EKONOMIKA: Proč je úroveň jednotlivých zemí rozdílná
Evropské země se znamenitě liší ve všem možném a jednou z nich je jejich rozdílná ekonomická vyspělost. Vzniká tak samozřejmě triviální otázka – proč tomu tak je.
Literatura zkoumající faktory podílející se na ekonomickém růstu, který nakonec ústí v určitou ekonomickou úroveň jednotlivých států, je téměř nekonečná. Uváděly se a uvádějí se nejrůznější vlivy: nejdříve náboženské (prosperujícími zeměmi byly země protestantské), později kvalifikace pracovních sil, množství a kvalita kapitálu, technologický pokrok, úroveň státní správy anebo i klimatické a geografické podmínky. Stranou zdá se dosud zůstal faktor, který by se dal zhruba popsat jako stupeň anebo míra dodržování sociálních pravidel v dané zemi, tedy cosi jako její všeobecná kultura v nejširším slova smyslu. Co je tím myšleno v ekonomice, je možné ukázat na příkladu obchodování. Obchod je (tedy spíše bylo) možné uzavřít i pouhým podáním ruky – nyní nejčastěji s haldou právníků za zády -, ale klasickým výsledkem uzavření obchodu bylo a je, že ekonomická situace obou stran se po jeho uzavření zlepší. Aby však mohly fungovat takové a vůbec veškeré smluvní vztahy, je nutné dodržovat obecně řečeno určitá ́pravidla chování ́, ta nepsaná a především ta psaná v podobě zákonů.
V úrovni oné „všeobecné kultury“ dodržování obou druhů pravidel se jednotlivé státy liší. Například už jen míra korupce je odhadována pro různé země s rozdílností v řádu desítek procentních bodů, stejně jako se liší míra zločinnosti v jednotlivých zemích a i ten nejběžnější turista rozpozná rozdíl mezi chováním cestujících v moskevském a londýnském metru nebo v jednání kyjevského a pařížského prodavače.
To je ovšem konstatování banální. Daleko podstatnější je, že existuje způsob, jak míru dodržování psaných pravidel občany jednotlivých evropských zemí poměrně přesně zjistit a navíc doložit, jaké to má pro tu kterou zemi ekonomické důsledky.
Existují totiž psaná pravidla platící ve všech zemích - jsou to pravidla silničního provozu - a o míře jejich dodržování pak vypovídají statistiky dopravní nehodovosti. Je pak možné porovnat jednotlivé evropské země z hlediska množství smrtelných dopravních nehod na sto tisíc automobilů.
Na čele žebříčku nejnižšího množství dopravních nehod v evropských zemích je Malta a Island – ale v těchto případech zřejmě hraje roli specifická podoba jejich silniční sítě – například neexistence dálnic. Tudíž tyto země dále neberme v úvahu. Následuje pak v žebříčku Irsko, Dánsko, Velká Británie, Švédsko, Švýcarsko, Německo, u kterých na sto tisíc automobilů dochází k 6-7 smrtelným dopravním nehodám. (Na Islandu ostatně činí tento údaj 5, tudíž nejde o žádný výrazný rozdíl.) Srovnejme to s opačným koncem tabulky – tam figurují zakavkazské země: Arménie, Gruzie a Ázerbájdžán, všechny vysoko přes 100 obětí na sto tisíc automobilů a v případě posledního Ázerbájdžánu činí tento ukazatel dokonce 146 obětí na sto tisíc automobilů – tedy jednadvacetkrát více než ve Švédsku a Švýcarsku nebo čtyřiadvacetkrát více než v Dánsku. Gruzie s číslem 145 je na tom prakticky stejně. Přitom ve vyspělých evropských zemích jsou rozdíly v tomto ukazateli minimální. Pro Finsko činí tento ukazatel 11, Francii 10, Itálii 12, Norsko 8, Španělsko 10. Ve všech případech mnohonásobný rozdíl v porovnání se zakavkazskými republikami.
Dá se namítnout, že ve hře jsou také jiné faktory, jako je kvalita silnic, technický stav vozidel, úroveň zdravotnictví atp. Na druhé straně dodržování rychlosti jízdy a její přizpůsobení stavu vozovky, zákaz (omezení) řízení pod vlivem alkoholu nebo platnost značky Dej přednost v jízdě je stejná v Bosně jako v Dánsku.
