Rady Národní rozpočtové rady Babiše se Schillerovou nezajímají

Z pohledu finančního poradce by se česká vláda dala označit za beznadějný případ.

Hospodaření vlád bývá občas srovnáváno s hospodařením domácností. Jistě, jsou v tom rozdíly. Přesto bychom mohli zkusit poměřovat vládu doporučeními, která finanční poradce dává jednotlivcům či rodinám.

Jednotlivec i stát by se přece měli chovat racionálně a některé zásady, jak hospodařit s penězi mají obecnou platnost. Například:

Mějte peníze pod kontrolou

S tím zpravidla finanční poradci začínají. Doporučují klientům, aby pečlivě plánovali veškeré příjmy a výdaje. Má je však pod kontrolou vláda?

Kabinet v minulých letech své rozpočty plánoval, ale mířil vedle o desítky miliard. Schodky byly výrazně nižší, což by se dalo kvitovat, pokud by to nebylo v důsledku mimořádného přílivu dotací z Bruselu anebo neproinvestovaných investic.

Koronarozpočet lítá ještě víc. Z dvousetmiliardového schodku je teď schodek pětisetmiliardový. Vláda přitom jasný finanční plán nemá. Nepočkala s nejnovější (čtvrtou) verzí rozpočtu na letošní rok na údaje o vývoji ekonomiky za druhé čtvrtletí a prognózu na druhou polovinu roku, jak ji nabádala Národní rozpočtová rada. Nerozhodla, v jaké formě pomoci bude pokračovat, ani zda a v jakém rozsahu prodlouží kurzarbeit.

Schodek 500 miliard, na který minulý týden kývla Sněmovna, není výsledek pečlivého plánování, je to pouhé hausnumero.

Promýšlejte půjčky, nepůjčujte si na zbytečnosti

Důležitá rada: Pokud si půjčujete, měli byste to dělat jen u věcí, které pro váš život představují důležitou investici a mají dlouhodobou hodnotu. Typickým příkladem racionálního dluhu je úvěr na bydlení.

Poradci varují před půjčkami na pomíjivé věci, jako vánoční dárky, dovolená, nejnovější model IPhonu…

Česká vláda však obrací dluhopisy a dlouhodobé investice do budoucnosti jen slibuje. Zato utrácí za předvolební dárky. Jejich nejkřiklavějším příkladem je dotované jízdné.

Finanční poradce určitě nebude radit rodině, kde hlavní živitel dostane výpověď z práce, aby běžela do banky a napůjčovala si co nejvíc peněz. Doporučil by seškrtat nepotřebné výdaje, šetřit a případně sáhnout do rezerv. Vláda se o úspory ani nepokusila, zatímco rezervy už projedla.

Šetření prostě není v politické módě. Lidé z vládního tábora ANO a ČSSD se už roky vysmívají vládě Petra Nečase s šéfem financí Miroslavem Kalouskem za někdejší tupé škrty. Tupé dluhy přitom mohou mít mnohem horší důsledky.

Myslete na horší časy

Tuto zásadu vyznávali už naši předkové. Věděli, že po úrodných letech následují roky neúrodné, a tak si na ně odkládali peníze.

Obdobně v ekonomice roky růstu střídají recese. Vláda by proto měla myslet na horší časy, za prosperity vytvářet přebytky, splácet staré dluhy a nedělat nové, nezvyšovat své výdaje, aby snáz zvládala recese. Říká se tomu proticyklická politika.

Rozpočtová rada ve zprávě nazvané Pandemie covid-19 umocnila problém dlouhodobé neudržitelnosti financí píše: „Dosavadní rozpočtová politika byla značně procyklická a navzdory příznivému vývoji si vláda expanzí v letech 2018 a 2019 vyčerpala prostor pro stimulaci ekonomiky v nepříznivých časech.“

Je to důsledek politiky hnutí vyznávajícího slogan „ANO, bude líp“ (na věčné časy), které jednoduše žádné nepříznivé (cyklické) časy nemohlo připustit. Nepřipouštěli si je ani sociální demokraté.

Před dvěma lety se moderátor ČT 24 ptal Kateřiny Valachové, jestli vláda zvládne financovat chystané sociální vymoženosti také v dobách ekonomického poklesu: „My žádný pokles neplánujeme,“ odsekla tehdy se sebevědomým úsměvem exministryně školství.

Zajistěte se na důchod

Plánování důchodu má ve finančním plánu důležité místo.

Pravda, stát do důchodu neodchází. Odcházejí tam ale jeho obyvatelé. A početný houf jich do důchodu zamíří uprostřed příští dekády. Budou to noví penzisté z generace Husákových dětí – z populační vlny, která se zvedla počátkem sedmdesátých let, kdy komunisté skokově zvedli přídavky na děti a zavedli bezúročné novomanželské půjčky.

Důsledek bude nasnadě: Vládě klesnou (daňové) příjmy a vzrostou výdaje (nejen na důchody, ale i na zdravotní péči a sociální služby). Stát by se tedy měl na tuto dobu připravit.

Poradce klientům radí, aby se na důchod začali připravovat co nejdřív, a tak nemuseli na poslední chvíli odkládat velké částky. Také rozpočtová rada v červnové zprávě připomíná vládě, jak důležitý je v přípravě na generaci důchodců ze sedmdesátek čas: „Čas, který zákonodárci mají k úpravám daňových a výdajových politik, než zadlužení země dosáhne úrovně dluhové brzdy, se povážlivě zkracuje. A čím později se ke změnám přistoupí, tím budou bolestivější.“

Rozpočtová rada už několikrát klienta-vládu varovala, že kombinace nereformovaného důchodového systému a stárnoucí populace otevírá bránu do pekel. Podle jejich projekcí by dluhy z nereformovaného systému do roku 2068 dosáhly více než dvojnásobku ročního výkonu české ekonomiky.

Vláda však rozvolnila rozpočtová pravidla, prosadila rozpočet s půlbilionovým schodkem, avizuje stamiliardové schodky na příští roky bez toho, aby projevila snahu krotit své výdaje. K tomu premiér ujišťuje, že důchody porostou nad rámec povinné valorizace.

Sýček Ivan Pilný, exšéf financí, upozornil Husákovy děti, že budou muset na stará kolena sekat trávu, pokud se spolehnou na stát. Prorocká slova.

K čemu rozpočtová rada?

Této otázce se nakonec nedá vyhnout, protože zprávy instituce, která má podle zákona dohlížet na výši dluhu, analyzovat udržitelnost veřejných financí a sledovat hospodaření veřejného sektoru, nemají na vládní politiku sebemenší dopad. Nepohnuly s ní ani o píď.

Jaký smysl může mít poradce, jehož rady klient vytrvale ignoruje?