Naivové, kteří věřili, že americká vláda pohne malíčkem, napumpuje do krizí zmítaného finančního sektoru stovky miliard dolarů a bude zase dobře, kšefty poběží dál a nás v dalekém srdci Evropy se to vlastně ani moc netýká, jsou snad definitivně vyvedeni z omylu.

I v současné Americe je sypání miliard do chřtánů privátních a neodpovědných korporací o dost obtížnější a neobvyklejší než v Evropě včetně České republiky. A významné části politiků je to proti mysli. A i tam z minulosti politici vědí, že ozdravovat bankovní sektor lze dobře a levně, jak předvedla Korea či Švédsko, nebo špatně a draze, jak předvedlo Česko, ale i jiné země.

Podstatnější než politický spor o státní zásah ve Spojených státech je z našeho pohledu přeskočení plamene finanční krize přes Atlantik. Zasažení bank v Belgii, Británii či Německu není samo o sobě nijak zvláště hrozivé z hlediska finančních nákladů.

Ten děs budí definitivní poznání, že už je to tady. Evropské banky mají kdesi ve svých portfoliích nedobytné pohledávky či mají problémy se zajištěním financování svých operací.

Důsledkem nevyhnutelně bude zesílení už tak velké nedůvěry bank mezi sebou.

Nikdo neví, na koho ten černý Petr padne příště a zda vrátí peníze, které jsem mu půjčil na den, dva či týden, nedej bože na pět let. Mezibankovní obchody zamrznou a s nimi zamrzne i úvěrování podniků a občanů. Potíže ruského Home Creditu jsou jen první vlaštovkou, která opravdu nepřináší jaro, ale naopak pořádný mráz.

A je nutné brát v úvahu, že v Evropě ta rtuť teploměru může velmi pravděpodobně klesnout níž než ve Spojených státech a také se tam mnohem déle držet.

Zatímco americké banky budou s jasným ozdravným programem v zádech rychle a razantně čistit svá portfolia, protože je k tomu tamní finanční systém jednoznačně motivuje, evropský finanční systém se bude ploužit v bahně, protože zde jsou banky motivovány především zatloukat, zatloukat, zatloukat.

A tak, protože nejlépe vědí, jak na tom samy jsou, svým partnerům nevěří, nevěří a nevěří. Cévy finančního systému jsou a dlouho budou ucpány nedůvěrou, budou náchylné k popraskání a finanční trh bude v dlouhém dávivém kašli vychrchlávat starou špínu.

Tento stav, který bude v Evropě trvat minimálně dlouhé měsíce, ale možná i roky, samozřejmě těžce postihne veškerou ekonomickou aktivitu.

První to odskáčou ti, kteří jsou na čerpání velkých úvěrů existenčně závislí, tedy developeři a velké stavební firmy. Následně se propad přenese i na prodejce dražšího spotřebního zboží, jako jsou například automobily, a odtud to zasáhne, alespoň v českém prostředí, veškerou ekonomiku.

Dobře kapitálově vybavené a likvidity zatím plné české banky mohou ten propad trochu brzdit a omezovat jeho rozsah. Pohyblivý kurz koruny bude bránit překotnému přelévání kapitálu a oslabení české měny pomůže postiženým českým firmám.

Ale bez ztráty kytičky v podobě podstatného zpomalení hospodářského růstu, navýšení nezaměstnanosti, poklesu cen nemovitostí a zřejmě i podstatného omezení reálného růstu příjmů domácností tuhle bouři opravdu nepřečkáme.

MfD, 1.10.2008

Autor je ředitel redakcí Czech Business Weekly a Profit