Existuje ale další statistika, která zachycuje ekonomickou vyspělost jednotlivých zemí v podobě výše hrubého domácího produktu na obyvatele. Při porovnání výše nehodovosti s ekonomickou vyspělostí se ukazuje silná míra korelace: evropské země s nejnižší nehodovostí patří také k evropské špičce co do ekonomické vyspělosti. Země z první desítky s nejvyšším hrubým domácím produktem patří také do první desítky zemí s nejnižší nehodovostí - s výjimkou Rakouska, které je jedenácté. Je až překvapivé, jak blízké bývá pořadí v obou statistikách: Irsko je první v obou případech, Švýcarsko je třetí ve výši HDP na obyvatele i v nehodovosti, Německo je páté v prvním žebříčku a čtvrté ve druhém, Švédsko je šesté a páté a Finsko je desáté v ekonomické úrovni i v nehodovosti.
To samé ale platí i na opačné straně žebříčků – před posledním Moldavskem jako nejchudší zemí Evropy co do úrovně HDP na obyvatele (mimochodem také s nehodovostí 109 obětí na sto tisíc automobilů) je Gruzie a před ní je mezi nejchudšími zeměmi Evropy Arménie. Pouze ropný Ázerbájdžán je o pár příček výše, ale i tak je jednatřicátý ze čtyřiceti sledovaných evropských zemí.
O síle této závislosti mezi nehodovostí a ekonomickou úrovní je možné se přesvědčit i při podrobnějším zkoumání zemí bývalé Jugoslávie. Hospodářsky nejrozvinutější Slovinsko má dvaapůlkrát nižší nehodovost než v této statistice vyrovnané Srbsko, Makedonie a Černá hora – a téměř přesně tak má dvaapůlkrát vyšší hrubý domácí produkt na obyvatele než tyto země. Obdobně to platí i pro jejich postavení v evropském srovnání. Slovinsko je sedmnáctou nejvyspělejší ekonomikou Evropy, zatímco Černá Hora, Makedonie a Srbsko obsazují třiatřicáté až pětatřicáté místo v Evropě, a to přesně v pořadí kopírujícím výši nehodovosti v jejich zemích. Bosna a Hercegovina s daleko nejvyšší nehodovostí z republik bývalé Jugoslávie je také ekonomicky nejzaostalejší a je na místě třicátém sedmém ze čtyřiceti evropských zemí, ve světě pak na stodruhém místě .
Tato závislost platí ale i pro Českou republiku – ta je ve výši nehodovosti na sedmnáctém místě v Evropě – a teď již není překvapivé zjistit, že je na stejném místě i co do ekonomické úrovně. Naši občané by nejspíše chtěli mít životní úroveň Norska nebo Dánska, ale jsou ochotni dodržovat všeobecně platná pravidla jako v Řecku. Proto asi mají životní úroveň jako v Řecku.
Z uvedeného zdá se plyne, že vliv státních zásahů do ekonomiky má na její výkonnost vliv vedlejší nebo krátkodobý. V Moldávii nebo Gruzii ovšem také mají učebnice makroekonomie.
Neboli zdá se, že významným faktorem určujícím ekonomickou úroveň jednotlivých zemí je ochota jejich občanů dodržovat psaná pravidla. Proč je tato ochota v jednotlivých evropských zemích často tak dramaticky odlišná, je ovšem jiné téma.
Údaje o dopravních nehodách v Evropě jsou převzaty z https://cs.wikipedia.org/wiki/Úmrtí_při_dopravních_nehodách_v_Evropě
Jiná statistika WHO https://en.wikipedia.org/wiki/List_of_countries_by_traffic-related_death_rate uvádí u některých zemí jiné údaje (někdy dosti, jindy málo odlišné). Celkově však konstatuje, že „nízkopříjmové země mají největší množství smrtelných dopravních nehod ve výši 24,1, zatímco vysoko příjmové země pouze 9,2“.
Africký průměr pak je 574, evropský 19. Nejchudší země světa – Středoafrická republika – vykazuje 4 336,5 případů.
Což potvrzuje – přinejmenším jako silná tendence – náš výchozí předpoklad. Totiž že dodržování pravidel je příčinou a ekonomická úroveň je následkem.