Tak tedy zase jednou po čase dotahujeme životní úroveň Německa. A přitom plácat se po ramenou, jak jsme dobří, nemůžeme ani omylem – protože růst naší ekonomiky vlastně ani není naší zásluhou…

Takže o co vlastně jde? Jde o to, že Český statistický úřad zveřejnil odhad HDP za druhý kvartál roku 2015. A tato data říkají, že ekonomika rostla na mezičtvrtletní bázi o 0,9 %. V meziročním porovnání pak dokonce roste o 4,4 %. To je doslova zběsilý růst, který vytřel zraky všem zúčastněným. Ekonomika roste vcelku hodně rychle dokonce i v historickém srovnání. Rychleji jsme rostli naposledy ve druhém kvartále 2008. Zatím sice nejsou známy detaily, ale lze očekávat, že rostly všechny složky HDP; největším tahounem jsou pravděpodobně export a investice.

Podezřelé na tom je, že tak velký růst nevidíme nikde kolem nás. Karta se otočila. V předešlých několika málo letech Německo a jeho sousední země ujížděly střední Evropě, anebo alespoň nesnižovaly náskok. Teď ale střední Evropa přidala. Slovenská ekonomika roste o 3,2 %, maďarská o 2,7 % - to je sice hodně, ale pořád méně než v Česku. A naopak západní Evropa poněkud zaostává za očekáváním: Jako celek eurozóna mezikvartálně zpomaluje růst z 0,4 % na 0,3 %. Stěžejní kontinentální ekonomiky, Německo, Itálie a Francie, zklamaly. Zatímco Německo stále zrychluje, jen zrychluje méně, než se čekalo, Itálie rovnou zpomaluje. A Francie nerostla pro jistotu vůbec.

Člověk se tedy logicky ptá, jak je to možné, že najednou zase doháníme západní Evropu a navíc máme nejsilnější růst široko daleko. Mohou za to politici? Kteří – že bychom je třeba volili znovu…? Jak to probůh udělali? Které reformy k tomu přispěly?

Jenomže má odpověď zní, že žádné zázračné reformy v tom nejsou. Česká ekonomika vlastně tak zběsile roste… předešlé vládě navzdory. Roste totiž hlavně kvůli tomu, že předchozí vláda vygenerovala neustálým zvyšováním DPH v době krize, kdy se to nejmíň hodilo, umělou recesi. V době, kdy ostatní země rostly, i když pomaličku, se česká ekonomika díky tomuto dvojímu zvyšování daní propadla do recese. To s sebou přineslo odložení investic. Podniky neobměňovaly podnikovou flotilu aut, domácnosti odkládaly nákup zboží dlouhodobé spotřeby a tak dál a dál. Ve společnosti se akumulovaly potlačované potřeby. A nyní přichází výbuch této dlouho a uměle odkládané spotřeby, který s sebou strhává i další složky HDP, jako jsou investice. Když k probíhajícím modernizacím připočteme doping pro export kvůli uměle oslabované koruně Českou národní bankou, máme tu růst jako hrom.

Vlastně jde jen o to, že z většího nadhledu celého desetiletí se česká ekonomika pohybuje přibližně podobně jako celá střední Evropa. Tu rychleji, tu pomaleji. Ale v průměru stejně. Když jeden rok víc zpomalíme, v dalších letech o to víc zrychlíme, ale v průměru jsme stále zhruba na tom samém. Jeden rok, jedna vláda, nebo jedna recese nemění regionální trend.

A protože středoevropské vlády (na rozdíl od většiny západoevropských) mají neodbytný pocit, že neustále musí „reformovat“, rozumějme, neustále se musí v ekonomice šťourat bez ohledu na to, jestli zrovna funguje nebo ne, produkují taky mnohem větší zpomalení a pak zase větší zrychlení svých ekonomik. Zkrátka středoevropské země podléhají mnohem větším výkyvům svého hospodářského růstu na obě strany (a nedá se to vysvětlit jen takzvanou srovnávací základnou). V obdobích krizí zažíváme krize hlubší, v období růstu rosteme zase výrazněji než „rozvinutější“ západoevropské státy.

A právě nyní, v období mnohými blahoslaveného raketového růstu naší ekonomiky, vlastně zažíváme jen jeden z těchto extrémů. Žijeme falešným úspěchem podhodnocené měny, díky níž zůstáváme levnou pracovní silou pro západ. Sklady, montovny a další primitivní výroby rostou jak houby po dešti, ale ekonomiku to kvalitativně zase o tolik dál neposouvá. A ještě jedna věc stojí za pozornost a všichni euro-nadšenci by se nad ní měli zamyslet: Když stávající výrazný český růst dáme do kontrastu se zklamávajícím růstem západní Evropy, ukáže se krutá asynchronizace hospodářského růstu. Přitom právě dokonalé sladění hospodářského cyklu je hlavní podmínkou k tomu, aby zavedení společné měny bylo pro obě strany výhodné…