Nový rok v americké politice nezačal jako obvykle na Silvestra, nýbrž až těsně před půlnocí v úterý 1. ledna, když Sněmovna reprezentantů schválila senátní zákon, který o dva měsíce prodlužuje platnost daňových úlev, jejichž zrušení by znamenalo prudký nárůst daňové zátěže pro většinu Američanů. Zatímco kolem zákona trvaly spory, celý svět si zvykl na podivný termín "fiskální útes", do té doby specifický jen pro americkou politiku.

Mezitím se v souvislosti s nesmiřitelnou konfrontací mezi demokraty a republikány vynořily další výstižné metafory používané coby technické termíny. V posledních hodinách roku 2012 nejpopulárnějším výrazem v Americe bylo "bojovat až do cílové pásky", v přesném překladu "až do cílového drátu". Z jezdeckých závodů převzatý výraz znamená, že oponenti v Kongresu budou handlovat až do krajní časové meze, a dokonce i tak trochu po ní. Výsledek složitého manévrování někteří pokládají za relativní vítězství Baracka Obamy.

Demokraté dosáhli kompromisní dohody v Senátě, což přeložilo veškerou tíhu rozhodování na bedra republikánské většiny ve Sněmovně. Čas vypršel a zamítnutí zákona by znamenalo, že zvýšení daní budou voliči vnímat jako vinu republikánských kazisvětů. Jejich frakce ve Sněmovně se v této otázce rozštěpila a zákon byl schválen.

Obamův úspěch, jak již bylo řečeno, je velmi relativní. Daň se zvyšuje pro domácnosti s příjmem přes 450 tisíc dolarů. Obama původně trval na hranici 250 tisíc. Druhá klíčová otázka "fiskálního útesu" – automatické krácení rozpočtových výdajů – byla pouze odročena o dva měsíce. Dohoda sem, dohoda tam, daně stejně zamíří vzhůru: strany mlčky souhlasily s tím, aby lhůta úlev spojených s odvody do systému sociálního pojištění vypršela bez povšimnutí. Dalším často se vyskytujícím politickým obrazem je "hra na slepici". Je to termín převzatý z teorie her a znamená zachovat se zbaběle v poslední vteřině. Tak se popisuje letecký souboj, v němž piloti navádí své stroje proti sobě. Pak jsou dvě možnosti: buďto jeden z nich v poslední chvíli uhne, a odvrátí tak čelní střet, anebo žádnému nepovolí nervy a výsledek bude fatální pro oba. V prvním případě ten zbabělejší si vyslouží přezdívku "slepice".

V případě amerického politického souboje ta horší varianta by znamenala, že žádný neuhnul a celá země spadla z "fiskálního útesu". Dnes se zdá, že titul "slepice" patří víceméně republikánům. Ovšem soudě podle častého použití tohoto termínu americkým tiskem, novoroční souboj byl jen jedním v řadě a čelní ataky nyní půjdou jedna za druhou.

Dalším politickým neologismem je pojem "čára na písku". Čistě teoreticky je to nepřekročitelná mez, avšak skutečnost, že je nakreslena na písku, což je velmi nespolehlivý nosič obrazců, činí ji nejistou a snadno odvolatelnou. Vlivný liberální ekonom a nositel Nobelovy ceny Paul Krugman napsal nedávno v deníku New York Times: "Pachuť z této dohody zůstává ani ne pro to, jak toho Obama dosáhl. Stále maluje čáry na písku, pak je maže a ustupuje na nové čáry. Jeho očividná snaha dospět k dohodě za každou cenu v otázce v podstatě neškodného 'fiskálního útesu' nevěští nic dobrého tváří v tvář nadcházející konfrontaci kvůli zvýšení stropu státní zadluženosti. Při tomto postupu záhy vyplýtvá jak potenciál svého prezidentství, tak naděje všech, kdo ho podpořili." Obama sice tvrdí, že se nehodlá nechat vtáhnout do vysilujících jednání o výši státního dluhu, avšak zdá se, že jeho slovům nikdo nevěří. Obamovy vlastnosti coby bojovníka v tuhých jednáních vyjádřil tentýž Paul Krugman v názvu svého článku "Nejhorší hráč pokeru na světě".

"Většina většiny", další politický termín posledních týdnů, zvaný také "Hastertovo pravidlo", znamená, že mají-li republikáni ve Sněmovně většinu, návrh zákona by měl být schválen většinou jejich frakce dříve, než bude předložen ke hlasování celé Sněmovně. Při prohlasování zákona o "fiskálním útesu" bylo toto pravidlo porušeno. Návrh schválila menšina republikánů a zbytek dodali demokraté. Rozkol v řadách republikánů v této otázce je nabíledni. Obamovi to však nejspíš nepomůže a možná je donutí v příštích střetech zaujmout ještě nesmiřitelnější pozice.

Ve sportu, ve filmech a jinde se používá termín "viset nad propastí", znamená to prožívat nervák, chvíli velkého napětí. Bylo jen logické, že američtí novináři spojili tento pojem s "fiskálním útesem", aby dostali ve výsledku spojení "zavěšení nad fiskální propastí". V termínech šoubyznysu čeká nyní Spojené státy doba napínavých soubojů, řekli bychom doba zmatků. Pro život země to nejspíš znamená boj o přežití. V americkém tisku se proto často setkáváme s titulky "Dost bylo zavěšení nad propastí!". S tím nelže, než souhlasit.