Těžbě peněz z hlouposti jiných rozumí Pavel Tykač v Česku jako nikdo jiný

Po uzavření dohody mezi ČEZ a Pavlem Tykačem to vypadá tak, že je dobojováno a vliv v české energetice je definitivně na dlouhá další léta rozdělen. Může se však stát, že jsme teprve v poločase války miliardářů. A lze konstatovat, že žralok z Motoinvestu má po minulém týdnu evidentní převahu v poli. Do konce bojů je však ještě daleko a i ti největší hráči v Česku jsou jen malí páni, pokud jde o další vývoj evropské energetiky a světových trhů s energetickými surovinami.

Pavel Tykač hned od počátku svého vstupu do uhelného byznysu věděl, že navzdory nesporné ziskovosti dolů potřebuje získat svůj díl zisku na vysokých maržích z výroby elektrické energie. K tomu bylo nutné dosáhnout skokového zvýšení cen energetického uhlí pro polostátní ČEZ, nebo koupit či postavit elektrárnu, v níž by z vlastního uhlí vyráběl vlastní elektřinu.

Nejnovější dohodou s ČEZ se mu obojí podařilo. Cena uhlí dodávaná ČEZ poskočí postupně na dvojnásobek současné hodnoty a k tomu ovládne elektrárnu Chvaletice. Ta sice není takový "oslíček otřes se" jako Počerady, o něž především Tykač usiloval, ale vzhledem k vývoji ceny emisních povolenek na rozpadlém evropském energetickém trhu se jím může velmi rychle stát. Již dnes jsou ekonomicky nejefektivnější z klasických zdrojů ty nejstarší a nejšpinavější.

Je to dáno perverzní klimatickou politikou Bruselu, kterou asi v dohledné době nikdo z hlavy zpátky na nohy nepostaví. A těžbě peněz z hlouposti druhých rozumí Pavel Tykač zcela nepochybně o hodně více než kopání uhlí. Dokonce by se dalo říci, že je v téhle disciplíně nezpochybnitelným mistrem České republiky.

Očekávané slušné zisky z Chvaletic budou padat do společnosti Litvínovská uhelná. Ta sice patří Tykačovu parťákovi Janu Dienstlovi, ale o Tykačově roli v pozadí asi nelze pochybovat. Především je však tato uhelná společnost majitelem těžebních práv na uhlí ležící za územními limity v oblasti Horního Jiřetína. To, že tyto limity dříve nebo později padnou, je nasnadě.

Zcela jisté je, že následně bude třeba vynaložit mnohamiliardové investice na výkup nemovitostí i přeložky silnic, kolejí a další infrastruktury. Litvínovská uhelná spojená s Chvaleticemi bude dostatečně vyfutrovaná zisky, z nichž bude možné velkou část investic bez problémů financovat. Vznikne tak finančně zdravá energetická skupina, která bude již celkem srovnatelná s polostátním ČEZ.

A protože časy se mění a ČEZ finančně nesmírně zatíží z ekonomického hlediska sporná investice do Temelína, může být i to dnes nejdražší a nejvýnosnější národní stříbro v ne tak vzdálené budoucnosti na prodej. A jeden případný kupec bude na matracích vycpaných miliardami podřimovat pod Krušnými horami.

To vše samozřejmě mohou být divoké sny. Nebo Pavla Tykače může dostihnout něco z dávnější minulosti. Může se výrazně proměnit evropská politika, která nyní tak zvýhodňuje právě hnědé uhlí, a ekonomika bude rázem vypadat jinak. Může se také stát, že nějaký parlament odepíše zásoby za územními limity a znemožní tak těžbu.

Nebo Evropu promění břidlicový plyn k nepoznání stejně, jako nyní proměňuje Severní Ameriku, a veškeré uhlí přestane být zajímavé. Pak by současná hra miliardářů skončila s poměrně nevýznamným efektem. Jenže Pavel Tykač má hry rád. Dokonce možná radši než peníze. A tak pojedeme dál. Držme si klobouky.

Týdeník EURO 13/2013, 25.3.2013