Z ekonomického hlediska je Ruská federace poražená už nyní

Je neuvěřitelné, jaké škody dokázala Putinova válka způsobit během pouhých několika týdnů. I když nebudeme brát v úvahu to nejtragičtější – zbytečně promarněné lidské životy na obou stranách –, je výčet ztrát šokující.

Začněme s makroekonomikou. Hrubý domácí produkt Ruské federace poklesne během roku 2022 podle různých odhadů o 7 až 15 procent. To by odpovídalo poklesu o 110 až 230 miliard dolarů. Tento přepočet je ovšem pouze teoretický, neboť nebere v úvahu strmý pád rublu od počátku války. Vzhledem k praktické neexistenci tržního kurzu rublu (neboť finanční trhy jsou v Rusku manipulované do té míry, že ztratily vypovídací schopnost) budou skutečné ztráty nejméně ještě dvakrát takové.

Dostáváme se do řádů stovek miliard dolarů a to stále počítáme jen s poklesem HDP během jednoho roku. K výkazu ztrát je třeba připočíst pokles cen ruských akcií a dluhopisů. V jejich případě se ještě ukáže, jaký efekt bude mít takřka neodvratné vyhlášení platební neschopnosti Ruska během následujících dní, maximálně týdnů. Měli bychom započíst i ztráty způsobené krachem evropských poboček Sberbank. Česká Sberbank byla před válkou prosperujícím finančním ústavem s velmi slušnou kapitálovou přiměřeností. Spontánní bojkot českých vkladatelů ji však „zrušil“ v řádu několika dní.

Prvenství, o které nikdo nestojí

Dále tu jsou majetky ruských oligarchů zmražené v zahraničí. Jen samotná Británie zmrazila jmění v hodnotě 15 miliard liber. To je nicméně pakatel ve srovnání s ruskými devizovými rezervami ve výši nejméně 320 miliard dolarů, které byly zmraženy v USA a v EU. Zmražení samo o sobě ještě nemusí znamenat vyvlastnění, ovšem záleží na časovém horizontu. Jeho konec je nyní v nedohlednu. Dále jsou zde sankce ze strany Západu, včetně velkého množství soukromých společností, pro něž se Rusko nečekaně stalo toxickým teritoriem. Rusko se náhle stalo nejvíce sankcionovanou zemí na světě: v této disciplíně předstihlo dokonce Írán.

Zapomněli jsme na něco? Ano, náklady na samotnou válku, včetně ztrát nákladné bojové techniky. Stovky zničených tanků a bojových vozidel pěchoty nejsou maličkost, nemluvě o letadlech a vrtulnících v řádu desítek kusů.

Z nefinančních ztrát je třeba uvést hodně pošramocenou pověst ruské armády. Invaze odhalila šlendrián a korupci, stejně jako velitelskou neschopnost a taktiku prakticky nezměněnou od druhé světové války. Ale především reputační škody ponese celé Rusko. Od 24. února 2022 pověst Ruska spadla kamsi na úroveň Eritreje či Jemenu. Ať už válka dopadne jakkoli, Rusko bude mít problémy s navazováním obchodních vztahů, s financováním cenných papírů, a dokonce i s pouhým platebním stykem. Tyto škody dlouhodobého charakteru nelze vyčíslit.

Naivní představy, že se ruská ekonomika zcela přeorientuje na Čínu a další asijské země, neberou v úvahu obtížnost takové transformace. Nehledě na fakt, že Rusko by se prakticky stalo rukojmím a vazalem Pekingu. Ale ani pro Čínu samotnou není úplně jednoduché zabrat ruský trh, který opustily velké západní značky jako Apple, Dell, Samsung atd. Čínské společnosti se bojí sekundárních sankcí, neboť jsou stále závislé na dovozu technologií z USA. Mají obavy i ze spontánního bojkotu západních spotřebitelů – ale hlavně, kupní síla ruských domácností i firem poklesla v důsledku pádu rublu tak drasticky, že ruský trh přestává být pro mnohé čínské společnosti zajímavý. Dodávky mobilních telefonů značek Xiaomi, Oppo a Huawei do Ruska poklesly od počátku války nejméně o polovinu, uvádí deník The Financial Times s odvoláním na dobře informované zdroje.

Agresorům nesmíme ustupovat

Tím však souhrn škod ještě nekončí. V Turecku, Kazachstánu a v dalších zemích jsou nyní podle různých zdrojů desítky tisíc Rusů hledajících způsob, jak se dostat na Západ. Tito Rusové částečně utíkají před Putinem, před povinnou vojenskou službou, část z nich ztratila víru v Rusko, část prostě chce žít lépe a svobodněji. V tomto kontextu je pozoruhodné, že Kazachstán, země, kterou vskutku nelze označit za svobodnou, se pro řadu Rusů stala nadějí, jak svobody dosáhnout.

Mnozí z ruských uprchlíků jistě patří mezi ekonomicky aktivní, podnikavé lidi, kteří by na Západě mohli uplatnit svůj potenciál lépe než doma. I tato novodobá emigrace (údajně již početně srovnatelná s emigrací po bolševické revoluci) patří mezi nepřímé náklady Putinova válečného dobrodružství.

Tolik ke ztrátám, které Putin způsobil svým vlastním lidem. Z ekonomického hlediska je Rusko poraženo již nyní. Jeho armáda ovšem dále zabíjí ukrajinské muže, ženy a děti, města obrací v hromady sutin. Újma způsobená Ukrajině je obtížně vyčíslitelná, a dokonce i těžko představitelná. Vzniká otázka, zdali je nutné, aby Západ snášel břemeno sankcí. Ano, je to nutné: agrese se nesmí vyplatit. Kdybychom mlčky odsouhlasili invazi na Ukrajinu, následovaly by další země a agresorem by nemuselo být jen Rusko. Politika usmiřování nefunguje, jak víme již od roku 1938.

LN, 16.3.2022

Autor je ekonom, Algorithmic SICAV, a.s