují úkryt nejen před berními úředníky, ale i před policisty a prokurátory. Jejich bankám jsou nějaké služební odznaky a soudní příkazy ukradené. Na to by bylo dobré v pravicové adoraci státečků parazitujících na globální ekonomice nezapomínat.

Stejně jako na to, že navzdory nulovým sazbám některých daní nejde o utopické svobodné společnosti s ústavou opsanou z Ayn Randové. Panama sice neúčtuje daň ze zisku dosaženého mimo Panamu, a dokonce se jako jedna z pouhých čtyř zemí odmítá o takových penězích bavit s ostatními státy. Hayek likes this. Jenže pokud byste v ní chtěli péct rohlíky, vozit lidi autobusem nebo jinak doopravdy podnikat, ze zisku vám vláda vezme 25 procent – víc než v Česku.

Abych ušetřil čas strávený psaním naštvaných komentářů těm, kteří do Karibiku odklonili svoji funkční gramotnost: nepřesvědčuju o tom, že se daně nemají snižovat. Přesvědčuju o tom, že snižování daní nijak významně nezbrzdí odklon miliard do daňových rájů. Represe by tentokrát byla efektivnější. Představit si pod tím můžete uvalení hospodářských embarg na státy samotné, plus zavedení trestů pro ty jednotlivce a firmy, kteří si z nich objednávají služby.

Stačí k tomu málo. Chtít.